Býval to výdobytek stavitelského umu ve vyprahlé krajině pod žhnoucím africkým sluncem. Vykoupený životy dělníků schvácených tropickými nemocemi, vyčerpáním i divokou zvěří. Kvůli nedostatku místních sil většinu z nich tehdy dovlekli z Britské Indie. Ne nadarmo si tato železnice získala přízvisko Lunatic Express – trať šílenství.
Spojením pobřeží Indického oceánu s břehy Viktoriina jezera, zdroje Bílého Nilu, měla chránit britské zájmy v Egyptě, před německým rozpínáním na území dnešní Tanzanie i choutkami Francie na další výboje v Africe.
Od doby, kdy na slavnou linku protínající keňské stepi a savany vyjela první souprava, ale uplynulo víc než století. Dnes by se přitom jen stěží našel výmluvnější symbol úpadku vlivu západních mocností na černém kontinentě a současné dominance Číny.
Tento týden Keňa slavnostně otevřela nové železniční spojení mezi metropolí Nairobi a přístavní Mombasou na pobřeží Indického oceánu. Postavena byla v rekordním čase za pouhé dva a půl roku čínskými firmami za peníze, které si vláda v Nairobi od říše středu půjčila.
Pro africkou zemi je to největší infrastrukturní projekt od zisku nezávislosti na britské koruně v roce 1963. A další pod čínskou taktovkou brzo přibudou, nejen v Keni.
Světová banka projekt odmítla
Nová, moderní železnice se táhne podél své starší, koloniální příbuzné na masivních betonových podpěrách v délce 472 kilometrů. První vlak, který po ní vyrazil z Nairobi do Mombasy, tuto vzdálenost zvládl urazit za pět hodin, tedy za zlomek toho, co jeho stařičký předchůdce. Ten je sice stále v provozu, slouží ale převážně těm, kdo mají hluboko do kapsy, a několika dobrodružství chtivým turistům.
Neudržovaná trať natolik zchátrala, že vlaky projíždějí místy minimální rychlostí. Nedochvilnost dnešního Lunatic Expressu je tak takřka legendární. Namísto zhruba 13 hodin uváděných v jízdním řádu trvá cesta zpravidla o deset víc. Nový vlak bude z hlavního města a zpět vyrážet každý den.
Slavný viadukt přes Vltavu měří kilometr, mostní oblouky rozeberou na dílky |
Výdobytek na kolejích ale nebyl zadarmo, keňská vláda za stavbu nové železnice zaplatila 327 miliard šilinků, tedy v přepočtu asi 74,6 miliardy korun. Na 90 procent nákladů přitom pokryla z úvěrů od Pekingu.
„Chci poděkovat našemu partnerovi a skutečnému příteli, Číně, za podporu, která umožnila výstavbu tohoto projektu,“ nechal se slyšet při středeční slavnostní ceremonii keňský prezident Uhuru Kenyatta. Syn historicky prvního prezidenta nezávislé Keni Jomy Kenyatty byl zvolen do úřadu v roce 2013 a aktuálně usiluje v srpnových volbách o druhý mandát. Přes tři roky přitom nad jeho hlavou jako Damoklův meč visel zatykač Mezinárodního trestního soudu za zločiny proti lidskosti kvůli násilnostem v letech 2007 a 2008. V roce 2015 ale soud v Haagu případ pro nedostatek důkazů uzavřel.
Čína, velký spojenec
Na africkém kontinentě patří Kenyatta k jedněm z největších spojenců Pekingu. Právě za jeho éry začala Čína v zemi masivně investovat a půjčovat místní vládě. Bez pár dní přesně před třemi roky podepsal v Nairobi předběžnou dohodu o stavbě nové železniční linky čínský premiér Li Kche-Čchiang.
Stalo se tak několik měsíců poté, co keňskou žádost o spolufinancování odmítla Světová banka. Kritizovala přitom zejména fakt, že za polovinu předpokládaných nákladů se dala opravit a modernizovat stávající železnice. Na to poukazovala i část keňské opozice. Marně.
Na květnovém summitu k takzvané nové hedvábné stezce, jak Peking označuje svůj globální investiční projekt, keňský prezident požádal Čínu o další půjčku ve výši 370 miliard keňských šilinků, v přepočtu zhruba 84,4 miliardy korun, na prodloužení trati z Nairobi opačným směrem k břehům Viktoriina jezera.
Budoucí keňský železniční koridor je nicméně jen jedním ze střípků v plánu, který Čína na africkém kontinentě zamýšlí. Ve východní Africe se chystá po kolejích propojit i sousední Ugandu, Jižní Súdán či Etiopii s dalšími zeměmi. Loni v říjnu Peking slavnostně spustil první elektrifikovanou mezinárodní trať celého kontinentu mezi Etiopií a Džibutskem. Rozlohou jeden z nejmenších států Afriky, vklíněný mezi Eritreu a Somálsko, leží na strategicky významném Africkém rohu. Čína tam avizovala otevřít první stálou zahraniční vojenskou základnu.
Další čínské železnice se pak rýsují také ve Rwandě, v Angole nebo Nigérii, nejlidnatější africké zemi. Peking masivně investuje i třeba v Egyptě, který před dvěma lety rozšířil na obousměrný provoz Suezský kanál.
Četní afričtí lídři Pekingu jeho půjčky oplácejí otevřením zásob nerostných bohatství svých zemí a podporou na mezinárodní půdě. Ostatně, už v roce 1971 díky hlasům 26 afrických států (ze 76 potřebných ke schválení) Peking získal křeslo v OSN, jež do té doby náleželo po občanské válce odtrženému Tchaj-wanu.
