Minulý týden totiž místní zastupitelstvo dalo vědět, že Galerie současného umění má co nejrychleji, snad k poslednímu lednu, ukončit v Domě umění svou činnost. Samozřejmě důvodem mají být peníze, provoz údajně radnici stojí 1,1 milionu, což je prý pro město s tak napjatým rozpočtem neúnosné. Tak to oznámil náměstek primátora Rudolf Vodička na tiskové konferenci 14. ledna.
To, co mělo být zřejmě rutinním rozhodnutím, které se přejde bez větší pozornosti, vyvolalo okamžitou pozornost a vlnu, lze-li to tak říct, zděšení. Jak už to v posledních letech bývá (vzpomeňme na v lecčems podobný loňský případ Rudolfinum), rozšířila se ona informace rychle po internetu a komunitních serverech, kde okamžitě vznikla petice na obranu galerie, kterou podepsaly působivé a známé osobnosti a na stůl budějovického primátora Juraje Thomy (ODS) začala docházet korespondence od kunsthistoriků a umělců, na kterou asi nebyl zvyklý ani připravený.
„Kulturní fronta“ zareagovala spolehlivě a bez ironie na správném místě. Tentokrát se k ní přidal i jinak nevyzpytatelný poslanec Jandák, který jihočeskému reportérovi ČT Šenkýřovi řekl, že si půjde pro záchranu galerie před českobudějovickou radnici kleknout. Takovou podporu šéf galerie Michal Škoda nečekal a s posledním zastáncem si prý neví osobně rady. Z ospalého jihu na západ O co by České Budějovice a s nimi potenciálně i zdejší kultura přišly? Dalo by se říct, že v klasicistním domě na rohu onoho slavného rozlehlého náměstí Přemysla Otakara I. vznikl za posledních deset let unikát. Se skromným rozpočtem, s minimálními možnostmi propagace, píár a lobbingu tu funguje instituce, která by v zahraničí, na Západě, mohla zdobit i podstatně větší města, než jsou regionální ospalé Budějovice.
Podívá-li se člověk s jistým povědomím o současném výtvarném umění na program výstav, které se tu uskutečnily, pak musí uznat, že tu za prvé vystavoval snad kompletní seznam soudobé mladé české výtvarné scény, laureáti Ceny Jindřicha Chalupeckého, jména zavedená i ta, která aktuálně „frčí“; a za druhé – a to je skutečně unikát – se sem Michalu Škodovi podařilo nalákat pozoruhodná jména současné světové scény, umělce, kteří vystavují na mnohem snobštějších a elitnějších místech, než je jedno jihočeské náměstí, a přitom o něm vědí a mají o něj zájem.
První patro domu, který by si zasloužil rekonstrukci, se tak stalo široko daleko asi nejvýznamnější galerií se zaměřením na konceptualismus a minimalismus a na přesahy mezi výtvarným uměním a architekturou: loni se tu například konala výstava díla ateliéru Jana Kaplického Future system, také v souvislosti s plánovanou stavbou „Rejnoka“, koncertní haly, jejíž základy by měly být letos vykopány. I proto mohl člověk z centra mít pocit, že na jihu Čech se může podařit něco, s čím má Praha problém. Architekt, který je vyštván z Prahy, zde najde pochopení , to, co nezvládá Národní galerie, se „minimalisticky“ může povést v prostorách ne větších, než je jeden pěkný byt. Teď právě je tento kvartýr pomalován minimalistickou šachovnicí hvězdy anglického „mladého umění“ Liama Gillicka (viz LN, 15. ledna). Kurátor Michal Škoda po oznámení, jaké jsou plány radnice, začal dělat to, co asi každý, ničí-li mu někdo nekompetentní jeho dílo. Začal se bránit a hledat pomoc. Radnicí už za to byl nazván hysterikem, protože radní, jak nyní tvrdí, nic takového jako rušit galerii v úmyslu nemají a věc jen byla špatně pochopena.
Kalkul jednoho z radních Včera se v prostorách ohrožené galerie uskutečnila improvizovaná tisková konference, která mi v lecčems připomněla loňskou tiskovku Petra Nedomy v Rudolfinu, kde současný šéf mluvil o tom, co připravuje a co už možná nebude moci uskutečnit. Také Michal Škoda v obligátním černém intelektuálním „looku“ mluvil o plánech „své“ galerie a o tom, co hrozí jedním mocenským rozhodnutím radních. Podle jeho přesvědčení je potřeba ušetřit milion korun jen výmluva, za kterou se skrývá úmysl dům prodat, či jakýsi kalkul jednoho z radních.
Po celou dobu vedení galerie se navíc setkával ze strany radních s naprostou či skoro naprostou (dvakrát byl pan primátor na vernisáži) ignorancí, nezájmem o to, co se v galerii děje a co s ní bude dál. Na to byl prý zvyklý, ostatně věděl, že s takovou koncepcí nebude galerie nikdy obléhána masami, které radní zastupují, ale věřil, že své publikum si najde. A že v Českých Budějovicích se může najít vrstva, která takové umění bude ochotna přijmout. Zbytek pak dojede z Prahy a okolí – a kdyby měl na billboard, tak třeba i z Lince a Pasova. Však také návštěvnost v posledních letech stoupala a loni do galerie přišlo osm a půl tisíce návštěvníků, což zase není tak špatné číslo.
V tuto chvíli se zdá, že radnice přece je cítí, že svým úmyslem galerii likvidovat přestřelila, a začala couvat. Prý se prostředky najdou. Po tiskovce mi mluvčí primátora řekl, že takové galerie si město váží – když teď vidí, kdo všechno se jí zastává. On osobně je tu poprvé, ale asi sem začne chodit. Třeba to bylo nakonec k něčemu dobré.
***
lidovky.cz
Více fotografií najdete na www.lidovky.cz/kultura
Program akcí
Co se chystá
Jolana Havelková: Původní plán Česká fotografka kombinující fotografii s dalšími technikami (4. 2. – 6. 3. 2010) Takashi Suzuki Japonský fotograf zastoupený The Third Gallery Aya v Ósace (11. 3. – 10. 4. 2010) Alan Johnston Skotský malíř vystavující obrazy a nástěnné kresby (15. 4. – 14. 5. 2010) Lawrence Weiner Konceptualista z New Yorku zastoupený Yvon Lambert Gallery (21. 5. – 19. 6. 2010)
