Svou romantickou komedií s nádechem mysteriózního dramatu připomíná lidem, aby dobře zvažovali svá přání, protože by se jim mohla vyplnit. Příběh o možnostech změnit svůj život třeba právě v čase Vánoc je příběhem čtyř přátel z nákupního centra, z nichž každý takovou šanci dostane.
LN: Jak vás napadlo natočit Křídla Vánoc?
Jednou jsem takhle seděla s producentkou Veronikou Schwarczovou a ona mi říkala, že by po těch depresivních snímcích, které u nich v Cineartu většinou dosud vznikaly, ráda natočila pozitivní film. Že by chtěla potěšit lidi a že by bylo hezké, kdyby to byl muzikál. V té době už jsem měla téma Křídel Vánoc v hlavě, a tak jsem jí ho nastínila. Tehdy jsem si skutečně myslela, že by to mohl být muzikál, ale když jsem pak začala psát, došlo mi, že to nechci.
LN: Proč?
Protože pokud bych zůstala u muzikálu, lidi by to téma vnímali jen jako pohádku pro dospělé, ne jako reálný příběh, a to jsem nechtěla. Muzikál jako žánr víc tíhne ke snovým světům, k fikci, jenže to, co se v Křídlech Vánoc odehrává, já chápu jako součást běžného života. Chtěla jsem se pokusit lidem vzkázat, že zázraky se dějí tady a teď, že jsou skutečné a že my jsme jejich hybateli.
LN: Ezoterická témata jsou dnes poměrně populární a hlavní hrdina vašehofilmu získává nadpřirozené schopnosti. Dostat tyto témata do filmu tak, aby nevznikl laciný kýč, je pro režiséra tenký led...
Velmi jsem zvažovala, jak s tím vším naložit, aby to bylo emotivní, upřímné a zároveň ne naivní a přehnané. Problém je, že spousta takto zaměřených filmů většinou vzniká z potřeby režiséra nebo scenáristy podělit se s lidmi o svoje náhlé uhranutí duchovnem, protože přečtou pár ezoterických knížek a najednou mají pocit, že zjistili, jak vesmír funguje. U mě to ale není čerstvá záležitost, touhle tematikou se zabývám už dlouho a vím, že je třeba pečlivě třídit rádoby pravdy od skutečně cenných informací. V Křídlech jsem se lidem v co nejjednodušším příběhu snažila naznačit, jakým způsobem můžou změnit své myšlení a tím i život. Chtěla jsem, aby postavy byly co nejautentičtější, aby stály nohama na zemi, i když se jim dějí věci, které jsou pro jejich rozum obtížně akceptovatelné. Obzvlášť postava Rádi v podání Davida Novotného se jakékoli mystice spíš vysmívá, čímž filmu přidává na střízlivosti.
LN: Byla to náhoda nebo záměr, že jste děj filmu umístila do supermarketu?
Záměr. Potřebovala jsem, aby moje čtyři hlavní postavy pracovaly na stejném místě a supermarket mi přišel jako ideální prostředí, protože mě fascinuje už delší dobu. Vždycky když jsem pozorovala všechny ty pokladní, prodavačky, hlídače, maskoty, přemýšlela jsem, jaké asi žijí životy, co je trápí a co jim dělá radost. Oni jsou vystaveni tomu konzumnímu běsnění zdaleka nejvíc. A tohle všechno jsem chtěla postavit do kontrastu se světem zázraků a klidu, se světem volnomyšlenkáře Tomáše (Richard Krajčo), který je tam sice taky zaměstnaný, ale žije jinak – v karavanu na pláni za obchodním centrem, kde chová i koně. Venku je klid a černobílá zasněžená krajina, v nákupním centru spousta barev, chaosu a agresivních blikajících světel.
Celý rozhovor s Karin Babinskou o zázracích v supermarketu, důkladně bouřlivé pubertě a o tom, co chystá s producentem Hvězdných válek najdete v magazínu Pátek, který vychází 22. listopadu.
Co ještě najdete v pátečním magazínu:
|
