Hydraulických výtahů pro lodě sice na světě existuje ještě několik, ale jen ty čtyři z Centrálního kanálu spojujícího La Louviere s Monsem nepoužívají jiné zdroje energie. Díky tomu se také dostaly v roce 1998 na prestižní seznamy památek UNESCO.
Jérôme Brout z informačního oddělení provincie Hainaut, v níž kanál leží, řekl, že kromě místní čtveřice na světě existují už jen čtyři další podobné výtahy. Dva jsou v Kanadě, po jednom mají Francie a Británie. "Ty ale nejsou na seznamu (UNESCO), protože nefungují na 100 procent jen díky vodní energii, tyto ano," podotkl.
"Tyto výtahy fungují jako obrovská váha, každá z obou kádí, když je plná vody, váží tisíc tun," nastínil Jean Francois Bran, který pracuje jako průvodce na lodi, kterou si lidé mohou podivuhodnými technickými památkami projet. "Aby se to pak převážilo, přidá se do horní voda, asi tak 30 centimetrů, což odpovídá 77 tunám," dodal.
Kromě toho stoupání a klesání jednotlivých masivních kádí naplněných vodou, do nichž vjede loď, napomáhají ještě písty, které stejně jako všechno ostatní zařízení fungují také na základě vodní energie. "Žádná jiná síla zde není používána," zdůraznil Bran.
CENTRÁLNÍ KANÁLZatímco Centrální kanál nyní slouží hlavně jako turistická atrakce, v okolí jsou další kanály a také další výtahy, i když ne už ryze hydraulické. Při projížďce Centrálním kanálem se lidé, kterých sem ročně jezdí kolem 40.000 až 50.000 převážně z Belgie, Francie a Nizozemska, je tak možné obdivovat masivní stavbu výtahu v Strepy-Thieu. |
Pro lepší představu, že lodě výtahem nepřekonávají jen malý kousek, je možné uvést následující fakta: ve třech případech výtah překonává 17 metrů, v jednom 15 metrů. V realitě to k údivu mnoha výletníků vypadá tak, že loď přijede k okraji výtahu, kde voda najednou "končí" a z lodi je vidět jen mohutná "propast", na jejímž dně se leskne vodní hladina.
Bran také vysvětlil, proč byly kanál a výtahy mezi lety 1882 až 1917 vybudovány. Region byl známým střediskem uhelných dolů. Uhlí se pak v mnohem větším množství, a tudíž výhodněji, dalo přepravovat po vodě, a to i do zemí jako Francie či Nizozemsko.
Problém ale byl s tím, jak se vypořádat s převýšením. Jen na dvacetikilometrovém úseku mezi Monsem a La Louviere totiž je třeba překonat 90 výškových metrů. Normálně by k tomu byla zapotřebí soustava více než tří desítek zdymadel. Jenže na jejich fungování je třeba dost vody, které se tady příliš nedostává. Proto nakonec byly vybudovány čtyři výtahy, které spotřebovávají mnohem méně vody, a k tomu jen šest zdymadel.
