Architekt působil od konce šedesátých let minulého století a patrně nejvýraznější stopu zanechal během osmdesátých let ve Francii, kde stál za několika ikonickými bytovými projekty. Patřil k těm, kteří se nebáli dělat věci jinak.
„Architektura je vítězství člověka nad iracionálním,“ říkával ke svým stavbám.
Jeho česká stopa začala až v novém tisíciletí v pražském Karlíně. Přilákaly ho opuštěné výrobní haly a čtvrť, která si přímo říkala o přestavbu. Stál za proměnou Paláce Karlín a opodál načrtl i jasnou ukázku toho, jak lze spojit staré s novým v projektu Corso Karlín. Přestavba bývalých továrních hal ovlivnila další proměnu Karlína z průmyslové a dělnické čtvrti v moderní centrum Prahy. Ukázala, že se nemusí jen bourat.
Podobný postup jako u Corsa zkusil později o blok dál na projektu Forum Karlín, kde se v hale ČKD v minulosti vyráběly lokomotivy. Budova se proměnila v sídlo vydavatelství a vedle vznikl nový multifunkční sál a kancelářské prostory.
Karlín se sice výrazně proměnil a o část své původní tváře nenávratně přišel, právě Bofill je ale jedním z těch, kdo pomohli tomu, aby řada prvků zůstala tak, jak tam byla před sto lety.
Poslední Bofillova stopa v Praze je proměna Obecního dvora v srdci Josefova na Starém Městě. Záchranu historických budov doplnila odvážná bytová novostavba.