Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský se k budoucímu verdiktu v obsáhlém rozhovoru pro pondělní vydání týdeníku Respekt nechtěl příliš vyjadřovat a konkrétní nebyl. „První návrh jsme projednávali opakovaně a nedlouho poté, kdy vyjde tento rozhovor, by naše rozhodnutí mělo být administrativně zpracováno a zveřejněno. Z pochopitelných důvodů před tím nemohu v žádném případě ani naznačit směřování většinového názoru pléna Ústavního soudu,“ řekl.
Neprodloužení nouzového stavu by znamenalo konec omezujících opatření, řekl Babiš. Vláda zatím nemá podporu |
Stížností na přezkum vládního usnesení, kterým kabinet 12. března vyhlásil nouzový stav, přišlo ústavním soudcům hned několik. Je proto obtížné odhadovat, o které z nich již rozhodli. O prvně podanou stížnost, kterou Ústavní soud obdržel 13. března, ale zcela jistě nešlo.. Řízení o ní totiž v důsledku jejího zpětvzetí zastavil už 7. dubna. Tento případ měla na starosti místopředsedkyně Ústavního soudu Milada Tomková (Pl. ÚS 5/20) a o stěžovateli není známo nic víc, než jeho iniciály – Ing. K. M. I.
Stížnosti napadající nouzový stav připravují pro projednání v plénu, tedy ve sboru všech 15 ústavních soudců, Jaromír Jirsa (Pl. ÚS 8/20, stěžovatel Š. P.), Vladimír Sládeček (Pl. ÚS 11/20, stěžovatel T. P.) a David Uhlíř (Pl. ÚS 14/20, stěžovatel D. K.). Právě David Uhlíř v rozhovoru pro Lidové noviny minulý týden jako první z ústavních soudců naznačil, jakými všemi úvahami se zabývají nejen při rozhodování o těchto stížnostech, ale také o návrzích na zrušení některých vládních či ministerských mimořádných opatření. „Musíme rozhodnout, jaká je povaha současných rozhodnutí exekutivy.
Musíme si vyjasnit, jestli se jedná o právní předpisy svého druhu, nebo o exekutivní postup nepodléhající soudní kontrole. Některá rozhodnutí jsou formálně označena jako opatření obecné povahy, ale obsahově jsou právní normou. Stojíme před úkolem dotvořit ústavní pořádek. Zákon o Ústavním soudu nemá žádná zvláštní ustanovení, jež by upravovala postup při přezkumu takových rozhodnutí. Musíme se rozhodnout, jaký procesní postup zvolíme,“ řekl pro Lidovky.cz soudce Uhlíř.
Přestože Pavel Rychetský nebyl ve svých pondělních vyjádřeních pro týdeník Respekt konkrétní, zda Ústavní soud stížnosti na vyhlášení nouzového stavu vyhověl, či nikoli, jedno lze z jeho slov přesto vyčíst. Na rozhodnutí měli většinový názor, v němž už se nepotřebovali utvrzovat veřejným ústním jednáním, na něž by si pozvali stěžovatele a zástupce vlády a kladli jim dodatečné otázky.
Většinové neveřejné rozhodnutí od stolu proto budí dojem, že tato stížnost nejspíše nebyla úspěšná. Soudci ji tedy buď zamítli nálezem anebo odmítli usnesením. Druhá varianta je však pravděpodobnější. Nález, a to i ten, jímž se stížnost zamítá, totiž Ústavní soud zavazuje v obdobných případech do budoucna. A proto právě odmítnutí, a nikoli zamítnutí, této stížnosti ponechává ústavním soudcům pro příště otevřená vrátka, aby později mohli podobný případ posoudit jinak, bez ohledu, jak se nyní postavili k tomuto.
To, že stěžovatel s touto stížností u ústavních soudců nejspíše nepochodil, plyne i z dalších Rychetského slov pro týdeník Respekt, jimiž, přestože odmítl cokoli naznačit, přesto sdělil to nejdůležitější. „Jedno si mohu dovolit říci. Ústavní soud byl zřízen ústavou, která platí od 1. ledna 1993. Byla sice několikrát novelizována, ale kompetence, pravomoci, působnost Ústavního soudu, tak jak jsou ústavou vymezeny, nebyly nikdy změněny. Jenom jednou byly rozšířeny, když došlo k přezkumu mezinárodních smluv, to bylo v souvislosti s přistoupením České republiky k Evropské unii. Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky je z roku 1998 a na něj navazující krizový zákon až z roku 2000, teprve ty zavedly do té doby neznámé instituty vyhlašování nouzových a krizových stavů a obsah a průběh krizového řízení. Avšak v této souvislosti nedošlo k novelizaci zákona o Ústavním soudu,“ říká Rychetský.
Z těchto jeho slov může pozorný čtenář mezi řádky vyčíst, že u většiny ústavních soudců nejspíše převládnul názor, že jim zákon o Ústavním soudu ve svém dnešním znění nedává žádnou výslovnou pravomoc projednávat stížnosti směřující proti vyhlášení nouzového stavu na základě ústavního zákona o bezpečnosti České republiky. A právě z tohoto důvodu mohli soudci tuto stížnost odmítnout, aniž se zabývali tím, zda vyhlášení nouzového stavu narušilo stěžovatelova základní práva a svobody, či nikoli.
ÚS se vyjádří i k omezení schůzí zastupitelstev
Druhé rozhodnutí Ústavního soudu, které se podle Rychetského už také brzy dozvíme, se bude týkat stížnosti podané Městskou částí Praha 7. Ta směřuje proti omezení schůzování územních samospráv, tedy obecních a krajských zastupitelstev. Vláda jim totiž s účinností od 24. března umožnila zasedat, jen pokud to bylo nezbytné k přijetí opatření souvisejících s řešením nouzového stavu, schválení právních jednání nezbytných k dodržení termínů anebo zabránění bezprostředně hrozícím škodám.
„Dodržujeme veškerá opatření proti šíření koronaviru a dáváme občanům možnost na dálku se účastnit diskuze o projednávaných bodech. Nedává smysl, proč by zastupitelstvo nemohlo projednat záležitosti, které chce či potřebuje. Bezdůvodné omezení ústavně garantovaného práva místních samospráv považujeme za velmi nebezpečný precedens. Chceme, aby se tím zabýval Ústavní soud a jednou provždy nastavil mantinely, co si vláda i v době nouzového stavu může dovolit,“ odůvodnil na začátku dubna podání stížnosti starosta sedmé městské části Jan Čižinský.
Jak se k ní ústavní soudci postavili, je obtížné předpovídat. Přestože kabinet tento zákaz zrušil 6. dubna, tedy jen pouhý den před podáním stížnosti, nebrání jim nic v tom, aby případnou protiústavnost vládního krizového nařízení omezujícího schůzování obecních a krajských zastupitelstev, a tedy jejich ústavní právo na samosprávu, konstatovali i zpětně.
