Peking vstupoval do krize s výhodou, kterou si budoval roky. Podle červnové zprávy , kterou vypracovala americká strategická poradenská společnost Asia Group, měly čínské zásoby a rychle rostoucí podíl domácích obnovitelných zdrojů zmírnit první náraz zdražení energií výrazně lépe než v případě regionálních konkurentů. Země měla podle analýzy k dispozici 1,4 terawattu provozované obnovitelné kapacity a více než sto dní pokrytí dovozu ropy ze zásob.
Uzavření Hormuzského průlivu přitom není jen ropným problémem. Přes tuto úzkou námořní trasu před krizí proudila významná část světového obchodu s zkapalněným zemním plynem (LNG), petrochemickými produkty, sírou, heliem či hnojivy. „Přibližně 80 procent ropy a téměř 90 procent LNG přepravovaných průlivem mířilo do Asie,“ připomíná zpráva. Právě proto se otřes nejrychleji projevil v asijských výrobních řetězcích, dopravě a zemědělství.
Tvrdé zásahy státu
Čína ale dokázala část výpadku obejít kombinací omezení poptávky, nižšího výkonu rafinerií, využití zásob a přesměrování dovozu. Peking zároveň omezil vývoz rafinovaných paliv a nechal zpracovatele snížit produkci, místo aby nakupovali drahou ropu. Tlak na spotřebu pohonných hmot navíc tlumil rozmach elektromobilů, železniční dopravy a obnovitelných zdrojů.
Největší čínská výhoda se ukazuje v sektorech, které krize paradoxně posiluje. Dražší ropa a plyn urychlují zájem vlád i firem o solární energii, baterie a elektromobily, tedy odvětví, v nichž čínské firmy dominují globálním dodavatelským řetězcům.
Analýza proto řadí čisté technologie, elektromobily a solární průmysl mezi hlavní vítěze krize. Profitovat mohou také čínští těžaři ropy, uhelný sektor, stavitelé lodí i provozovatelé tankerů.
Geopolitický podtext
Výhoda Číny není jen ekonomická, ale i politická. Zatímco Spojené státy čelí kritice kvůli zapojení do konfliktu na Blízkém východě, Čína se může prezentovat jako stabilní partner a zastánce energetické bezpečnosti. „Krize umožňuje Pekingu líčit USA jako destabilizující mocnost, jejíž blízkovýchodní angažmá přenáší náklady na zbytek světa,“ popsali autoři zprávy.
To ale neznamená, že Čína nemá co ztratit. Pokud by krize trvala dlouho, zdražené energie by mohly zpomalit světovou ekonomiku. A kdyby lidé a firmy v jiných zemích méně nakupovali, dopadlo by to i na čínský export. Právě vývoz je přitom pro čínskou ekonomiku stále velmi důležitý.
