* Pane Bokštefle, vy jste právě v nakladatelství Plus vydal knihu, jmenuje se Super Špek Me. Je to váš deník, který jste si psal během svého stravovacího experimentu v únoru 2006. Jeho podstatou bylo, že jste se měsíc stravoval nezdravě, tedy tak, jak se na Čecha náleží, po hospodách, bufetech a masných jídelnách. Co vás k tomu donutilo?
To byl samozřejmě experiment, obyčejně se stravuji doma jako každý druhý. Ale dejme tomu, že k hospodám mám určitý vztah: už v mladém věku, ještě snad coby gymnazista, jsem se pokoušel sestavit jakýsi katalog pražských hostinců, hodnotit je podle kvality piva, ochoty personálu, kulturnosti prostředí. A také jak se k nim dostat, kdy jede poslední spoj a takové užitečné věci. Měl jsem takový sešítek, pár přátel si ho mohlo opsat... Dnes, v době internetu, to už málokdo docení. Takže jsem nevstupoval na neznámou půdu, to rozhodně nikoli.
* Ano, ale co jste si od toho, kromě návštěv oblíbených zařízení, sliboval?
Především je nutné přiznat, že jsem byl v této věci najatý. Přišli s tím mládenci z filmové distribuční společnosti Aerofilms, kteří tehdy posílali do kin svůj první klubový film, americký dokument Super Size Me (tedy zhruba Našpekuj mě), o tom, jak se jeho autor Morgan Spurlock měsíc stravuje v McDonaldech a jak to s ním dopadne. Pochopitelně špatně. A mládence z Aerofilmu napadlo, že by nebylo špatné něco podobného podniknout s dobrovolníkem v Čechách, že to třeba dopadne lépe.
* A dopadlo?
Nepozoroval jsem já ani doktor Lukáš Pollert, který nad experimentem měl lékařský dohled, žádných výrazných změn. Spíš se některé věci zlepšily. Dokonce jsem trochu zhubnul, což přičítám tomu, že jsem nemohl jíst doma. Největším nebezpečím pro břicho je totiž domácí lednička.
* Chutnalo vám to v těch hospodách?
Nikdo, nebo jen masochista šovinista, nebude tvrdit, že české hospody jsou rájem gurmánů. Ale většinou jsem věděl, co si dávám a co můžu očekávat. Musel jsem být především opatrný ráno, kdy byl žaludek trochu na vodě a jít hned do vlašáků by asi nebylo nejvhodnější. A samozřejmě croissant s kakaem nebo müsli jsem měl zakázané. Ulevoval jsem si v tom, že jsem si dával ve známých bufetech a masných jídelnách třeba dršťkovou polévku, která má na žaludek lahodný a uklidňující vliv.
* Všiml jsem si, že v denících obzvlášť rád popisujete prostředí bufetů, s jejich zapařenými okny, s pulty s třesoucím se ovarem, s chtivými výrazy strávníků...
Je to inspirativní prostředí, vždyť jsme v 80. letech natočili i film, který se odehrával celý v bufetu a V bufetu se i jmenoval, však jste v něm měl roli... Bufet, a ještě víc to platí pro masnou jídelnu, tedy tu část řeznictví, kde prodávají teplé jídlo, je prostředím, kde se strávník asi nejvíce může oddávat animálním stravovacím pudům. Všimněte si, až tam zase půjdete, jak člověk, poté co obdrží svůj nášup, jde s ním jakoby do nory, obklopí talíř lokty, jako by ho chtěl bránit, a s výrazem šelmy, která právě ulovila kořist, ho přímo pudově pozře. Masožravec se chová zcela jinak než vegetarián se svými ovesnými vločkami.
* Klasický masný bufet, není to vymoženost, kterých ubývá?
Jistěže ubývá, vezměte si jen, kam zmizela klasická Koruna na Můstku, jídelna U Rozvařilů na Poříčí, co se stalo s Kominíčky... Tuto součást národního kulturního dědictví jsme neubránili.
* Ano... Ale zpět k tomu experimentu. Vy v něm – a také v deníku – nevystupujete jako Luboš Bokštefl, nýbrž jako Karel Gustav Božan. To musíme vysvětlit.
K. G. Božan je moje estrádní jméno, pod nímž vedu soubor Karel Gott Revival. Dovoluju si tvrdit, že je to nejstarší revivalový soubor věnovaný Mistrovi, neboť vznikl již 6. října 1988, tedy v době, kdy v Praze existovaly jen dvě takto orientované skupiny, tedy my a Velvet Underground Revival.
* K založení skupiny vás vedl obdiv ke Gottovým písním?
Nikoli obdiv – Gott byl pro nás před dvaceti lety součástí režimu, o tom nás tehdy ani nenapadlo pochybovat – nýbrž skutečnost, že ty písně byly hluboko v nás, s čímž jsme nemohli nic jiného dělat, než je občas sami provozovat. Neřekl bych, že náš přístup byl parodistický nebo ironický, i když samozřejmě to k tomu směřovalo. Hlavním důvodem bylo jakési doplnění Mistrova pohledu na svět: jak známo, on je poslem dobrých zpráv, my jsme to chtěli doplnit těmi ostatními. Proto jsme je také hráli v dosti znetvořené podobě a s novými texty. Například místo Kávu si osladím o trochu víc ji zpívám Kolotoč na pláni za sídlištěm, kamenem do hlavy, sám proti všem. To je dost jiné, že.
* Dozvěděl se Karel Gott o vás?
Hned zkraje 90. let, když se natáčel jeden díl pořadu Šedesátka, který byl věnován revivalu. Režisér Zdeněk Suchý tehdy Gottovi předvedl ukázky na videu, Mistr si to prohlédl, vyslechl, asi se trochu podivil, řekl, že by to dělal jinak, pak si s námi podal ruce. To bylo všechno. On nepotřebuje nás. A my zase nepotřebujeme jeho. Jsme zcela soběstačné jednotky.
* Jak vaše estrádní činnost vypadá? Jak často hrajete a pro koho?
Vystupujeme několikrát do roka a vždy se snažíme z toho udělat svátek, vítáni jsou proto kabaretiéři, estrádní umělci, žongléři, tanečníci různých ras. Jednou s námi vystupoval i bublinář, kterého jsem pak potkal v malé garsonce na Pankráci, když jsem byl zapisovat elektroměry, tím se totiž živím.
* Pamatuju si jedno vaše vystoupení v Lucerně, někdy na začátku 90. let. Část publika netušila, co si o tom má myslet.
Ano, to se u nepřipraveného obecenstva stává často. Vy myslíte asi koncert pro časopis Kavárna A. F. F. A., to bylo tak v roce 1991. Tam se část publika chovala, jako by šlo o koncert Karla Gotta, a byla ráda, že se toho účastní, a druhá se chovala také, jako by šlo o Karla Gotta, ale naopak u toho být nechtěla.
* Vaše kniha, která teď vyšla, není striktně řečeno váš debut. Jednak jste už v 80. letech vydával polosamizdat Almanach Omastek a jednak jste autorem několika knih s matematickými rébusy sudoku. Vlastně jste už zavedený autor.
To jistě... Myslím, že to vše vyplynulo tak nějak přirozeně. Almanach jsme vydávali, protože jsme se znali navzájem a mnozí z nás něco psali. Když byl hotov Almanach, tak se to muselo oslavit, a k tomu se pořádaly tzv. punkové slavnosti na naší chatě ve Všenorech. Na takových slavnostech se hodí koncert skupiny. Tak jsme založili skupinu. Avečer je dobré promítání filmů. Tak jsme natočili nějaký film. Byly to takové samoobslužné svépomocné činnosti. No, a sudoku jsem začal skládat proto, že mi to šlo, a přítel Pečenka, který má nakladatelství, řekl, že to vydá. Tak to vydal. A to se stalo i v případě těch deníků. Já to nechávám volně plynout.
