Jestli mají mladé naděje české vědy a techniky, s kterými jsme se potkali na pražské ČVUT, rozhodně něco společného, tak je to určitá dravost, chuť po objevování a rozvoji. O tom, jak je právě dravost – nebo spíš „hlad“ – po vzdělání a úspěchu důležitá, mluví i ti nejzkušenější z nich: Jindřich Ráftl a Jan Tůma jsou doktorandy na Fakultě architektury.
„Steve Jobs měl jednou proslov k absolventům univerzity a zakončil ho slovy: ,Be hungry‘, tedy ,Buďte hladoví‘. Tahle hladovost mi u českých studentů dost chybí. Přitom je to základní předpoklad úspěchu,“ říká Jan Tůma.
Ráftla s Tůmou už jejich hlad k pozoruhodnému úspěchu dovedl. Podle jejich návrhu totiž vznikne Národní pavilon pro dubajskou světovou výstavu EXPO 2020. Technologickým jádrem pavilonu bude systém S.A.W.E.R., který vzniká na ČVUT na Univerzitním centru energeticky efektivních budov. Jde o technologii vyrábějící vodu ze vzduchu s využitím solární energie a kultivující poušť pomocí podpovrchových kultur. „Naším úkolem bylo tuto technologii začlenit do pavilonu tak, aby architektura tu technologii doplňovala nebo na ni navazovala,“ vysvětluje Tůma.
Chuť zachránit svět
Jejich mladší kolegové se možná zatím nemohou pochlubit takto atraktivní realizací, ale dravost jim rozhodně cizí není a i jejich projekty dovedou překvapit. Příkladem je projekt mladé designérky a studentky magisterského oboru Průmyslový design Terezy Vackové. Ta se ve své bakalářské práci zabývala tvorbou speciálního nákrčníku, který pomáhá nevidomým. Za tuto práci před časem získala cenu v největší mezinárodní soutěži studentského designu TISDC 2018. „Nákrčník je prodloužená ruka aplikace, kterou mají nainstalovánu v telefonu. Přes nákrčník, který má haptická tlačítka, se dovolají do asistenčního centra nebo svému blízkému či kamarádovi. Ten jim může poradit třeba na základě dat z GPS, nákrčník má ale také kameru, takže asistující osoba v případě potřeby vidí, co je před nevidomým, a může ho lépe navigovat,“ vysvětluje autorka svůj projekt.
Čtyřiadvacetiletý Marek Novák řeší také otázky týkající se zdraví. Momentálně postgraduálně studuje na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, inženýrský titul má ale z Fakulty elektrotechnické. „V našem startupu XGLU například vyvíjíme glukometr pro nevidomé,“ vysvětluje. A řešením pro diabetiky se zabývá právě i ve své doktorské práci na UK. „S doktorem Hajerem, který má více než dvacetileté zkušenosti v endoskopii, pracujeme na zařízení, které léčí refluxní chorobu jícnu. Lidem, kterým nezabírají léky, pomáhá jakýsi neurostimulátor, který se implantuje do břicha a jeho elektrody se ,zabodnou‘ do jícnu. To je ale trochu rizikové, my máme řešení, které totéž zvládá endoskopicky, tedy zevnitř. Do jícnu tedy implantujeme zařízení, které umí chorobu léčit,“ vysvětluje svůj aktuální projekt.
Česká věda zažila za 100 let několik velkých ran. Důsledky některých si nese dodnes |
To pětadvacetiletá studentka z Kazachstánu Elnaz Babayeva se zase zajímá o samotné vzdělávání. „Chtěla bych zlepšit svět, ale nemusí to být globálně. Stačí jen lokálně,“ naznačuje své ambice. Babayeva, která pracuje na Fakultě elektrotechnické (FEL) ČVUT na problematice počítačového vidění, se totiž intenzivně zabývá samotnou problematikou technického vzdělávání.
Ve volném čase pracuje v dobrovolnické skupině wITches, v rámci které ženy z IT oboru učí děti právě různým IT dovednostem. „Byla bych ráda, kdyby děti pochopily, že technika není těžká, že to není nic strašného. Je pro mě důležité šířit, že v technice můžete něco dokázat, a že když jsem to dokázala já, tak vy to můžete dokázat také,“ naznačuje, že je velkou propagátorkou technických oborů. Ráda by k nim také přilákala více dívek a žen, pracuje proto i ve skupině Women in Tech Fund.
