Čtvrtek 10. října 2024, svátek má Marina
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

BYZNYS ŽIJE: Truhlář samouk dělá nábytek pro Kellnera i Svěráka

Ekonomika

  6:15
Záhoří u Písku - V podniku Pavla Studničky a Karla Říhy se vyráběl nábytek třeba pro nejbohatšího Čecha Petra Kellnera nebo jednoho z nejbohatších Slováků Jaroslava Haščáka. „Od obyčejných lidí se ale samozřejmě nedistancujeme, rádi děláme i běžné kuchyňské linky,“ říká Pavel Studnička, jeden z majitelů.

Pavel Studnička, jednatel firmy INTREO DESIGN ze Záhoří u Písku. foto: MAFRA - František Panec

Najít provozovnu společnosti Intreo Design není lehký úkol. Místní tvrdí, že jméno nikdy neslyšeli, ukazatele v obci Záhoří u Písku nejsou. Mezi předními českými architekty interiérů jde ale o velmi známou firmu.

Když návštěvník dílnu konečně najde, zarazí ho jedna věc - firma s mnohamilionovým obratem korun za rok má jen sedm zaměstnanců. Velkou část práce totiž zastanou velké stroje, některé dokážou přesně nařezat díly i s otvory pro kování za pár sekund. A neobvyklé jsou tu i další věci - třeba fakt, že Pavel Studnička vlastně truhlařinu nikdy nestudoval.

„Dělal jsem kdysi na pile v jedné písecké společnosti. Od truhlářů jsem dostal soupis dílců, které chtěli, a já je nařezal. Po třech letech jsem si řekl, že bych rád dělal sám na sebe, vzal si úvěr a za 200 tisíc pořídil obyčejnou formátovací pilu,“ popisuje Studnička začátky. Jak sám říká, myslel si, že si bude řezat a zaplatí složenky. Aby vůbec mohl získat živnostenský list, musel mu navíc pět let dělat odpovědného zástupce jeho známý truhlář.

Jiří Chmelík z firmy INTREO DESIGN u CNC obráběcího stroje.

„Pak ale začali chodit zákazníci s tím, že by ode mě chtěli kuchyň. Vůbec jsem nevěděl, jak na to, ale samozřejmě jsem jim řekl, že ji vyrobím. Kamarádi truhláři mi pak radili, jak se to vlastně dělá,“ směje se Studnička. „Najednou jsem měl místo pily malou truhlárnu. Za provozu jsem se učil, jak se dělá skříňka, botník. Spoustu věcí jsem na začátku dělal špatně a přicházel na to až postupně. Kamkoliv jsem přišel, hned jsem začal okukovat nábytek, jak je to vlastně vyrobené.“

Právě to, že není vyučený, bere Studnička paradoxně jako výhodu. Zatímco ostatní truhláři podle zaběhlých postupů pracovali výhradně s laminem nebo překližkou, on se začal zajímat i o další materiály a zkoušel nové postupy.

Pro mě to byly nové možnosti. Dřív tady truhláři třeba používali jen jeden typ výsuvných systémů pro zásuvky. Pak se tu objevil nový typ a všichni říkali:,Šuplík za tisíc korun, to nejde, nikdo to nebude kupovat.‘ Já to naopak začal do sestav dávat. A díky těmto věcem jsem se posouval dál.“

Seriál LN Byznys žije!

Server Lidovky.cz v seriálu Byznys žije! přináší poutavé a inspirativní příběhy úspěšných firem.

Přečtěte si minulý díl: BYZNYS ŽIJE: Mytí v bublinkách. Český vynález šetří vodu a nechce do Číny

O spolupráci ho proto požádali například architekti Radek Jaroušek a Magdalena Rochová. „Tehdy dělali interiéry pro majitele společnosti Construct, která vyrábí zámky na řadicí páky. Vyrobil jsem tedy, co potřebovali, a protože jsme si rozuměli, začali jsme spolupracovat,“ vypráví Studnička.

Jeho známého Karla Říhu, se kterým Studnička sdílel truhlárnu, zase oslovil majitel designového studia Harmonie Jaroslav Harmáček. Protože oba kamarádi dělali podobné věci, společně založili firmu.

„Původně, kolem roku 2005, jsme dělali hlavně kuchyně, pak ale postupně přibyly interiéry i se stavbou. Za zmíněnými architekty začali chodit i známí lidé, dělali jsme třeba interiéry pro Zdeňka Svěráka, kardiochirurga Jana Pirka z IKEM a podobně,“ říká Studnička s tím, že díky úspěchu návrhářů mohli sami začít růst.

„Znám hodně architektů a dělím je na dvě skupiny. Jedni udělají výkresy a o realizaci se pak už nezajímají. Ti druzí se na stavbě podílí, pomáhají řešit problémy, a protože jsou pilní, tak je lidé doporučují dál. Díky jejich pečlivosti pak máme práci i my,“ vysvětluje Studnička.

Jak se pracuje pro Kellnera

Nebýt náročných architektů, podle Studničky by ve firmě ani nezjistili, co všechno vlastně dokážou. „Co si budeme povídat, já kdybych v roce 2005 viděl takové interiéry, které jsme dělali o pár let později, tak bych si řekl:,Proboha, co to po nás chtějí?‘ Tito architekti nám otevřeli obzory tím, že se sami na věci dívají úplně jinak. V místnosti, kde je jen jedno okno, by člověk automaticky dal nábytek proti němu. Taková Bára Škorpilová ze studia Mimolimit se na věc dívá úplně jinak, neváhá okno nábytkem zaplnit a vypadá to úžasně,“ popisuje Studnička.

Právě interiér navržený Barborou Škorpilovou, výjimečnou a oceňovanou architektkou, schopnosti Studničky a Říhy prověřil asi nejvíce - firma dostala zakázku na výrobu nábytku do bytu nejbohatšího Čecha Petra Kellnera.

„Sešlo se nám tolik různých materiálů a tak složité věci, že se to i špatně oceňovalo, kolikrát jsem nevěděl, kolik by co mělo stát. Dostali jsme třeba výkres desky, na které byl vylisovaný plech, z něhož se speciální chemickou úpravou udělá v podstatě dokonalé zrcadlo. Do toho se laserem vypálily přesné dírky a podle plánku jsme jimi provlékali tři různě barevná vlákna a tím vznikaly různé obrazce. Tak jsem přemýšlel, jak dlouho nám to provlékání bude trvat. Hodinu, den, týden?“

Montáž u takto neobvyklé zakázky měla i další specifika, například hodně přísná bezpečnostní pravidla. Firma třeba musela dopředu nahlásit jména pracovníků, kteří přijdou, jaké vybavení si přinesou a v kolik hodin přesně dorazí. „Byla to velká výzva, ale nakonec to dopadlo výborně,“ říká Studnička.

Kellner byl spokojený a v roce 2008 si vybral Barboru Škorpilovou i na rekonstrukci luxusního sídla společnosti PPF v Praze. Také pro tento projekt dodávala firma Intreo Design vybavení, od tematických indických a čínských salonků až po Kellnerovu osobní kancelář.

„Jednou při montáži ve tři hodiny ráno přišel do recepce nějaký chlap v košili a kraťasech a říká:,Prosím vás, nahoře nejde elektrika, nemohl byste s tím něco udělat?‘ Já na to:,To se omlouvám, ale já nejsem elektrikář, to musíte zajít za nějakým správcem.‘,Dobře, děkuju,‘ a odešel. Až pak mi došlo, že to byl Kellner,“ směje se Studnička.

Podruhé jsem ho viděl, když jsme mu montovali kancelář. Strčil hlavu do dveří, zeptal se, jestli je všechno v pořádku, a zmizel.“ Také tyto interiéry se povedly, projekt je velmi oceňovaný. „Myslím, že to jsou ještě dnes nejlepší interiéry v Česku. Líbí se mi, že i po těch pěti letech to uvnitř vypadá stále stejně.

Neexistuje například, aby zaměstnanci hýbali s kytkami nebo posouvali stoly. To prý Kellner sám občas projde a hlídá,“ dodává Studnička s tím, že ho zakázka ale také stála rok a půl bezesných nocí a nervů, zda bude všechno v pořádku. V Česku šlo totiž asi o první projekt takového rozsahu vůbec.

„Jsem ale nesmírně rád, že jsem u toho mohl být. V roce 1999 jsem si říkal, že to bude paráda, až já, netruhlář, budu umět vyrobit kuchyňskou linku. A pak přišlo tohle. To už jsou spíš umělecká díla než nábytek,“ svěřuje se Studnička.

Splnit představy návrhářů je ale prý někdy složité. Občas se stane, že architekti totiž s nadsázkou nerespektují fyzikální zákony. „Třeba do jednoho obchodu jsme dělali krásný třímetrový nerezový pult, kterým měl prorůstat strom. Akorát ve výkresech nebyla žádná podpěra. Když jsem říkal, že takhle to nepůjde a musíme tam dát nohu, tak mi odvětili, že pak už to ale nebude ono. Nakonec jsme v rámci kompromisu pult připevnili na podpěru polepenou zrcadly, takže skoro nebyla vidět. Druhá věc byla, jak tam dostat strom. Museli jsme ho vyndat z květináče, kořeny natěsno svázat a protáhnout otvorem. Mít truhlářskou firmu ještě neznamená, že nepřesazujete stromy,“ vypráví s úsměvem Studnička.

Nářezové centrum firmy INTREO DESIGN v Záhoří u Písku.

Intreo Design ale také působí ve zdravotnictví, vyráběla například vybavení pro desítku nemocnic v celém Česku. Také do tohoto oboru se firma dostala i díky ochotě majitelů zkoušet nové materiály a postupy.

Jedna zprostředkovatelská firma, která tenkrát dodávala do nemocnic vybavení na klíč, měla problém v brněnské fakultní nemocnici, protože nábytek z Holandska, který tehdy instalovali, nesplňoval hygienické požadavky. Byl totiž vyrobený z běžného lamina - potažené dřevotřísky.

Povrch lamina je ale příliš pórovitý, nemá chemickou odolnost, a když se odloupne vrchní fólie, odhalí se dřevotříska a v místě se množí bakterie. Firma tedy požádala Intreo Design, jestli by problém dokázali rychle vyřešit.

Jedinou dostupnou variantou byl totiž drahý plechový nábytek z Německa, který by se nestihl vyrobit v termínu. „Můj společník Karel Říha se rozhodl, že najdeme náhradu, a nakonec se jí stal kompakt, lisovaný papír s pryskyřicí, který se v USA původně používal na obkládání výškových budov. Shodou okolností se zrovna v té době, tedy kolem roku 2008, začal vyrábět kompakt i s jádrem v bílém provedení, tedy pro nemocnice ideální,“ říká Studnička.

Ještě zbývalo otestovat, zda materiál splňuje všechny normy. „Vyrobili jsme první skříňku, tu v laboratoři hned kompletně spálili, ale hořlavost splnila normy. Další skříňku rozleptali chemickými přípravky, ale také prošla. Jen tyto zkoušky nás stály 400 tisíc,“ říká Studnička.

Vyrobit nábytek z kompaktu totiž běžnými nástroji nejde a musí se obrábět diamantovými frézami. Výhodou ale je, že je velmi odolný, ostatně záruka na materiál je 50 let.

Vybavení pro operační sály

I přesto jsme se s cenou dokázali dostat mnohem níže, než kdybychom používali materiál z Německa. Ale myslel jsem si, že materiál bude mít mnohem větší úspěch. Jenže některé nemocnice se tomu pořád brání a berou plechový nábytek, který není zdaleka tak kvalitní. Asi tam hrají roli nějaké historické vazby, které se špatně přetrhávají.“

Nábytkem z kompaktu jsou dnes nicméně vybaveny desítky operačních sálů a materiál, který zde firma představila, se také pro svou odolnost hodně používá třeba na veřejných záchodcích. Zdá se tak, že kompakt si cestu k širšímu využití pomalu přece jen najde. Firma ale přesto rozšiřovat výrobu už nechce.

„V poslední době je strašně těžké naplánovat práci. Stane se, že se jedna akce zpozdí, 14 dní je relativně volno, a pak bych se potřeboval rozdvojit. Čímvíce lidí je, tímvíce starostí, radši budeme růst nákupem strojů. Navíc parta, co máme, se vyvíjela spoustu let, vzájemně si věříme, každý je na něco šikovný a důležité je i to, že bychom mezi sebe někoho dalšího jen tak nepřijali.“

Jak Studnička říká, někdy se ale sám nestačí divit, kam se podnik od roku 1999 vyvinul. „Jakéhokoliv truhláře jsem kdysi potkal, tak se mě s úšklebkem ptal:,Tak co, jak se s tím pereš?‘ Dneska ke mně chodí a prosí, jestli bych jim nemohl něco vyřezat na strojích,“ uzavírá Studnička.

Autor:

Rozdáváme měsíčkový šampon od Weledy ZDARMA
Rozdáváme měsíčkový šampon od Weledy ZDARMA

Jak připravit koupel vhodnou přímo pro vaše miminko? Přihlaste se k testování a vyzkoušejte jemný dětský šampon a sprchový krém v jednom. Měsíčková...