„Loňský rok byl totiž přestupný, proto znamená stejné datum letos lepší výsledek. Zatímco v roce 2024 jsme pracovali pro stát 152 dnů, letos to je 151,“ vysvětluje Jakub Kuneš, ředitel Liberálního institutu, který den daňové svobody počítá už pětadvacet let.
Česko patří v Evropském srovnání k zemím, kde se na stát přestává vydělávat poměrně brzy. Extrémem je v tomto případě Irsko, kde daňovou svobodu slaví už 31. března. „V Irsku mají ovšem daňovou rezidenci nadnárodní firmy, což má výrazný vliv na tamní HDP,“ říká Kuneš.
Další úspěšné země, jako je Kypr či Malta, jsou zase malé ostrovní státy. Mezi standardně velké země s nejnižším přerozdělováním tak vedle Česka patří například Litva, Bulharsko či Portugalsko.
Naopak Slovensko se postupně posouvá mezi státy, kde se na pokrytí státních výdajů pracuje poměrně dlouho. „V roce 2007 bylo na minimu a od té doby se přibližuje směrem ke konci roku. Už nyní se pohybuje na konci června a nedivil bych se kdyby se brzy dostalo až do července,“ dodává Kuneš.
Podle analýzy Liberálního institutu komplikuje slovenskou daňovou soustavu množství různých sazeb a výjimek, což zvyšuje náklady na správu daní a snižuje ekonomickou efektivitu. Zemi se navíc nedaří dosáhnout potřebné rozpočtové kázně.
Slovensko tak figuruje i na chvostu mezinárodního srovnání, které udává, o kolik dní se jednotlivým národům oddálí daňová svoboda kvůli schodku veřejných rozpočtů. Zatímco Češi pracují na pokrytí deficitů pomyslných devět dní, Slováci rovných sedmnáct. Nejhorší Rumuny pak schodky veřejných rozpočtů vyjdou na 29 pracovních dní.
