V Česku má terciární vzdělání pouze 36 % mladých lidí ve věku 25 až 34 let. Průměr Evropské unie je přitom daleko vyšší, 44, 8 %. Evropská komise jako jeden z hlavních důvodů stavu v Česku vidí vysokou míru nedokončování studia na vysokých a vyšších odborných školách. Nedostuduje je víc než třetina lidí, kteří na ně nastoupí.
Proč studenti nedokončí studium
„Mezi důvody vysoké míry předčasného ukončení terciárního vzdělávání patří nízká finanční podpora, vysoká míra zaměstnanosti studentů, nedostatečné kariérní poradenství a nesoulad mezi programem a očekáváními studentů,“ uvádí zpráva Evropská komise, která byla zveřejněná 3. června a tvoří základ pro doporučení, které členským státům každoročně dává Rada EU.
Doporučení nejsou závazná či vymahatelná, jednotlivým zemím ale poskytují konkrétní vodítka, jak zlepšit svou hospodářskou situaci.
Právě finanční situace studentů patří podle zprávy mezi největší problémy. Přibližně 70 % vysokoškoláků během semestru pracuje, což je jeden z nejvyšších podílů v celé Evropské unii. Dvě třetiny z nich přitom pracují především proto, aby pokryly životní náklady. V roce 2023 pracovalo během semestru dokonce 81 % studentů, což Českou republiku dostalo na první příčku v Evropě. Průměr v EU je přitom 50 %.
Musí studenti na brigádách platit daně a k čemu je růžové prohlášení? |
Státní podpora je pětinová oproti Evropě
Dalším problémem je dostupnost bydlení. To je ve velkých městech, kde vysoké školy sídlí, značně nákladné. Současně státní stipendia tvoří pouze 2 % příjmů českých vysokoškoláků. Evropský průměr činí 12 %.
Podle Evropské komise tak studenti v Česku nesou mnohem větší část nákladů na studium sami. Ještě více o nízké veřejné podpoře vypovídá její přepočet na jednotky kupní síly: V Evropě je to podle dat databáze Eurostudent v průměru 290,4 a v Česku 59,9.
Finanční problémy a nutnost pracovat více, než je u studentů obvyklé, pak stojí za předčasným ukončením studia. „Míra předčasného ukončení studia je nejvýraznější v zemědělství, službách a informačních a komunikačních technologiích,“ uvádí Evropská komise z Monitoru vzdělávání a odborné přípravy 2025.
Studenti. Obrázek generován pomocí ChatGPT.
Problém začíná už na střední škole
Problém, proč má Česko málo úspěšných vysokoškoláků, začíná podle zprávy již při výběru střední školy. V Česku jsou podle komise silně diferencované na ty, které poskytují všeobecné vzdělání a z nichž se dá dobře dostat na vysokou (zejména gymnázia), a ty, které mají výrazně odborné zaměření.
Dva z pěti občanů Česka pracují mimo vystudovaný obor. Možná je to dobře |
Možnost přestupu mezi oběma typy je nízká, studenti si tedy už ve 14 nebo 15 letech výběrem školy volí, zda půjdou na vysokou školu. „Čeští studenti jsou v porovnání s některými jinými zeměmi zařazováni do různých vzdělávacích programů dříve,“ uvádí zpráva.
Nepříznivý stav posiluje podle Evropské komise ještě nízká mezigenerační vzdělanostní mobilita: děti rodičů s nižším vzděláním mají nižší šanci na dosažení vyššího vzdělání. Tento efekt se zesiluje u sociálně slabších rodin.
Já jsem trpěl, tak ty budeš taky. Studentská „úmrtnost“ na VŠ je skoro dvoutřetinová, co všechno za tím vězí? |
Co už Česko mění
Na mnohé neduhy českého vzdělávacího systému upozorňovala EU Česko již v minulých letech. V nejnovější zprávě proto jmenuje i to, jaké úpravy už v Česku začaly:
- Byla zavedena lycea, která kombinují všeobecné vzdělávání s pozdější odbornou specializací.
Bravo, pane ministře Plago. České vysoké školy potřebují reformu jako sůl |
- Národní pedagogický institut zároveň připravil reformu středoškolských oborů, která má zvýšit jejich přehlednost, flexibilitu a prostupnost.
- Novela zákona o vysokých školách z roku 2025 zlepšila podmínky doktorandů. Stanovila, že mzda pro ně (případně v kombinaci se stipendiem) nesmí být rovna minimální mzdě, ale nejméně jejímu 1,2násobku.
- Zavádí se mikrocertifikáty a krátkodobé formy terciálního vzdělávání.
Komise tyto aktivity oceňuje, na druhé straně upozorňuje, že nestačí: „Přetrvávají však značné problémy v oblasti vzdělávání, zejména v podobě výrazných nerovností v dosaženém vzdělání a přetrvávajícího nedostatku dovedností a nesouladu mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi na trhu práce, což představuje riziko pro dlouhodobý růst produktivity.“
