130 let
Společně s bratrem se kromě provozu vlastních restaurací a několika franšíz...

Společně s bratrem se kromě provozu vlastních restaurací a několika franšíz Potrefené husy rozhodli v roce 2007 začít provozovat vlastní koncept. | foto: MAFRA: Tomáš Krist

BYZNYS ŽIJE: Všichni se jim smáli. Dnes jejich kafe pije celé Česko

Ekonomika
  •   12:00
Když v roce 2007 otevřela firma CrossCafe první ze sítě svých kaváren, ostatní se jí smáli. Kafe v papírovém kelímku, které se rozhodla prodávat, prý nikdo pít nebude. Nyní má plzeňská společnost v Česku 14 poboček a za její kelímkové kafe utratili předloni zákazníci 100 milionů korun.

Píše se rok 1991. Místo - bezejmenná křižovatka v americkém státě Nevada. Vzduch nad silnicí se chvěje horkem a na obzoru jsou vidět obrysy Las Vegas. Vyprahlou bledost krajiny ruší jen malý domek s verandou hned u silnice. Zašlý podnik s červenou cedulí má jméno CrossCafe. Kafe na křižovatce.

Chvíli po poledni u něj zastavuje auto z půjčovny. Vzduch uvnitř ukrajuje jen zvuk starého rozvrzaného větráku. Dva páry mužských bot mlasknou po parketách. Prach poletující v paprscích slunce rozčísne cigaretový dým. Dva mladíci, bratři z Plzně, mají hlad.

Starší hospodský nic k jídlu nemá, zato mladé Čechy pozve na kafe. „Chlápka z Evropy jsem tady ještě nikdy neměl. Končím s touhle kavárnou. Dneska je tady můj poslední den,“ říká.

Podnikatelům z CrossCafe nejprve nikdo nevěřil, že kafe z kelímku bude někomu...

Bratrům ještě nabídne, ať si z jeho hospody na křižovatce odnesou, co chtějí. „Napadlo mě, že si vezmu ceduli s názvem jeho hospody. Vešla se v pohodě do kufru auta. Hned jsem na ni ale zapomněl,“ směje se mladší z bratrů, plzeňský podnikatel Jan Janák.

Když o čtrnáct let později hledal název pro novou síť svých kaváren, na starou ceduli s názvem hospody na křižovatce si zase rychle vzpomněl. Dnes jméno nevadské kavárny kousek od „města hříchu“ nese 14 českých podniků - v Praze, Plzni a Hradci Králové. Cesta k jejich otevření byla ale dlouhá.

Hamburk s Budvarem

Jan Janák se původně vyučil jako instalatér a pracoval v bytovém družstvu na takzvané havarijní službě. Práce ho ale nebavila, a tak se hned po revoluci rozhodl začít podnikat. „Výpověď jsem dal v prosinci 1989 a v únoru už jsem měl pronajatou kancelář v Plzni. Vůbec jsem ale netušil, s čím vlastně budu podnikat nebo co budu dělat,“ vzpomíná Janák. Po několika měsících zprivatizoval spolu s několika příbuznými stavební středisko, firma ale přežila jen několik let.

Na to, v čem podnikat, přišel Janák až později. „V polovině devadesátých let se vrátil ze San Diega můj bratr, který do Ameriky emigroval v roce 1984. Vrátil se nejen se svou americkou rodinou, ale i s přesvědčením, že v Plzni otevře svou vlastní hospodu. Tu si chtěl otevřít už v Americe, ale tam tehdy stála licence 50 tisíc dolarů, což pro něj bylo moc. Do Čech si s sebou přivezl plný kontejner světelných reklam, neonových nápisů a výzdob, kasírtašku a koženou vestu, a že teda jde stavět hospodu. Tak jsem se k němu přidal,“ vypráví Janák.

Název CrossCafe se Janu Janákovi nejdříve nezdál. Vadilo mu, že to není česky.

První restaurace mladých bratrů se jmenovala Hamburk a byla v přízemí jednoho plzeňského činžáku. Protože ale nebyly peníze na vybavení, museli si Janákové veškerý nábytek vyrobit sami. „Ještě s jedním kamarádem jsme ve třech stavěli bar, svářeli stoly a podobně,“ vypráví Janák.

Hospoda Hamburk byla přímo naproti plzeňskému pivovaru. Protože se s ním ale nedokázali domluvit na dodávce piva, čepovali v Hamburku Budvar.

Ani rádoby americký interiér, ani neony a jihočeské pivo ale do činžákové restaurace hosty nepřilákaly. „Každý vždycky otevřel dveře a viděl všechny ty neony. To bylo zajímavé, problémem ale bylo, že v té restauraci nikdo nikdy neseděl. To každého odradilo,“ vypráví Janák. Společně s bratrem, zaměstnanci a přáteli se proto rozhodli, že budou držet ve své hospodě „služby“.

„Každý večer měl službu někdo jiný a úkolem těch, kteří sloužili, bylo hrát hosty. Prostě když tam někdo přijde, tak aby neměl pocit, že je restaurace prázdná, a nevystrašil se,“ vzpomíná plzeňský podnikatel. Strategie sice trochu zabrala, ale hostů přesto moc nebylo. Mladí podnikatelé investovali přes půl milionu korun, a protože už neměli žádné další peníze, přemýšleli, že vysněnou restauraci budou muset zavřít.

Na začátku byla reklama

Ještě předtím se ale rozhodli vyzkoušet poslední možnost - reklamu. „Šel jsem do Českého rozhlasu, kde jsme si zadali spot. Měl jsem tehdy přímo nad restaurací kancelář a jeden den, když naši upoutávku začal rozhlas vysílat, jsem najednou zezdola uslyšel zvláštní šum. Když jsem otevřel hospodu, byla plná. Psal se rok 1995 a reklama tehdy zafungovala. To už se nikdy nepovede,“ vzpomíná Janák.

Společně se svým bratrem založil společnost Janák Bros a během dvanácti měsíců jim Hamburk vydělal tolik, aby si mohli otevřít další restauraci. V tom pak pokračovali rok co rok a během několika let otevřeli v Plzni více než deset podniků. Zároveň po celé republice vytočili nejvíc budějovického Budvaru. Právě proto se s jihočeským pivovarem rozhodli spolupracovat na konceptu takzvaných Budvar barů.

„Právě kvůli jednomu z takových Budvar barů jsem jednou musel jet do Hradce Králové. Tam jsem náhodou narazil na restauraci jménem Potrefená husa. Šel jsem dovnitř a v tu chvíli jsem věděl, že přesně takový podnik chci provozovat,“ líčí Janák.

Šest kaváren provozuje CrossCafe v Praze, osm poboček má v Plzni a právě...

V roce 2003 pak jeho rodinná firma o dvou lidech otevřela svou první franšízovou restauraci pod hlavičkou Potrefená husa.

„Pro nás to bylo něco úplně nového. Jednak to nebyla naše restaurace, navíc to byl celý propracovaný koncept. Přesně takový, jaký jsme měli i my už dlouho v hlavě. Když totižmáte koncept, který je kvalitní a kvalitu drží pořád na stejné úrovni, nemůžete prohrát,“ vypráví Janák. Společně s bratrem se kromě provozu vlastních restaurací a několika franšíz Potrefené husy rozhodli v roce 2007 začít provozovat vlastní koncept. Ve hře byla síť restaurací nebo kaváren.

„Do sítě hospod se mi moc nechtělo. Hospoda je pořád do jisté míry negativní kvůli alkoholu a kvůli kouření. To je jedna věc. Druhá věc je ta, že restaurace je velmi náročná na franšízing. Když se podíváte na franšízy, tak to jsou jednoduché věci jako třeba realitní kanceláře nebo kadeřnictví. Hospoda je nejsložitější ze všeho. Pro každého zaměstnance sólo musíte mít manuál, a když máte v provozu 30 lidí, je to náročné,“ říká Janák. Společně se svým bratrem se proto rozhodl založit síť kaváren.

Dlouho nemohli vymyslet název, ale pak si Janák vzpomněl na starou kavárnu na nevadské křižovatce nedaleko Las Vegas. Název CrossCafe se mu ale nejdříve nezdál. Vadilo mu, že to není česky. „Pak jsem si ale řekl, že nebudujeme jenom síť kaváren, ale místa, kde se lidé budou setkávat,míjet, křížit. A k tomu se CrossCafe vlastně hodí,“ říká Janák.

Než otevřel s bratrem první z jejich kaváren, rozjeli se oba podnikatelé do světa, podívat se, jak stejný koncept funguje jinde. Po roce a půl měli jasno a v červnu 2007 otevřeli v Plzni v Jungmannově ulici první kavárnu.

Kafe v kelímku

„Vrátili jsme se tím vlastně do dob začátků. Stejně jako v případě naší první restaurace Hamburk i CrossCafe zelo ze začátku prázdnotou. Denní tržba nepřevyšovala tisíc korun a nikdo tam nechodil. Všichni se nám navíc smáli, že chceme dělat kafe v kelímku. Podle Plzeňanů to byla úplná blbost. Znejistěli jsme, ale spoléhali jsme na to, že jakmile začne školní rok, přijedou vysokoškoláci a náš koncept je nadchne. A přesně to se stalo,“ líčí Janák.

Než podnikatelé otevřeli první z jejich kaváren, rozjeli se oba podnikatelé do...

Dnes má jeho firma prodávající kelímkové kafe v Plzni celkem osm kaváren. Jenom Plzeň ale podnikatelům nestačila a rozhodli se jít do Prahy. „Do Prahy jsme přišli s velkými rameny, jak nám to jde. Obrovská konkurence i jiná povaha Pražanů naše sebevědomí trochu narušila a několikrát jsme se spálili. Typickým příkladem byla naše provozovna v pražském Karlíně, kde byl obrovský nájem. My jsme byli přesvědčeni, že si na něj bez problémů vyděláme, ale to se nestalo. Proto jsme tamější pobočku museli nakonec zavřít,“ vzpomíná plzeňský kavárník. Nakonec se jejich koncept s kávou, kterou si nechávají míchat na objednávku, rozjel i v Praze a tržby začaly rychle stoupat. Za loňský rok přesáhly 91 milionů korun.

Ještě letos chtějí oba bratři otevřít další pobočky a některé už formou franšízy. Stanou se tak první českou sítí kaváren, která bude provozovat vlastní franšízy.

Autor: Petra Jůzlová