Jedněmi z nejpostiženějších aerolinek v Evropě byla skupina Smartwings (pod niž patří i dříve státní ČSA). Jejích sedm „maxů“ čeká už od loňského března v Ruzyni na návrat do oblak. Dopravci se dosud se nepodařilo přimět Boeing, aby škodu – čítající několik miliard korun – způsobenou výpadkem letounů nahradil.
I proto se Smartwings na začátku srpna podle zjištění LN obrátily na soud v americkém státě Illionis, kde sídlí ústředí jednoho ze dvou největších výrobců letadel na světě. „Po dlouhém jednání, které trvalo rok a čtvrt a které bylo neúspěšné, jsme na výrobce letadel, společnost Boeing, podali žalobu,“ uvedla mluvčí Smartwings Vladimíra Dufková.
Každé letadlo dobré
Loňské léto dalo společnosti, která běžně zajišťuje pro české cestovky 85 procent letů k moři, pořádně zabrat. Pro charterové i pravidelné lety počítala nejen se sedmi výše zmíněnými stroji, ale i s dalšími, jež měly do Česka na sezonu dorazit. Celkem si dopravce objednal 39 maxů.
ČSA a Smartwings mohou zaplatit dluhy později. Soud posunul jejich splatnost nejméně o tři měsíce |
Smartwings se musely pídit po každém volném letadle, které bylo třeba jen na pár dní volné, aby zajistily provoz. Navzdory tomu pro ně loňský rok nedopadl z pohledu čísel špatně. Skupina vydělala před zdaněním 183 milionů korun, její dceřiná společnost ČSA, zajišťující zejména linkovou dopravu, měla loni zisk před zdaněním 79,2 milionu.
Nucený výpadek maxů tvrdě postihl i samotného amerického obra Boeing. Stroj s vadným softwarem letecké úřady ani po roce a půl nápravy a testování nepustily na nebe s cestujícími. Jeho budoucnost je dál nejistá. Aerolinky už odřekly více než 800 objednávek na toto letadlo a Boeing model až do ledna vůbec nevyráběl. Topí se v desítkách soudních sporů s pozůstalými nehod v Etiopii a Indonésii (celkem zemřelo 346 lidí). A na konci roku rezignoval šéf Boeingu Dennis Muilenburg. Na kompenzaci se firma dohodla jen s minimem dopravců. Výjimkou jsou třeba American Airlines či brazilský GOL.
Černé virové vyhlídky
Kromě nesnází s novými boeingy musejí šéfové Smartwings aktuálně řešit ještě mnohem větší pohromu, již představují dopady omezení letecké dopravy kvůli epidemii koronaviru. Poptávka po létání je celkově nižší a provoz nejen v Evropě se obnovuje jen velmi pomalu. Pro lepší představu: za prvních devět zářijových dnů uskutečnily stroje pod značkami Smartwings a ČSA o 81 procent méně letů než loni. A v létě nebylo meziroční srovnání o moc veselejší. Navíc vzhledem k narůstajícímu počtu nemocných v Česku i jiných zemích není možné čekat žádné velké zlepšení.
Vedení firmy muselo před několika měsíci sáhnout k propouštění z řad pilotů, letušek i kancelářského personálu. Celkem plánuje rozdat až 600 výpovědí, což představuje čtvrtinu celé firmy.
Životně důležitá půjčka
Smartwings se nyní upínají k záchranné půjčce. Naději mají. Na konci července získaly možnost opřít se o garanci – zaručí se státní pojišťovna EGAP. „Ve spolupráci s poradenskou společností EY připravujeme nezbytné podklady,“ řekla mluvčí Dufková. Na základě těchto materiálů mohou následně úvěrující banky požádat EGAP o zajištění úvěru v rámci vládního programu Covid Plus. Zatím se tak ale ještě nestalo.
Smartwings a ČSA žádají o odložení splatnosti dluhů. Využily k tomu ‚korozákon‘ Lex covid, lety neruší |
Letecká firma dlouhodobě poukazuje na to, že velká část aerolinek z Evropy i jiných světadílů už dostala od státu nějakou formu pomoci – půjčku, dotaci, kapitálový vstup či jen záruku za úvěr. Bez ohledu na to, zda jejich akcie drží vlády, nebo soukromníci.
„Jsme v obrovské konkurenční nevýhodě proti všem leteckým dopravcům, kterým jejich státy pomohly a kterých je v Evropě většina,“ uvedla Dufková. Příkladem je dopravce Air France KLM, který může kalkulovat s půjčkou a státní garancí ve výši 3,4 miliardy eur. Německá společnost TUI si pak mohla od státu půjčit částku 1,2 miliardy eur. Na pomoc dosáhly například také Lufthansa, Brussels Airlines, EeasyJet nebo Air Baltic.
Smartwings by k udržení při životě potřebovaly injekci ve výši zhruba 900 milionů korun. Situaci však komplikuje také nejednota uvnitř firmy. Má české vlastníky (firmy, za nimiž stojí manažeři Jiří Šimáně, Jaromír Šmejkal nebo Roman Vik), kteří drží těsnou většinu akcií. Zbylá část dopravní společnosti náleží čínské státní společnosti CITIC, již v Česku zastupuje Jaroslav Tvrdík. Právě Číňané jsou podle českých vlastníků pasivní a nejeví zájem do firmy poslat peníze.
