Plán je jednoduchý: objet během 24 hodin nejsevernější, nejzápadnější, nejjižnější a nejvýchodnější obce České republiky. Startujeme v sobotu kolem sedmé ráno z Mladé Boleslavi. Když poprvé vidím tohle auto v reálném provozu, musím říci, že na mě působí vyváženějším a ucelenějším dojmem, než si je pamatuji z nedávného pařížského autosalonu.
První etapa
Naším prvním cílem je osada Severní nedaleko obce Lobendava ve Šluknovském výběžku. Ujímám se jako první řízení a vyjíždím po novém obchvatu směrem na Doksy a Českou Lípu. Kolega mezitím zadává cíl naší cesty do navigace.
Míjíme Bezděz a já si na auto postupně zvykám. Provoz je minimální a silnice široká, takže máme ideální podmínky pro zjištění potenciálu motoru. Síla nového přeplňovaného čtyřválce 1,4 litru je podmanivá hlavně ve středním spektru otáček. Možná právě díky tomu a plochému průběhu křivky točivého momentu řidič ve vysokých otáčkách postrádá výrazněji vnímanou výkonovou špičku.
Druhá etapa
Nastává výměna řidičů a start další etapy naší cesty, která má cíl za Aší v obci Trojmezí. Vydáváme se zpět přes Rumburk a Nový Bor na Děčín a Teplice. Do Karlových Varů dojíždíme kolem poledne a na tachometru máme ujetých 360 km.
Potom ale už cesta neutíká tak rychle. Zhoustl provoz a zvýšila se hustota obcí. Kolega pěje chválu na automatický režim sedmistupňové převodovky DSG. Řadí jemně a přitom dodává pocit pevného spojení motoru s koly.
Třetí etapa
Další část cesty je následující: Cheb - Mariánské Lázně - Plzeň -České Budějovice - Vyšší
Brod -Studánky. Od cíle třetí etapy nás přibližně ve dvě odpoledne dělí 340 km, tedy nějaké 4 hodiny.
S kolegou se uklidňujeme, že zatím vše běží podle plánu, a také stále ještě necítíme únavu. Na rozbitých silnicích kolem Aše oceňujeme 16palcová kola, která jsou schopná účinněji odfiltrovat nerovnosti silnice než 17palcové ráfky.
Modernizovaná octavia má předělané a velmi elegantní přístroje. Vyznačují se jednoduchostí a kombinací černé a bílé. Na mnohem lepší úrovni je sladění grafiky centrálního displeje a samotných „budíků“. Dálnice D5 a obchvat kolem Plzně prozrazují solidní směrovou stabilitu modernizované octavie.
Čtvrtá etapa
Z jihočeské vísky Studánka situované nedaleko Vyššího Brodu jedeme přes Jindřichův Hradec, za nímž v Jarošově nad Nežárkou odbočujeme doprava na silnici číslo 23. Silnice se začíná zajímavě klikatit. Přes Strmilov až do Studené se střídají rychlé úseky s přehlednými zatáčkami. Po chvíli přichází snad nejlepší dnešní úsek cesty. Jede se lesem, takže tunel vytvořený stromy vrací něco ze svitu xenonových světel zpět na silnici. Jedna zatáčka navazuje na druhou. Nově dodávaná natáčecí světla plní svoji funkci skvěle.
Ukazuje se, že lehký motor 1,4 TSI v přídi škodovky má blahodárný vliv na její ochotu k zatáčení. Průjezd série zatáček působí velmi lehce a přirozeně. Octavia samozřejmě nemá nejmenší ambice být sportovním vozem, takže toto hodnocení je potřeba brát v kontextu standardních osobních automobilů. Podvozek octavie sice dovolil náklony karoserie, nicméně projev vozu byl velmi čitelný, a dokonce je možné říci že i zábavný.
Spotřeba sice během sportovnější jízdy vyskočila z 9,3 na 9,7 l/100, ale právě větší rozptyl spotřeby paliva závislý na jízdním stylu je typickou vlastností moderních přeplňovaných motorů.
Strastiplná cesta zpět Únava dělá své, a tak se domlouváme na častějším střídání přibližně po hodině jízdy. Až do Nového Jičína jde vše podle plánu a prázdné silnice dovolují octavii popustit uzdu. Rázem se ale objevila mlha, takže rychlost padá na 80 km/h. Byla to jedna z nejhorších cest, kterou jsem absolvoval. Oněch 400 kilometrů jsme jeli přes pět hodin. Střídali jsme se snad každou půlhodinu - už ani nevím přesně.
Počítadlo v Praze ukázalo 1640 km a spotřeba paliva se díky jízdě v mlze zastavila na 9,0 l/100 km. Doba jízdy činila 24 hodin a tři minuty, což značí průměrnou rychlost 66,6 km/h. Oči nás oba pálí a poslední kilometry vyžadovaly obrovské soustředění. Octavia za tento den ukázala, že jí modernizace prospěla v mnoha směrech.
První etapa
Naším prvním cílem je osada Severní nedaleko obce Lobendava ve Šluknovském výběžku. Ujímám se jako první řízení a vyjíždím po novém obchvatu směrem na Doksy a Českou Lípu. Kolega mezitím zadává cíl naší cesty do navigace.
Míjíme Bezděz a já si na auto postupně zvykám. Provoz je minimální a silnice široká, takže máme ideální podmínky pro zjištění potenciálu motoru. Síla nového přeplňovaného čtyřválce 1,4 litru je podmanivá hlavně ve středním spektru otáček. Možná právě díky tomu a plochému průběhu křivky točivého momentu řidič ve vysokých otáčkách postrádá výrazněji vnímanou výkonovou špičku.
Druhá etapa
Nastává výměna řidičů a start další etapy naší cesty, která má cíl za Aší v obci Trojmezí. Vydáváme se zpět přes Rumburk a Nový Bor na Děčín a Teplice. Do Karlových Varů dojíždíme kolem poledne a na tachometru máme ujetých 360 km. Potom ale už cesta neutíká tak rychle. Zhoustl provoz a zvýšila se hustota obcí. Kolega pěje chválu na automatický režim sedmistupňové převodovky DSG. Řadí jemně a přitom dodává pocit pevného spojení motoru s koly.
Třetí etapa
Další část cesty je následující: Cheb - Mariánské Lázně - Plzeň -České Budějovice - Vyšší
Brod -Studánky. Od cíle třetí etapy nás přibližně ve dvě odpoledne dělí 340 km, tedy nějaké 4 hodiny. S kolegou se uklidňujeme, že zatím vše běží podle plánu, a také stále ještě necítíme únavu. Na rozbitých silnicích kolem Aše oceňujeme 16palcová kola, která jsou schopná účinněji odfiltrovat nerovnosti silnice než 17palcové ráfky.
Modernizovaná octavia má předělané a velmi elegantní přístroje. Vyznačují se jednoduchostí a kombinací černé a bílé. Na mnohem lepší úrovni je sladění grafiky centrálního displeje a samotných „budíků“. Dálnice D5 a obchvat kolem Plzně prozrazují solidní směrovou stabilitu modernizované octavie.
Čtvrtá etapa
Z jihočeské vísky Studánka situované nedaleko Vyššího Brodu jedeme přes Jindřichův Hradec, za nímž v Jarošově nad Nežárkou odbočujeme doprava na silnici číslo 23. Silnice se začíná zajímavě klikatit. Přes Strmilov až do Studené se střídají rychlé úseky s přehlednými zatáčkami. Po chvíli přichází snad nejlepší dnešní úsek cesty. Jede se lesem, takže tunel vytvořený stromy vrací něco ze svitu xenonových světel zpět na silnici. Jedna zatáčka navazuje na druhou. Nově dodávaná natáčecí světla plní svoji funkci skvěle.
| 10 největších novinek modernizované octavie | |||
| 1. upravený vzhled přední i zadní části 2. nový motor 1,4 TSI kombinovaný s manuální i automatickou převodovkou 3. nová verze 1,8 TSI 4x4 4. větší zpětná zrcátka 5. adaptivní světlomety 6. nový vzhled přístrojů 7. nové audiosystémy a navigace 8. citlivější ABS 9. rychlejší funkce pohonu 4x4 10. účinnější hlavové opěrky |
|||
Spotřeba sice během sportovnější jízdy vyskočila z 9,3 na 9,7 l/100, ale právě větší rozptyl spotřeby paliva závislý na jízdním stylu je typickou vlastností moderních přeplňovaných motorů.
Strastiplná cesta zpět Únava dělá své, a tak se domlouváme na častějším střídání přibližně po hodině jízdy. Až do Nového Jičína jde vše podle plánu a prázdné silnice dovolují octavii popustit uzdu. Rázem se ale objevila mlha, takže rychlost padá na 80 km/h. Byla to jedna z nejhorších cest, kterou jsem absolvoval. Oněch 400 kilometrů jsme jeli přes pět hodin. Střídali jsme se snad každou půlhodinu - už ani nevím přesně.
Počítadlo v Praze ukázalo 1640 km a spotřeba paliva se díky jízdě v mlze zastavila na 9,0 l/100 km. Doba jízdy činila 24 hodin a tři minuty, což značí průměrnou rychlost 66,6 km/h. Oči nás oba pálí a poslední kilometry vyžadovaly obrovské soustředění. Octavia za tento den ukázala, že jí modernizace prospěla v mnoha směrech.
