Strategicky významná řeka pramení v tibetském ledovci Angsi a do Indie vstupuje pod názvem Siang, kde se spojuje s Brahmaputrou. Zásobuje více než 100 milionů lidí v Číně, Indii a Bangladéši. Čína v prosinci oznámila, že na jejím horním toku v pohraničním okrese vybuduje gigantickou hydroelektrárnu za téměř 170 miliard dolarů o výkonu 60 000 MW.
Indičtí představitelé se obávají, že dlouholetý rival tím získá možnost manipulovat s tokem vody jako se strategickou zbraní. Podle indické vládní analýzy by Peking mohl odvést až 40 miliard kubíků vody ročně – více než třetinu průtoku na klíčovém hraničním bodě. To by mělo největší dopad v suchých měsících, kdy jsou indické zemědělské oblasti mimo monzun zvlášť zranitelné.
Indická odpověď: Upper Siang
Indie se rozhodla pro výstavbu vlastního projektu nazvaného Upper Siang, který by se po dokončení stal největší indickou přehradou s elektrárnou o výkonu 11 500 MW a kapacitou nádrže 14 miliard kubíků. Ta by mohla zmírnit dopady čínské stavby a zaručit stabilní dodávky vody. Analýza například uvádí, že město Guváhátí by v suchu přišlo jen o 11 procent dodávek místo čtvrtiny. Přebytečná kapacita by zároveň pomohla pohltit případné nárazové uvolnění vody z čínských přehrad.
Plán však naráží na odpor místních obyvatel, kteří se živí pěstováním rýže, citrusů a koření v údolích kolem řeky Siang. Obávají se, že přehrada zatopí desítky vesnic a přinutí tisíce lidí k přesídlení.
V květnu rozzlobení vesničané poškodili techniku určenou k průzkumu, zničili most a vyrabovali policejní stan. Místní zřídili hlídky, aby znemožnili vstup na staveniště. Podle odhadů má být přímo zasaženo nejméně šestnáct vesnic s 10 tisíci obyvateli, nepřímo však více než 100 tisíc lidí.
„Kardamom, rýže, chlebovníky a hrušně, které tu pěstujeme, nám pomáhají financovat vzdělání dětí a živit rodiny,“ řekla Odoni Palo Pabinová, obchodnice a matka dvou dětí. „Proti přehradě budeme bojovat do posledního dechu.“
Politici slibují kompenzace
Projekt podporuje hlavní ministr státu, člen Módího strany BJP, který varuje před „existenční hrozbou“ z čínské strany. Stát zahájil jednání o kompenzacích a slibuje investice do školství a infrastruktury v hodnotě přes tři miliony dolarů. Některé vesnice už přistoupily na spolupráci, odpor však trvá.
Vodní otázky se v regionu stávají součástí širší geopolitické rivality. Indie letos pozastavila účast na dohodě o sdílení vody s Pákistánem z roku 1960, což Islámábád označil za použití vodní zbraně. Dillí tvrdí, že mezinárodní tribunál nemá pravomoc jej nutit do plnění smlouvy.
Mezitím indičtí diplomaté opakovaně upozorňují čínskou stranu na rizika. Peking ale tvrdí, že jeho projekty jsou bezpečné a neohrozí země po proudu. „Projekty prošly přísným vědeckým zkoumáním bezpečnosti a ochrany životního prostředí a nebudou mít negativní dopady na vodní zdroje, ekosystém ani geologii v zemích po proudu,“ cituje agentura Reuters mluvčího čínského ministerstva zahraničí.
Odborníci varují, že stavby takového rozsahu v seizmicky aktivní oblasti Tibetu a Arunáčalpradéše nesou obrovská rizika. „Extrémní počasí může vyvolat sesuvy půdy, bahenní laviny nebo protržení ledovcových jezer. To je velmi legitimní obava,“ upozorňuje Sayanangshu Modak z Arizonské univerzity.
