Auta bavila Jaromíra Rysku, asi jako každého kluka, odmala. Jeho otec vlastnil legendární škodovku 1000 MB, tehdy malý Jaromír si před ni sednul a maloval si světlo. Znal ho ze všech úhlů nazpaměť.
„Nebyl jsem dobrý kreslíř, ale ten základ mi bohatě stačil, bravurně jsem tím rozvíjel a cvičil svoji představivost,“ vzpomíná Ryska, který v Medirolu zastává funkci konstruktéra. Tehdy samozřejmě ještě netušil, kam ho osud zavane, každopádně tak položil základy pro volbu vysoké školy i pro své budoucí podnikání.
  |
Na Fakultě strojní ČVUT v Praze získal magisterský titul, jeho vášeň pro auta ho dovedla do Ústavu pro výzkum motorových vozidel a následně do podniku Chirana, kde se věnoval zástavbě sanitek. Tehdy Rysku spojení milovaných automobilů a zdravotnické branže nadchlo.
A to natolik, že si po revoluci udělal živnostenský list. „Jsem Ryska, takže celý život riskuji,“ směje se. V obývacím pokoji načrtnul svoje první nosítka a nechal si je vyrobit.
„Oslovil jsem firmu, která vyráběla stěžně pro plachetnice a používala pevný, ale zároveň lehký hliník,“ upřesňuje. Kontakty na záchranky, své potenciální zákazníky, měl díky předchozímu zaměstnání.
Inspirace z Turecka. Ovocnou kytici lze uvázat za 20 minut |
Dnes působí nosítka Medirolu moderním dojmem, na ta první Ryska vzpomíná jako na Divoký západ se strašidelnou konstrukcí. „Měla jen základní funkce a ani neměla kolečka, tehdy toho v republice nebylo moc k sehnání,“ vysvětluje. Přesto se nenechal odradit, a jak sám říká, byl plodný, dokonce se mu v začátcích podnikání narodilo třetí dítě.
A firma se čtyřmi společníky, tehdy ještě nešlo o současný Medirol, se rozrůstala – během tří let zaměstnávala padesát lidí. Jaromír Ryska se snažil hnát inovaci kupředu a chrlil nové a nové typy nosítek, za rok vznikly rovnou dva nové produkty. K tomu vybavovali sanitky. Ryska nepopírá, že je workoholik, před lety mu dokonce kvůli vysokému pracovnímu nasazení praskla cévka.
Jenže byznys vydržel jen pět let. „Když má člověk srdce, vydrží u toho, když vidí jen peníze, roztrhá ho to,“ míní konstruktér.
Prostě Medirol
Jak to tak bývá, každý ze společníků měl jinou vizi. Přitom Rysku práce bavila, záchranářský vůz pro něj byl vrcholným automobilem, u nosítek se spoustou pohybujících se částic zase viděl maximální možné využití.
A tak v roce 1996 se svou ženou Dianou založil Medirol. Manželka je dodnes jediným společníkem firmy a Jaromír Ryska o ní hovoří jako o duši podniku. Sám zastává funkci konstruktéra a také je neoficiálním myslitelem a hybatelem společnosti.
Vždyť také název Medirol vzešel z jeho hlavy. „Už ani nevím, jak mě to napadlo, to slovo přišlo shůry. Vždycky dostanete řešení ne ve chvíli, kdy ho chcete, ale ve chvíli, kdy ho máte dostat,“ říká.
V Medirolu měla nosítka už daleko lepší úroveň, nadšení Ryskovi zůstalo, k tomu mohl stavět na svých bohatých zkušenostech.
Během prvního roku firma vytvořila obrat půl milionu korun, čtyři roky nato to bylo už o deset milionů více. Loni se Medirol se třinácti zaměstnanci přiblížil k třicetimilionové hranici. Firma má obchodní zastoupení v několika zemích Evropy, k tomu dvě nové franšízy v Itálii a Francii.
„Medirol dnes vybavuje sanitní vozidla téměř ve všech evropských státech, nechybí na klíčových trzích, jako je Německo, Francie, Polsko a Itálie. Když pronikáme na nový trh, snažíme se vstup neuspěchat. Podnikáme totiž v branži, kde kvalita a servis mohou mít přímý dopad na život pacienta. Proto než se rozhodneme rozrůst, musíme si být jistí, že bude na daném trhu o zákazníky a produkty dobře postaráno,“ vysvětluje Ryska.
První nosítka ve třinácti
Nezavrhuje ani možnost, že po evropských státech by rádi pronikli na další kontinenty. „Vše, co děláme, vzniká v České republice a napojení na další a další země je důkazem toho, že český průmysl stále žije a dokáže konkurovat světovým velmocím,“ dodává.
Výrobu měla původně na starosti Diana Rysková a o konstrukci i obchod se staral choť. Jenže jak se práce nabalovala, k tomu se zpřísňovala kritéria pro výrobu zdravotnického zařízení, bylo nezbytné vedoucí pozice posílit.
Vzhledem k tomu, že spoustu firemních záležitostí řešili manželé Ryskovi doma, bylo nasnadě, že se z Medirolu stane rodinný podnik. Rodiče ovšem své potomky do ničeho netlačili, sami začali mít zájem. Nejstarší syn si dokonce ve třinácti letech složil svoje první nosítka, nejspíš zdědil lásku k práci po svém otci.
Hodinová dílna v centru Prahy nabízí místo pro kutily |
David dnes šéfuje výrobě, mladší Patrik se stará o obchod a dcera Diana hlídá finance. Nejmladší Tomáš studuje střední průmyslovku, ale vše nasvědčuje tomu, že poté budou jeho kroky směřovat rovněž do Medirolu. Mohl by se věnovat výkresům.
„To, že je nějaká firma rodinná, není zárukou toho, že bude dobrá, je to individuální. Ale myslím, že ta naše k tomu byla předurčena. Jiní lidé tu příliš dlouho nevydrželi,“ říká Ryska s tím, že musí hlídat, aby se práce nenosila domů, jsou jí vyhrazeny pravidelné porady.
Podobně to vidí i syn Patrik, který přiznává, že nikdy neměl rád obchodníky – lidi, co ostatním vnucují portfolio produktů, které jim bylo přiděleno, a jejich životním cílem není nic jiného než dosažení co nejvyššího zisku. Paradoxně se nakonec papírově stal jedním z nich.
„Prostředí rodinné firmy mi ale umožňuje přistupovat k práci vlastním způsobem a jsem rád, že filozofií Medirolu není honba za ziskem. Samozřejmě, finance jsou nedílnou součástí dnešního života, ale je potřeba je brát jako veličinu, respektive prostředek k dosažení vyšších cílů. Když se zaměříte na zákazníka, uživatele vašich produktů, a uděláte vše pro to, abyste jim usnadnili život, úspěch se zákonitě dostaví,“ prozrazuje recept Ryska mladší.
Váží si toho, že může stavět na základech, které jeho rodiče vybudovali prakticky od nuly a v době, kdy nebylo možné sehnat potřebné díly. K tomu se starali o početnou rodinu.
Na druhou stranu se rodina snaží na důležitá místa obsadit i zaměstnance mimo ni, myslitel podniku Jaromír Ryska chce do firmy vnést novou krev a své dovednosti předávat dál. Proto loni do Medirolu vstoupil mladý designér Martin Mahdal, jehož úkolem bylo zaměřit se na estetickou stránku konstrukcí.
„Ke zdravotnictví mám blízko. Nejvyšší úroveň uspokojení zažívám při navrhování kompenzačních a zdravotnických pomůcek, u kterých je přímý dopad designu na komfort a často i kvalitu života uživatele,“ pochvaluje si Mahdal, zatímco si v počítači z různých úhlů prohlíží model nosítek. Jen ho přetáhnout do reality.
Kreslí se pořád stejně
Když Jaromír Ryska s navrhováním začínal, byly pro něj takové počítačové programy, pracující s trojrozměrnými modely, science fiction. Kreslíval na prkně v obýváku, někdy dokonce vleže. „Nutno říct, že právě tak vznikaly ty nejlepší projekty,“ dodává designér. Přestože si musel vystačit s papírem, prostorová představivost, předpoklad správného strojaře, mu nechyběla.
„Ale jinak se od papíru k počítači nic nezměnilo, kreslí se stále stejně,“ podotýká Ryska. Na druhou stranu přiznává, že v jeho začátcích vznikaly rychlokvašky. Narýsovat a za čtrnáct dní do výroby. Dnes se na jednom typu nosítek pracuje i čtyři pět let a základ se stále rozvíjí.
„Když dělám nový model, vím, co chci. Vytvořím syrový nástřel a nechám to uzrát. Pak se k němu podle náročnosti vracím klidně několikrát. A po letech ho stále vylepšujeme. Takhle to u konstruktérů funguje – od syrovosti k dokonalosti,“ vysvětluje.
Pivo pohání byznys rodiny. Vaří ho, točí, vyrábí i výzbroj pro hospody |
Oficiální sídlo spolu s kanceláří má Medirol v Praze, pro mezinárodní komunikaci to je strategičtější volba. Nicméně nosítka, křesla i schodolezy vznikají v malé továrně v Dolních Dubňanech, blízko nichž rodina Rysků žije. Po cestě do malé obce s přibližně pěti sty obyvateli nelze přehlédnout osm chladicích věží, z nichž se vznáší pára, jaderná elektrárna Dukovany je odtud vzdálena necelých pět kilometrů.
Z jihomoravské provozovny, která loni prošla rekonstrukcí, putují výrobky Medirolu do celé Evropy. Během let Ryskovi vybavili tisíce sanitních vozidel. Kromě toho se tu vyrábějí nosítka pro pohřební služby a armádu.
„Když jsme objekt v Dubňanech před patnácti lety koupili, požehnal mu kněz. Cítím tu určitou sílu. Hlavně ale musí člověk věřit. Často si připomínám, že firma bylo dobré rozhodnutí,“ přiznává Jaromír Ryska.
Bez zbytečných vychytávek V horní části budovy jsou kanceláře, včetně té šéfovské, a zasedací místnost. Výroba zabírá celou spodní část, kus práce zastane moderní CNC soustruh nebo automatické svařovací rameno, ale své místo tu stále má i pracovník se svářečkou. Je tu sklad jednotlivých komponentů, úchytů, koleček, madel, ale i hotových produktů připravených k expedici.
Prim hraje oranžová barva, která je pro produkty Medirolu typická a značka se jí rovněž odlišuje od konkurenčních zahraničních produktů. V počítači zkoušeli Ryskovi nasimulovat také zelený či modrý kov, ale nakonec se rozhodli pro oranžovou, která se zdravotnickou branží přece jen koresponduje víc.
V rohu místnosti se krčí krabice s pochroumanými nosítky po crash testech, ty mají Medirolu říct, co je potřeba na produktu ještě upravit a zdokonalit. Destruktivní zkoušky jsou pro firmu stejně důležité jako certifikáty kvality. Konstrukce musí být bytelná, minimálně poruchová, ale zároveň lehká bez ztráty na kvalitě.
Filozofií Medirolu je úcta k člověku, jednak k pacientovi, ale také k záchranářům, kteří nosítka obsluhují. Produkty musejí fungovat směrem k oběma.
Jinými slovy, cílem Medirolu je vyrábět uživatelsky přívětivé produkty bez zbytečných funkcí a vychytávek, které by jejich obsluhu jen zdržovaly. Nosítka musejí být snadno ovladatelná a spolehlivá ve stresových situacích, kdy jde někdy doslova o vteřiny. Bezpečnost pacienta, ale i záchranáře jsou na prvním místě.
„Naším posláním je pomáhat záchranářům. Věříme, že pomáhat druhým je to nejlepší, co můžeme v životě dělat. Jelikož sami nemáme pro práci u záchranné služby předpoklady, jsme inženýři, rozhodli jsme se být nápomocni alespoň touto cestou – výrobou jedněch z nejbezpečnějších transportních prostředků na světě,“ uzavírá Jaromír Ryska.
