Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Vznášedla slaví 50 let a pomalu se poroučí do propadliště dějin

Ekonomika

  11:58
LONDÝN - Koncem 60. let 20. století přibyla lidem cestujícím mezi Velkou Británií a Francií nová možnost, jak překonat vody kanálu La Manche. K tradičním lodím a poněkud novějším letadlům se přidal nový vynález - vznášedlo. Myšlenka na plavidlo, které by lehce klouzalo nad vodou na vzduchovém polštáři, přitom pochází již z konce 19. století. Do života ji ale uvedl až sir Christopher Cockerell, který první vznášedlo veřejně předvedl před 50 lety, 11. června 1959.

Vznášedlo foto: Reprofoto

Kříženec mezi letadlem a lodí, který se bez větších obtíží pohybuje i po suché zemi, zažil největší slávu právě v době, kdy poskytoval podstatně rychlejší a přitom jen nepatrně dražší alternativu k lodnímu spojení mezi britskými ostrovy a evropským kontinentem.

Cesta tehdy trvala vznášedlům, jejichž kapacita postupně narostla na více než 400 cestujících a 60 automobilů, pouhou půlhodinu. V polovině 90. let ale přišel na trh další nebezpečný soupeř, vlak v tunelu pod kanálem.

Poslední jízda vznášedla mezi Francií a Británíí v roce 2000

Vynález sira Cockerella sice zpočátku vzdoroval, nakonec ale musel boj proti železnici i stále rychlejším lodím a novým katamaránům vzdát.

Poslední cestující se nad "anglickým kanálem" mohli vznášedlem svézt v říjnu 2000. Do té doby přepravil tento dopravní prostředek přes 80 milionů lidí a zhruba 12 milionů automobilů.

Vznášedla se pro civilní dopravu ve světě sice používají i nadále, většinou to je ale na výjimečných místech, například v odlehlých místech Aljašky, v Británii vozí cestující mezi Portsmouthem a ostrovem Wight.

Lehké vznášedlo australské armády

Často je s úspěchem používají i záchranáři. Vznášedlo totiž nemá konkurenci tam, kde nejsou k dispozici zpevněné cesty a kde se často střídá země s vodou - například v bažinách. Vděčí za to skutečnosti, že se při jízdě (či plavbě) nedotýká povrchu pod sebou, ale pohybuje se těsně nad ním na vzduchovém polštáři.

Ten vytvářejí vrtule či dmychadla, jež foukají obrovské množství vzduchu proti zemi. Zpočátku měla vznášedla problém na nerovném povrchu, to ale vyřešil Američan Norman McCreary, který v roce 1960 přišel s pružným vakem kolem spodku vznášedla.

V něm se vzduch zachytí a vznášedlo je díky tomu stabilnější. Na zemi a s vyfouklým vakem ale vypadá trochu jako postřelená kachna a působí na neznalého diváka spíše jako kus vyřazené techniky.

Pro pohyb dopředu a řízení směru pak vznášedlu slouží nejčastěji zvláštní motory, menší konstrukce ale používají také společnou pohonnou jednotku pro vytváření vzduchového polštáře i jízdu. Právě potřeba silných motorů a v porovnání s loďmi vysoká spotřeba byla jedním z důvodů, proč se vznášedla nerozšířila tolik, jako se v 60. letech předpovídalo.

Armádní vznášedlo úctyhodných rozměrů

Jeden uživatel vznášedel ale spotřebu pohonných hmot příliš neřeší - armáda. Vojáci na obou stranách železné opony totiž rychle ocenili potenciál nového dopravního prostředku (vynálezce Christopher Cockerell ostatně svůj nápad nejprve nabídl britskému ministerstvu obrany).

Při výsadkových operacích je totiž možné vznášedlo použít na téměř třech čtvrtinách pobřeží na zeměkouli, zatímco tradičním vyloďovací plavidlům je naopak přes 80 procent potenciálních míst nepřístupných.

Vznášedla, která uvezou desítky vojáků a bojovou techniku, dnes používají ozbrojené síly Spojených států, Velké Británie či Ruska, ve výzbroji je má i desítka dalších zemí.


Ruské vznášedlo Zubr

Skutečným obrem mezi vojenskými vznášedly je pak ruská třída Zubr (používají ji i na Ukrajině a v Řecku), vyzbrojená mimo jiné raketomety, může mít na palubě až 500 mužů, na pláže je schopná dopravit i tři tanky T-72.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!