Pětadvacetiletá obchodní zástupkyně Winnie Zengová z Wu-chanu tráví dlouhé hodiny před kamerou při živých přenosech, v nichž prezentuje zboží prodávané jejím zaměstnavatelem. Přestože pracuje, její příjem se dlouhodobě téměř nezvyšuje a pocit stability jí nedává ani současné místo, píše agentura Reuters.
Rozhodla se proto nabídnout část svého pokoje jiné ženě stejného věku. Po nastěhování nové spolubydlící klesly její měsíční výdaje na nájem o 450 jüanů (asi 1 400 korun). Z výplaty ve výši zhruba čtyř tisíc jüanů (více než 12 500 korun) si tak může ponechat přibližně tři čtvrtiny.
Obě ženy obývají jednu z pěti samostatně pronajímaných ložnic v bytě. K dispozici mají vestavěnou skříň, velkou postel, noční stolek a malý pracovní stůl. Než se domluvily na delším soužití, stanovily si osm dní na zkoušku. Podle Zeng zatím společné bydlení funguje a vedle finanční úlevy jí přináší také pocit, že doma není sama.
Nastupující trend?
Podobné nabídky se v posledních týdnech začaly výrazněji objevovat na čínských sociálních sítích. Hashtag věnovaný sdílení postele nasbíral na platformě Weibo přes 14 milionů zhlédnutí. Související videa na Douyinu oslovila téměř 40 milionů uživatelů a vyhledávání tohoto tématu na síti Xiaohongshu zobrazovalo více než 37 tisíc příspěvků.
Ve srovnání s přibližně 260 miliony lidí žijících v Číně v nájmu jde stále o velmi omezenou praxi. Pozornost, kterou vyvolává, však podle odborníků ukazuje na hlubší problém: část mladých obyvatel měst nemá jistotu dlouhodobého zaměstnání, předvídatelného příjmu ani pevného zakotvení v místě, kde žije.
„Rozšíření takového pocitu nejistoty by mohlo mít důsledky na celou ekonomiku,“ uvedl Mingwei Liu, ředitel Centra pro globální práci a zaměstnanost při Rutgersově univerzitě. Podle něj domácnosti mohou více odkládat spotřebu, nákup nemovitostí i zakládání rodin.
Právě slabá domácí poptávka patří k největším problémům čínského hospodářství, jehož růst podle nejnovějších údajů zpomalil na nejslabší tempo za více než tři roky. Dobré výsledky exportu a průmyslu zatím nedokázaly vyvážit stagnující spotřebu.
Finanční tlak se netýká pouze lidí na začátku kariéry. Devětatřicetiletý obyvatel Pekingu Morgan Pan začal sdílet vlastní ložnici, když se jeho příjem výrazně propadl. Firma zaměřená na umělou inteligenci, ve které působil, se dostala do insolvenčního řízení. Nyní vydělává méně než polovinu svého dřívějšího příjmu a společným bydlením snížil náklady na nájem a energie přibližně na 1 200 jüanů měsíčně (více než 3 700 korun).
Nejistá budoucnost a nutnost se přizpůsobit
Ani jeho spolubydlící není v jednoduché situaci. Po neúspěšné investici do restaurace mu zůstaly dluhy. Pan proto své rozhodnutí nepovažuje za příběh o novém přátelství, ale za důsledek každodenního ekonomického tlaku.
Podobně uvažuje také muž z Pekingu, který zveřejnil pouze své příjmení Wang. Po krachu stavebně-inženýrské společnosti přišel v prosinci o práci a dosud nenašel odpovídající nové místo. Hledá proto člověka, s nímž by si rozdělil měsíční nájem ve výši 1 750 jüanů (téměř 5 500 korun).
Číňanka Zengová se mezitím přizpůsobila nejisté budoucnosti i další části svého života. Vaří doma, omezuje nákupy dražšího oblečení a snaží se vytvořit finanční rezervu pro případ, že by o práci přišla. Sdíleného bydlení by se podle svých slov nemusela vzdát ani po případném zvýšení příjmu. Nízké nástupní mzdy a vysoké náklady podle ní zkrátka vyžadují kompromisy, uzavřel Reuters.
