„Velká tůčká“, jak se strojům Tu-104 přezdívalo, zařadily Československé aerolinie mezi světovou elitu. Legendární šestašedesátiletý český letecký mechanik a publicista Jan Čech se v jejich blízkosti pohyboval tři roky, do doby než je ČSA v roce 1973 vyřadily. „Létání s tupolevem bylo čistým adrenalinem,“ popisuje Čech v rozhovoru pro Lidovky.cz.
Lidovky.cz: Šlo o první proudový letoun v Československu. Co to tehdy pro československé letectví znamenalo?
Stroj Tu-104 katapultoval ČSA mezi nejlepší světové společnosti. Exkluzivitě odpovídal i servis na palubě. Vozil se kuchař, sudové pivo a podávaly se vybrané lahůdky. Spřátelené posádky narazily sud před přistáním, aby se poměli i mechanici. Zatímco dnes jsou České aerolinie nezajímavý regionální dopravce, v šedesátých letech patřily ke světové špičce.
Revoluční Tu-104 vzlétl před 60 lety. Z ČSA udělal jednoho z ‚tryskových‘ průkopníků |
Lidovky.cz: V čem se lišil od vrtulových letadel?
Tupolev se lišil v podstatě jen pohonem a rychlostí, kterou létal. Reaktivní motory první generace reagovaly na pohyb plynové páky s velkým zpozděním, což zejména u přerušeného přistání bylo o hubu. Letadlo nemělo tlumiče hluku, takže při startu dělaly Mikuliny (letecké motory – pozn. redakce) neuvěřitelný kravál. Také nemělo obraceče tahu a od strategického bombardéru Tu-16 zdědilo pneumatické neúčinné brzdy, používaly se tak brzdící padáky. Letadlo mělo na tu dobu vysokou přistávací rychlost.
Letecký mechanik Jan Čech v rozhovoru pro Český rozhlas.
Lidovky.cz: Proč byl letoun částečně sestaven z bombardéru Tu-16?
Tu-16 byl geniální bombardér, který předběhl svou dobu. Netuším, na kolik na jeho konstrukci přispěli Němci, ale od té doby krom turbovrtulového bombardéru Tu-96 už Tupolev nic tak nadčasového nepostavil. Když Ústřední výbor Komunistické strany Sovětského svazu dal za úkol postavit dopravní letadlo s reaktivním pohonem, použil Tupolev již vyvinuté díly pro bombardér a postavil nový trup. Protože se ze středoplošníku stal dolnoplošník, příďový podvozek byl nový a vysoký. Stejný vývoj byl i u Tu-114. V trupu Tu-104 byly tlakové přepážky, připomínající dveře u ponorky. Do kabiny cestujících se vstupovalo z chodbičky tlakovými dveřmi, které se otevíraly za pomocí kola jako sejf. Když zaměstnanci Avie na začátku šedesátých let modernizovali interiér „velkých tůček“, tato vrata odstranili. Bohužel také odstranili i barokní interiér odpovídající sovětskému vkusu a nahradili ho moderním à la Brusel.
Lidovky.cz: Jak na stroj reagovali cestující a samotní piloti?
Cestující létali s „tuplákem“ rádi. Bylo to něco zcela nového. Standard poskytovaný na palubě byl tehdy srovnatelný jen se standardem na luxusních parolodích. Posádky byly vybírané stejně jako mechanici jen podle stranického klíče. Letadlo nebrzdilo, tankovalo se pistolí jako auto u pumpy a kvůli žravosti Mikulinů sedalo v Bombaji tzv. na suchý hadr, což znamená, že nádrže byly prázdné. I když si na tyto skutečnosti piloti časem zvykli, létání s „tuckem“ bylo čistým adrenalinem, o kterém cestující neměli ani ponětí. Se slzou v oku na toto letadlo nevzpomínají ani nakládači. Otvory pro nakládání zavazadel byly místo původní pumovnice, kufry a náklad tak museli dávat nad hlavu. Naložit „tůčko“ byla proste dřina.
  |
Lidovky.cz: Byla náročná i jeho údržba?
Rusové stavěli jednoduchá letadla, jejich údržba tak byla poměrně snadná. Horší to bylo s životnosti dílů. Motory se ze začátku měnily po sto až dvě stě hodinách. Na konci služby u ČSA to bylo tuším tři tisíce hodin. Poruchové pneumatické brzdy docházely poměrně často.
Lidovky.cz: Jak na něj reagovali ze Západu?
Na Západě si nedokázali představit, že by Rusové postavili takové letadlo. Při všech nedokonalostech průkopnického letadla dokázaly ČSA letadlo upravit na světové standardy a tupolev s modrými vousy si razil cestu světem. Pro cestující bylo lepší letět přes Prahu do Bombaje než přímo, protože palubní servis byl jednoznačně nejlepší. To se opakovalo i později na linkách do New Yorku a Kanady, kde IL-62 a A-310 měly také bezkonkurenční servis, než Tvrdík a Lašák vše zničili.
Lidovky.cz: Měl stroj naopak nějaké nevýhody?
Jeho největší nevýhodou byla jeho spotřeba a hlučnost. To první ovlivnilo jeho dolet a to druhé obtěžovalo zejména pozemní personál. Jako každý, kdo se pouští na neprobádanou půdu, měli Rusové s Tu-104 problémy. Šlo zejména o navigační zařízení, která spadala pod vojenský materiál, a proto byly ILS (sestupové zařízení) a VOR (navigační zařízení) pro Rusy nedosažitelné. Přiznat, že něco takového nemají, veřejně nemohli. To byl hlavní důvod, proč toto letadlo dostala aerolinka, která s ním začala létat do západní Evropy. Naše letadla pak tato zařízení dostala. Na rozdíl od Cometu (první tryskové letadlo – pozn. red.) neměl Tu-104 žádné větší technické potíže. Největším nedostatkem byly motory Mikulin, ale byla to první generace reaktivních motoru. Byly nevýkonné, hlučné a hlavně měly strašnou spotřebu. To podstatně dost limitovalo výkony letadla. Další slabinou byly pneumatické brzdy, které už u žádného dalšího dopravního letadla (s výjimkou AN-2) použity nebyly.
Letadlo Tu-104 sloužilo v uplynulých letech jako bar v Olomouci. Nyní stojí zrenovované v leteckém muzeu ve Zruči u Plzně.
Lidovky.cz: Proč byl jeho provoz nakonec ukončen?
Letadlo s příchodem nových dvouproudových motorů rychle zastaralo. Tupolev se ani nesnažil nějak konstrukci modernizovat. Iljusin přišel s IL-62, který - ač zastaralý již jako nový - byl modernější než Tu-104. Tu-124, následovník Tu-104, byl naprostý omyl. Fungoval jen na krátkých a středních tratích. Dny Tu-104 byly zkrátka sečteny.
Lidovky.cz: V Československu jich létalo pouze šest - z toho polovina byla zničena při havárii. Byl stroj dostatečně bezpečný?
Nehody podle mě zavinil lidský činitel. Posádky byly po stranické linii velmi zdatné, ale létat moc neuměly. Jedna totální „kraksna“ se stala v Bombaji, kde Ind tankoval letadlo. Tankování se mu zdálo dlouhé, tak si šel někam popovídat. Nádrž přetekla, palivo nateklo na rozžhavený pozemní zdroj, chytlo a od něj i letadlo, které následně lehlo popelem. Za peníze od Indů jsme si pak koupili Tu-104, které dnes stojí v Air Parku ve Zruči u Plzně.
