Jiří Vorlíček
„Říkám jim to takhle.“ Profesor Jiří Vorlíček mě pohladí po rameni, pak mě chytne za ruku. „Někteří ji odtáhnou, jiní stisknou.“ Vzápětí uslyší: „Máte rakovinu.“
„Je to nejslabší článek české medicíny. Komunikace s pacientem. Česká republika má velmi dobré technické vybavení, dobrý přístup k lékům. Vzdělané lékaře, vzdělané sestry, kteří ale neumějí s pacienty mluvit. I když i to se za posledních pětadvacet let zlepšilo. Tehdy se nikdo s nikým nebavil,“ vzpomíná Jiří Vorlíček, který v oboru působí od roku 1969 a který, jak skromně říká, se k onkologii dostal proto, že „neměl šikovný ruce, aby mohl být chirurgem“. Slovem i léky pomáhá pacientům s rakovinou už pětačtyřicet let.
    |
Dnes mají nemocní možnost spolurozhodovat, jakou léčbu podstoupí. „Třeba rakovina prostaty: v počátečním stadiu můžeme ozařovat, nebo operovat. Výsledek bývá stejný. Všichni se uzdraví. Dávám pacientům vybrat, řeknu jim, jaké jsou v obou případech nežádoucí účinky. A oni mě nenávidí. Trápí se tím týdny. Byli by raději, kdyby mohli říct: ‚Tady mě máte a uzdravte mě.‘ Ale to je právě výchova k občanství, k tomu, aby přijali zodpovědnost sami za sebe,“ vysvětluje.
Co hraje roli při vzniku zhoubných nádorů? „Genetika. Dále způsob chování: tedy jestli kouříme, jestli chodíme na periodické zdravotní prohlídky, jestli se hýbeme, nemáme nadváhu,“ vypočítává. „Pak prostředí, v němž žijeme. Za posledních pětadvacet let se u nás životní prostředí zásadně zlepšilo. Vzduch, voda a pravděpodobně i jídlo. My ale to prostředí můžeme ovlivnit jen částečně, tím jaké si zvolíme politiky. Naše politická volba nás nepřímo ohrožuje na zdraví.“
Jak? Nejvýrazněji to je vidět třeba v diskuzích o tom, zda zakázat kouření v restauracích. „Jsem pravicový volič, ale na toto nemám pravicový názor. Pravicový názor je, že si každý může dělat, co chce, pokud někoho dalšího neohrožuje. Ale on ohrožuje. Nutí ostatní kouřit pasivně a pak ještě ukrajuje společnosti velký krajíc financí na léčbu. Tedy já si nemyslím, že je kouření úplně soukromá záležitost,“ vysvětluje profesor Vorlíček.
Zatímco ve většině Evropy a třeba i v Turecku už se v restauracích nekouří, čeští politici stále stojí na straně tabákového průmyslu. „Když jsem v 90. letech stážoval v nemocnici v Belgii, chodíval profesor s celou suitou po vizitě a přitom kouřil doutník. Když se přišlo k pokoji, předal doutník asistentovi, a šlo se k pacientovi. Na chodbě pak zase popotáhl a šlo se k dalšímu pokoji. Takový věci už tam nejsou, už se tam nekouří ani v restauracích. A v Belgii, stejně jako ve Francii, tam se hulilo! A to nemluvím o Americe, kde je to vždy zvláštním způsobem ode zdi ke zdi, tam je velký hřích kouřit kdekoli,“ říká.
Že je dětská onkologie smutný obor? Pohled na děti, které nám pod rukama...
Člověk, který kouří dvacet cigaret denně, má třicetkrát pravděpodobnější šanci, že onemocní rakovinou plic. A zdaleka nevydává všanc jen své plíce a průdušky. Jak člověk toxické látky vstřebává, ohrožuje i svůj vylučovací aparát, střevo, močový měchýř… „Kuřáci mají nepochybně častěji rakovinu močového měchýře,“ upozorňuje Vorlíček. A zatímco zisky z prodeje cigaret jdou do soukromých rukou, o vysoké výdaje na léčbu se dělíme všichni, kdo platíme daně a zdravotní pojištění. Kuřáci i nekuřáci.
V našich zeměpisných šířkách jsme pak šampiony také v rakovině tlustého střeva. „I s Maďarskem. To budou ty dobrůtky. Ty čabajky, buřtíky, které mám já sám hrozně rád,“ přiznává onkolog.
V zásadě je však rakovina „druhou stránkou pozitiva, v němž žijeme. Každá doba má nějakou svoji nemoc. Za první světové války zemřelo víc lidí na tuberkulózu než na bojištích. Rakoviny je dnes tolik, protože se dožíváme vyššího věku, žijeme v ne úplně optimálním prostředí a na řadu nemocí už se neumírá, například na infekce. Takže nakonec zbyde ta rakovina, která v průběhu života potká každého třetího Čecha,“ říká.
V magazíní Pátek LN si přečtěte příběhy dalších předních českých onkologů: Jaroslava Šterby, Marka Babjuka, Luboše Petružálka a Petry Tesařové. Magazín vychází v pátek, 23. ledna.
V Pátku LN dále najdete:
|
