EU Česku vyčítá vysoké zdanění nízkých příjmů. Jak je to doopravdy?

Na první pohled jsou daně z příjmů v Česku nastavené pro všechny stejně. Daň činí 15 %, u vyšších příjmů 23 %. Stejné číslo platí jak pro zaměstnance, tak pro osoby výdělečně činné (OSVČ). Evropská komise ale 3. června Zprávu o Česku, v níž kritizuje závažné nerovnosti v daňovém systému. Vedou podle ní k tomu, že lidé s nízkými příjmy mají paradoxně nejvyšší odvody, a tedy se jim práce nejmíň vyplácí. Nastavený systém podle komise vede k většímu využívání alternativního zaměstnání – pomocí dohod a fiktivní práce na IČO.

Zpráva o Česku 2026 není jedinou zprávou, kterou v nedávné době vydala Evropská komise. Podobné analýzy provádí každoročně pro všechny členské státy a hodnotí v nich hospodářskou a sociální politiku, trh práce a další aspekty. Na základě zprávy pak komise vyhotoví pro každou zemi doporučení, které následně schvaluje Rada EU. Pro Česko se v něm objevuje návrh na menší zdanění výdělků, ale vyšší daně z majetku, zejména z nemovitostí.

Jak vysoká je daň z příjmů?

Standardně 15 %, u vyšších příjmů 23 %. Vyšší sazba platí v roce 2026 až od ročních příjmů přes 1 762 812 korun. Ten, kdo má příjmy vyšší, ale nedaní 23 % celý příjem, ale jen to, co tuto částku přesahuje.

Daň z příjmů 15 % (případně 23 %) se týká jak zaměstnanců pracujících na klasickou zaměstnaneckou smlouvou, tak dohodářů i OSVČ. Proč tedy Evropská komise tvrdí, že daňové odvody jsou u některých skupin neúměrně vysoké? „Daňové zatížení práce zůstává u osob s nízkými příjmy poměrně vysoké: 36,8 % u těch, kteří vydělávají 50 % průměrné mzdy (EU 31,8 %),“ uvádí Zpráva o Česku 2026.

Evropská komise do daňového zatížení počítá kromě samotné daně i povinné odvody na sociální a zdravotní pojištění. Je to proto, aby mohly jednotlivé členské státy mezi sebou porovnat. Ne všechny totiž mají například zdravotní pojištění jako samostatnou položku, jinde jsou sociální odvody jinak rozčleněné.

Slevy na dani 2027: Školkové i sleva na studenta se mají vrátit

Jak vysoké je zdravotní a sociální pojištění?

U těchto odvodů najdeme výrazné rozdíly mezi OSVČ a zaměstnanci. Kromě toho existují i dohody (DPP – dohoda o provedení práce, a DPČ – dohoda o pracovní činnosti), u který se do určitého limitu sociální ani zdravotní pojištění neplatí.

Sociální pojištění zahrnuje důchodové pojištění (které platí zaměstnanci, zaměstnavatelé i OSVČ), příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (pro zaměstnavatele a OSVČ) a nemocenské pojištění (povinné pro zaměstnance a zaměstnavatele, dobrovolné pro OSVČ).

Všechny tyto platby zahrnula Evropská komise do daně. Zajímalo nás, kolik při různých příjmech zaplatí na dani a dalších odvodech OSVČ a kolik zaměstnanec. Nejprve uvádíme údaje pro zaměstnance. U daně počítáme pouze se slevou na poplatníka.

Zaměstnanci a povinné odvody

Do tabulky jsme zahrnuli i nižší než minimální mzdu, protože uvažujeme i příklady, kdy je někdo zaměstnán pouze na částečný úvazek. U daně jsme zohlednili ve všech skupinách pouze slevu na poplatníka. Zdanění ve výši 23 % se týká pouze posledního řádku, a i toho jen málo – vyšší sazbou se zdaňuje až částka nad 146 901 Kč.

Z tabulky je vidět, že procentuálně odvody rostou od minimální mzdy výše. Co je ale problém, na který zřejmě cílí Evropská komise, je vysoká míra odvodů u velmi malých zaměstnaneckých výdělků (u částečných úvazků pod minimální mzdu). Lidé, kteří pracují za polovinu minimální mzdy, platí procentuálně vyšší odvody než ti, kteří vydělávají 150 000 Kč. A to přesto, že platí nulovou daň. Čím to je?

Opravdu studenti nemusejí platit zdravotní a důchodové pojištění?

Proč malý příjem znamená vyšší odvody?

Může za to pevně nastavená spodní hranice zdravotního pojištění. Část ho platí zaměstnavatel, pokud má ale někdo tak nízký výdělek, že ani s částkou placenou zaměstnavatelem nedosáhne minima 3 024 Kč, musí si rozdíl doplatit.

Pro zaměstnance, ale i zaměstnavatele je proto výhodnější u velmi nízkých příjmů využít raději DPP. Dohoda o provedení práce při výdělku do 12 000 Kč měsíčně nezakládá účast na zdravotním ani sociálním pojištění. Při výdělku, jaký je v prvním řádku naší tabulky (polovina minimální mzdy, 11 200 Kč), má při zaměstnaneckém poměru člověk výdělek 8 388 korun, zatímco náklady zaměstnavatele na něj činí 14 986 korun. Když bude za stejné peníze pracovat na DPP, dostane celých 11 200, náklady zaměstnavatele jsou také 11 200.

Dohody a fikce samostatné výdělečné činnosti

Rozdíl v nákladech pro zaměstnavatele vidí Evropská komise jako jednu z příčin, které deformují daňový a potažmo i důchodový systém. Firmám se totiž vyplatí zaměstnávat lidi jinak než pomocí klasických pracovních smluv. Buď na podlimitní dohodu, nebo jako osoby samostatně výdělečně činné. Tito pracovníci pak firmě měsíčně fakturují určitou částku, zároveň s nimi firma nemá výdaje spojené se zdravotním a sociálním pojištěním.

„Rozdílný daňový tlak může podporovat fiktivní samostatnou výdělečnou činnost a dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr s nižším zdaněním, což snižuje sociální příspěvky a potenciálně vede k nižším důchodovým dávkám,“ uvádí zpráva Evropské komise.

V Česku je nejvíc OSVČ

V počtu OSVČ na počet obyvatel je Česko výrazně nad evropským průměrem, který činí 9 %. V Česku je to 13 %. „Z údajů šetření Českého statistického úřadu vyplývá, že ve 4. čtvrtletí 2025 bylo uzavřeno téměř 1,5 milionu pracovněprávních dohod, které mají zároveň nižší daňové zatížení,“ uvádí zpráva. Patří mezi ně jak smlouvy mezi zaměstnavateli a OSVČ, tak dohody o provedení práce nebo o pracovní činnosti.

Zálohy OSVČ se mění. Ale komu? Poradíme, jak zjistit novou výši odvodů

Znamená vysoký počet drobných podnikatelů v Česku, že se zde živnostníkům zkrátka daří? Někdy si OSVČ stěžují na vysoké odvody, které jsou v mnoha případech skutečně vyšší než ty, které se ze mzdy strhávají zaměstnancům. V další tabulce proto uvádíme přehled povinných plateb OSVČ. Vycházíme z velmi časté praxe u drobných a středních podnikatelů, kdy jsou výdaje pro účely daně počítány paušálem ve výši 60 %. Ze slev na dani uvažujeme pouze slevu na poplatníka, stejně jako v případě zaměstnanců v tabulce výše.

OSVČ a povinné odvody

Z tabulky je vidět, že podíl povinných odvodů na čistém příjmu s rostoucím fakturovaným příjmem výrazně klesá, na rozdíl od zaměstnanců, u nichž roste. Vyšší zdanění nízkých příjmů, které kritizuje Evropská komise, je tak u OSVČ ještě patrnější než u zaměstnanců. A to do takové míry, že se pracovat skutečně nevyplatí. „Relativně vysoké zdanění práce (zejména ve formě sociálních a zdravotních odvodů) pracovníků s nízkými příjmy odrazuje od zaměstnávání, podporuje šedou ekonomiku a přispívá k chudobě pracujících,“ uvádí Zpráva o Česku 2026.

Situace je nejhorší pro lidi, kteří si z nějakého důvodu nemohou dovolit pracovat „naplno“ – například proto, že se starají o malé dítě, ale třeba také o rodiče nebo členy širší rodiny. „Sociální situace rodičů samoživitelů, obvykle žen, se zhoršuje, přičemž míra ohrožení chudobou a sociálním vyloučením vzrostla z 30,8 % v roce 2022 na 34,1 % v roce 2025,“ konstatuje dále zpráva.

Děláme ekonomickou pragmatickou politiku, řekl Babiš a pochválil Macinku

Vyplácí se práce v Česku?

Jak komu. V oborech s nízkými příjmy (jako jsou například sociální služby) nebo u lidí, kteří si nemohou dovolit práci naplno, je práce skutečně velmi zatížená daněmi a povinnými odvody. A to jak v případě zaměstnaneckého poměru, tak OSVČ.

odkaz na ještě nevydaný A260623_132321_ln_ekonomika_paza

Z krátkodobého hlediska vychází nejlépe práce na dohodu o provedení práce s výdělkem maximálně 11 999 korun. Bohužel ale tím, že nevzniká povinná účast na důchodovém pojištění, nevzniká z doby strávené na takovéto dohodě ani nárok na důchod. S jistým zjednodušením lze říct, že každý rok práce na podlimitní dohodu znamená o rok delší čekání na důchod.

Evropská komise vidí daňový systém v Česku jako deformovaný a plný nerovností. Podle ní nadměrně zdaňuje práci, odrazuje od ní lidi s nízkými příjmy, přispívá k chudobě pracujících a podporuje šedou ekonomiku. Řešením by podle EK bylo přesunout daňovou zátěž ze zdanění výdělků do zdanění majetku.

Svá doporučení České republice v oblasti zdanění práce shrnula komise v dílčím závěru s názvem Když se práce nevyplácí: deformace a nerovnosti v českém daňovém systému. Můžete si ho přečíst níže v boxu: