Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Bukurešťské podzemí: drogy, AIDS a nechtěné děti. Vítejte v pekle

Svět

  7:00aktualizováno  8:23
PRAHA - Zatímco na povrchu je Bukurešť rozvíjející se velkoměsto, v němž lidé vedou běžný život obyvatel Evropské unie, jen pár metrů pod zemí vypadá vše jinak. Stovky narkomanů živoří v temných a špinavých stokách, všude je horko, špína, AIDS a tuberkulóza. Toto je realita bukurešťského podzemí. K peklu nemá daleko.

Nejčastější drogou v podzemí je aurolac - barvivo používané při chromování, které se inhaluje z igelitových pytlíků. foto: Reprofoto

Reportér britské televize Channel4 Paraic O'Brian se vydal do rumunského hlavního města, aby natočil reportáž o místní podzemní komunitě. Jako jeden z mála mohl s kamerou vstoupit do jámy na bukurešťském nádraží a setkat se s lidmi, pro něž je toto hrůzné místo domovem.

Když v Rumunsku vypukla v roce 1989 revoluce a Ceausescův komunistický režim se hroutil, v sirotčincích a jiných "státních" zařízeních byly desítky tisíc dětí. Po revoluci vyšlo najevo, že v těchto zařízeních panovaly hrůzostrašné podmínky ne nepodobné koncentračním táborům.

Děti, které sirotčince opustily, skončily na ulici, mnohé z nich později přesídlily právě do podzemí bukurešťského hlavního nádraží. Jak se O'Brian na místě přesvědčil, děti z komunistických sirotčinců už mají své vlastní děti, většina z nich je HIV pozitivní. Podzemí vládnou drogy.

Nejčastější drogou v podzemí je aurolac - barvivo používané při chromování,...

Nejoblíbenější je zde Aurolac, barvivo používané při chromování, které narkomani inhalují z černých igelitových pytlíků. Užívá ho i malý Nico, chlapec s plně rozvinutou nemocí AIDS, který se sem dostal z ulice. Vypadá na 12, ale ve skutečnosti je mu 17 let, jeho fyzický vývoj zastavilo právě užívání Aurolacu. Na obličeji má dokonce trvalé stříbrné skvrny.

Jeden z nejmladších obyvatel zdejšího podzemí.

Dolů se jen tak někdo nedostane. Podzemní svět má totiž svého vládce a nikdo nemůže vstoupit bez jeho svolení. Muž si říká Bruce Lee, protože se zamlada věnoval pouličním bojům. Má spoustu jizev a tetování a na rukách masivní řetězy se zámky. Navzdory svému drsnému vzhledu s reportérem televize Channel4 přátelsky hovoří. Pro svou komunitu je Bruce Lee králem, prodává a distribuuje drogy a o všechny své "ovečky" se stará. A ony mu vděčí za teplé místo ke spaní a relativní bezpečí.

Král stok a tunelů. "Jsme spodina společnosti," říká muž, jemuž nikdo...

Tunely jsou úzké a musí se zde lézt po čtyřech. Je tam nesnesitelné horko a zápach po Aurolacu. V největší místnosti, které místní říkají "The Office", duní hudba, povalují se zde desítky lidí, všichni mají pytlíky u úst nebo jehlu v předloktí. "Pokud by byl v pekle disco klub, vypadalo by to tam takhle," říká v reportáži Paraic O'Brian.

Dealer se srdcem, ale pořád dealer

Tyto tunely jsou pozůstatkem systému, z něhož plánoval Ceausescu vybudovat rozvodnu tepla. Nyní je z nich jakýsi "paralelní vesmír" moderní Bukurešti. Součástí komplexu je i tzv. "Hotel", kde prý v zimě bydlí stovky lidí. Dnes je v této soustavě nuzných pokojů s koberci z umělé trávy jen několik mladých dvojic. Všichni zde jsou díky Bruceovi, berou ho jako svého otce a zachránce.

Bruce a Raluca jsou jediní dospělí v Nicově životě. Dohromady tvoří velmi...

Zvláštní status muže, který si říká Bruce Lee, potvrzuje i sociální pracovnice Raluca, která o celou komunitu pečuje zvenčí a pomáhá s výchovou malého Nica. "Kdyby šlo o můj osobní pocit, Bruce bych zabila. Jenže on je potřebný pro všechny ostatní. Je to dealer se srdcem, ale pořád je to dealer," uzavírá Raluca.

Children underground

  • Komunitě žijící v bukurešťském podzemí se věnoval už dokumentární film Children underground z roku 2001.
  • Film pojednává o pěti dětech žijících ve stokách. Je jim mezi osmi a šestnácti lety, všechny jsou závislé na drogách.
  • Dokument získal speciální cenu poroty na filmovém festivalu v Sundance a byl dokonce nominován na Oscara.

Všichni jsou jako velká rodina a všichni jsou velmi blízko svému zničení. Pro člověka zvenčí nesnesitelné místo, pro "podzemní děti" domov. "Poslední část materiálů, které jsme dole natočili, byla nepublikovatelná," říká posmutněle autor reportáže Paraic O'Brien.