'Čím jich jenom uvítáme? Slivovica vypitá.' Osobnosti vzpomínají na okupaci '68

Josef Klíma

• Novinář a spisovatel, tehdy gymnazista, 17 let

Absolutním vítězem letošní ankety TýTý se stal publicista Josef Klíma.

„Šli jsme s Honzou Hrubým, se kterým jsme měli kapelu, on je dneska skvělý rockový houslista, po Vinohradské ulici a kolem nás se řítily k Václaváku tanky. Šíleně lidí, zmatek, křik. V posledním baráku na rohu Vinohradské byla prodejna nábytku, výkladní skříně už vymlácený a ten vyděšený dav se tlačil dovnitř, aby uhnul těm tankům. Už jsem se dovnitř nenacpal, stál jsem u sloupku z falešného mramoru a vidím, jak zevnitř vynášejí zkrvavenou holku, přikrytou vlajkou.

Než jsem se odtud dostal, dívám se na ten sloup, u kterýho jsem stál, a vidím na něm rýhy od kulek. Nějaký voják to tam prostě jen tak pokropil a já měl hlavu o dvacet centimetrů dál… S Honzou jsme pak chodili celý den po bojištích a mě tam upoutal chlapík, který jezdil mezi tanky malým fiátkem 600, měl na skle znak lékařů – toho hada. Vždycky někoho zraněného naložil, odvezl, za chvíli se znovu objevil, naložil dalšího raněného a takhle neúnavně odvážel lidi do nemocnice.“

Ludvík Vaculík

• Spisovatel, tehdy publicista, 42 let

Ludvík Vaculík.

„Byl jsem zrovna na dovolené. Chodil jsem v Brumově po krajině a přemýšlel jsem, jaké následky to může mít pro náš národ. Dokonce jsem považoval za možnou hrozbu, že budeme připojeni k Sovětskému svazu a vyhlazeni. Ale ještě vám k tomu řeknu vtip. Já jsem na té dovolené bydlel u svého bratrance, který se také jmenoval Ludvík. A ten když se dozvěděl, že k nám přišli Rusové, tak se zeptal: Čím jich jenom uvítáme? Slivovica vypitá a granátů není.“

Miloslav Vlk

• Kardinál, tehdy čerstvě vysvěcený kněz, 36 let

Kardinál Miloslav Vlk.

„V době, kdy přišli Rusové, jsem právě po vysvěcení na kněze nastoupil do služby sekretáře u českobudějovického biskupa Josefa Hloucha, který se také krátce před tím vrátil z konfinace, z jakéhosi parádního vězení. 21. 8. časně ráno, jako každý den, jsem v půl šesté sloužil pro věřící, kteří chodili do práce, mši v českobudějovické katedrále. Na konci mše mi jedna věřící říkala, že poslouchala rádio a že nás obsazují Rusové.

Spěchal jsem tedy na biskupství přes českobudějovické náměstí, abych to rychle oznámil panu biskupovi. Bylo po šesté hodině. Ale na rohu náměstí před českobudějovickou radnicí stál sovětský tank. Zastavil jsem se a svou ještě čerstvou ruštinou jsem se vojáků v tanku ptal, co tady dělají, a vysvětloval jsem jim, že u nás je klid a žádná kontrarevoluce. Říkal jsem jim, že je tu nechceme, aby jeli domů. Ale žádná odpověď. Řekl jsem jim, že jsou okupanti… Ale oni mě nebrali na vědomí. Měli zřejmě nařízeno se s nikým nekontaktovat. Spěchal jsem tedy na biskupství, abych tu zprávu rychle oznámil.

Pro všechny to bylo šokující. Rychle jsme zapnuli rádio a poslouchali nejčerstvější zprávy. Pomalu se k panu biskupovi scházeli i ostatní spolupracovníci a rokovali jsme o nastalé tragické situaci…"

Pokračování příběhu kardinála Miroslava Vlka i vzpomínky dalších osobností na srpnovou okupaci v roce 1968 si přečtěte v aktuálním vydání magazínu Pátek pátečních Lidových novin.