Když byl student Filozofické fakulty UK, obcházel knihkupectví, prolézal zaprášené antikvariáty a bazary a budoval si svou „krásnou“ knihovnu.
Později ale Lukeše nadšení pro sbírání knih opustilo. „Dnes mi připadá mnohem praktičtější půjčit si knihu v knihovně než mít doma hromadu knížek.
Navíc už nemám salonní byt, kde by knihovna mohla být dominantou pokoje,“ říká šéf instituce, která je zároveň druhou největší knihovnou v Česku, hned po Národní knihovně.
V Lukešově kanceláři jsou ale knihovny plné tlustých svazků. „Část z nich je muzea a část jsem dostal darem. Nakonec je ale stejně věnuji muzeu,“ tvrdí Lukeš. Několik knih musí mít ovšem stále po ruce. „Mistra aMarkétku od Bulgakova čtu pořád dokola. To je geniální kniha. A samozřejmě Hlava XXII od Josepha Hellera.
Z ní si dokonce vypisuji citace. Občas mi má práce tuto knihu připomene, ale nerad bych se dopracoval do pozice majora Majora, který vás přijme, až když odejde,“ směje se Lukeš.
Často se také vrací k detektivkám, ale jeho životem jsou odborné historické knihy. „Moje specializace je první republika a moderní dějiny,“ vypráví pod obrovskou fotografií příjezdu TGM do Prahy. „Měl jsem štěstí, že jako historikovi a řediteli muzea se mi nyní zájem o knihy pěkně prolíná. Přece jen se staráme o více než tři miliony svazků,“ říká Lukeš.
***
MICHAL LUKEŠ
? Narodil se v roce 1975 v Praze. Po gymnáziu vystudoval historii na Filozofické fakultě UK v Praze.
? V roce 2002 obhájil doktorát z moderních českých dějin.
? „Když se chci ulejvat, čtu McBaina, Agathu Christie, jako historika mě baví věci od Browna, z českých Viewegh.“ ? „Knihy ruských klasiků Gogola, Puškina nebo Dostojevského se v Česku nedají sehnat v originále. V knihkupectví mi odpověděli, kdo by takovou blbost četl. Ale přece oni za nedávnou minulost nemohou.“
