Zdá se, že burkám odzvonilo. Litovat toho bude málokterá Afghánka, i když ty starší se do ní stále ještě navlékají dobrovolně vždy, když opouštějí dům. Mladší se naopak svým oděvem stále více přibližují tomu, co se nosí v Evropě. Přesto se oděv afghánských žen dnes, osm let po pádu fundamentalistického režimu, řídí stále přísnými pravidly, ale totální zahalování je prostě minulostí.
Žena by měla mít zahalené vlasy, ale pryč jsou ty doby, kdy se za vyčuhující pramínek na ulici bičovalo a mravnostní policie vás mohla dokonce i zavřít do vězení. Současné mladé Afghánky mají někdy šáteček na drdolu tak ledabyle položený, že při sebemenším vánku spadne. Nohy se ovšem striktně odhalovat nesmějí. Studentky kábulských vysokých škol z progresivnějších rodin se nebojí ani minisukní, ovšem mají pod nimi opět kalhoty. Klidně džíny, ale nějaké punčocháče či dokonce holá lýtka nepřipadají v úvahu.
Mnohým Evropankám se to za dob vlády burky mohlo zdát jednodušší. Žena méně utratila za módu, nemusela chodit ke kadeřníkovi ani se zkrášlovat drahou kosmetikou. Pravda, řízení auta bylo téměř vyloučeno, neboť mřížka přes oči znemožňovala periferní vidění a jakýkoliv jiný automobil přijíždějící ze strany bylo možno zahlédnout, až když do vás naboural. Pro cizinku ale byla burka výhodou. Pokud se naučila ladně plout po rozmlácených ulicích, mohla se vydávat za ženu místní, tedy nedotknutelnou, nikdo na ni nepokřikoval nadávky, nedělal jí nemravné návrhy.
Do voleb s odhalenou tváří Dnes už odhalená žena není v Afghánistánu nic výjimečného a muži si na jejich tváře i postavy trochu zvykli. V každém případě povinné nošení burky je minulostí a dnes určuje to, zda se žena takto zcela zahalí či nikoliv, hlavně manžel či otec, popřípadě bratr. Jisté je, že se jednou stane burka raritou. Za to, aby to bylo co nejdříve, bojují nyní i jediné dvě kandidátky na funkci afghánského prezidenta, které 20. srpna budou soupeřit se 40 muži. Jak Šahla Attaová, tak i Frozan Fanaová provádějí svou předvolební kampaň bez burek. Fanaová dokonce porušila základní tradice i normy stanovené islámem a vydala se do boje de facto převlečená za muže – v kalhotách a s tradičně „mužsky“ omotaným šátkem – čalmou – kolem hlavy. Prý bude v mužském převleku pokračovat v boji za osvobození žen i po volbách. „Bohužel, afghánské ženy nemají dodnes žádná práva. A pokud jim je něco dovoleno, tak to jsou zanedbatelné drobnosti. Tady muži rozhodují o všem...,“ říká skepticky. Pravdu má v tom, že bez svolení mužů by dodnes Afghánky chodily po ulici výhradně v burce.
O autorovi| PETRA PROCHÁZKOVÁ, Autorka je spolupracovnicí LN
