Lidovky.cz: Proč je u nás méně zahraničních investic než dříve a jaký je trend?
Celkově se za posledních deset let investiční prostředí postupně bohužel zhoršovalo a vedlo to k omezení zahraničních investic. Už několik let se počty projektů snižují. Z několika důvodů. Stavební řízení je jedním z nich. Další jsou pokažený zákon o investičních pobídkách a příliš nízká nezaměstnanost a tím pádem nedostatek pracovních sil na trhu.
Pokud bych měl použít statistiku našeho Sdružení pro zahraniční investice - AFI, tak celkem jsme vloni řešili 175 poptávek. Před šesti lety to bylo 262. Neznamená to ovšem počet investorů, jeden investor má často víc poptávek, třeba z oblasti daní a z oblasti práva nebo i dalších oborů. Potenciálních investorů bylo tedy vloni kolem stovky.
Sdružení pro zahraniční investice (AFI) je organizace podporující zahraniční investice v České republice a působící od roku 1996. Je založená z iniciativy vlády jako platforma pro spolupráci veřejného a soukromého sektoru. Jeho hlavní náplní je zlepšování investičního prostředí, asistence při vstupu na trh a podpora exportu českých firem do zahraničí. Tvoří ji téměř 40 českých i mezinárodních firem poskytujících poradenské služby a funguje jako kontaktní bod pro zahraniční investory. Organizace pravidelně mapuje podnikatelské prostředí prostřednictvím průzkumů a spolupracuje s klíčovými institucemi jako CzechInvest nebo obchodními komorami. |
Lidovky.cz: Odkud jsou noví investoři?
Nejvíc poptávek po informacích bylo od amerických investorů, ale tak je to každý rok. Naopak velmi bezprecedentní byla situace na dalších medailových pozicích, kdy na druhém a třetím místě jsou tam dohromady investoři z Tchaj-wanu a z Turecka. V předchozích letech to byly typicky Německo, Čína a vysoko se dostávala Velká Británie, Japonsko nebo Korea.
Lidovky.cz: Proč tomu tak je, proč je nově zájem právě z těchto zemí?
U Tchaj-wanu tam hraje velkou roli souběh několika věcí najednou. První věcí je politický rámec. Současná česká vláda velmi pracuje na tom, aby se politicky sblížila s Tchaj-wanem. Druhým důvodem je investice TSMC v Drážďanech. Je to obrovská čipová továrna a jedna z největších investic vůbec, kterou mimochodem německá vláda podporuje státní investiční pobídkou ve výši 50 procent investice.
Tato továrna bude potřebovat subdodavatele a s některými z nich už mluvíme. Přece jen, náklady v Česku jsou nižší než v Německu. Tihle investoři pak třeba řeší dálnici z Ústí nad Labem do Drážďan. Třetí důvod je ten, že státní agentura na podporu investic se zaměřuje na Tchaj-wan, otevřela na ostrově svoji kancelář a vloni začala fungovat přímá letecká linka na Tchaj-wan Praha - Tchaj-pej.
Co se týká Turecka, tak jde především o projekty v automobilovém průmyslu. Je to menší vlna tureckých dodavatelů automobilového průmyslu, kteří si prostě řekli, že je na čase být v rámci jednotného trhu v Evropské unii a to někde v centrální Evropě. A pak jsou tam dodavatelé některých automobilek, které v Česku máme, kteří je chtěli mít blízko sebe a ti cíleně zamířili do Česka.
Lidovky.cz: Vraťme se k tomu, že počet a objem zahraničních investic klesá. Co by mohlo tento trend zvrátit?
Je třeba pracovat na zlepšení investičního prostředí, což je nyní trochu na okraji zájmu. Ve vládě a v Poslanecké sněmovně se řeší platy politiků, energetika, výběrové řízení na nové jaderné bloky do elektráren. Někdy jsou to marginálie, jako ty platy, jindy je to velmi důležité, jako jaderné elektrárny. Ale přitom se jako by zapomnělo na věci typu stavebního řízení. Jeho změny poslední vlády neustále odkládaly a pak se nepovedla digitalizace. Stále jsme podle statistiky asi 160. nejhorší na světě z hlediska délky povolování staveb. Investory to samozřejmě odpuzuje.
Kromě toho nemáme teď pozemky, které bychom mohli investorům nabídnout. Nepracovalo se na rozšiřování průmyslových zón a lidé ve svém okolí ani průmyslové investice nechtějí. Cítí, že to bude pro ně zátěž, ale nic z toho nebudou mít. Kolem jejich domů bude jezdit víc aut, bude třeba do továrny zavést vodu, odvézt odpad, bude to platit obec a nic z toho nebude mít. Jde o to, aby více peněz z těchto projektů zůstávalo v obcích, jako to mají v Německu nebo v Rakousku. U nás je to jen daň z nemovitosti a to je minimum a jen malá část daně z příjmů právnických osob, ovšem daná nějakým celostátním procentem z výnosů bez úzké návaznosti na to, které konkrétní provozy jsou v katastru obce.
Dalším problémem je netransparentní přidělování investičních pobídek. Byl sice schválen nový zákon o investičních pobídkách, ale ten situaci zlepšil jen trochu. Pořád se rozhoduje netransparentně. Také se mluví o projektech s vysokou přidanou hodnotou, které prý do Česka lákáme, ale není to pravda. Například pobídky pro technologická centra máme zdaleka nejhorší v regionu.
Rekordní investice v Česku. Američané za 46 miliard rozšíří výrobu polovodičů![]() |
Lidovky.cz: Proč je přidělování investičních pobídek netransparentní?
Sice už nově neplatí, že o pobídkách rozhoduje podle své libovůle vláda, ale zase to dělají ministerstva. Opět je to na libovůli, protože se k tomu vyjadřují jen dle velmi obecné formulace, jaký to má „přínos pro český stát“. Nejsou pro to žádná pevná kritéria. Toto je úplně špatně, je to netransparentní a dokonce potenciálně korupční. Reputace České republiky u zahraničních investorů je kvůli tomu děsivá. Někomu naslibuje pobídky, jsou pro ně nějaká zákonem daná kritéria, a když je dotyčný splní, tak se dozví, že jejich projekt nemá dostatečně velký přínos pro Českou republiku a pobídka nebude. Když se zeptá proč konkrétně, odpověď je, že podle zákona má ministerstvo právo pobídku zamítnout. Investoři to pak berou tak trochu jako podvod.
Lidovky.cz: A co by pomohlo přilákat do Česka investice s vyšší přidanou hodnotou?
Zatím se neřeklo, jak by se přidaná hodnota investic měla měřit a pak je samozřejmě těžké sem takové investice lákat. Je tu například možnost dávat pobídku těm firmám, v nichž bude průměrný plat ve firmě aspoň 20 procent nad průměrným platem v regionu, kde investují. Pokud totiž máme firmu, která je schopná lidem platit relativně vyšší platy, tak musí její výroba přinášet vyšší příjemnou hodnotu, protože jinak by na to neměla.
Druhou možností je sledovat marže firem, které tu chtějí investovat. Pokud někdo něco vyrobí a prodá to třeba s marží 70%, tak je jasné, že ty výrobky mají obrovskou přidanou hodnotu. Pokud je marže haléř z koruny, vysoká přidaná hodnota to není. Marže bývá obchodní tajemství, ale pokud budou firmy hodně stát o investiční pobídky, určitě dají státu nahlédnout do svého účetnictví i u jednotlivých závodů.
Nicméně za mě je jednodušší kritérium platů a pomohlo by to i zvýšit platy v Česku, po čemž teď někteří politici volají a chceme to asi všichni.
Lidovky.cz: To se asi ale nepodaří nyní prosadit, současná vláda pomalu končí a nemá čas na velké projekty. Co může ještě tato vláda udělat pro podporu investic?
Ještě něco se udělat může. Za prvé na úřadu vlády se jednou za dva týdny schází pracovní skupina, která vytváří metodiku hodnocení investičních pobídek bez nějakého netransparentního rozhodování a snaží se zaměřit právě na vysokou přidanou hodnotu. Mělo by se to stihnout ještě do voleb a bez změny zákona skrze změnu nařízení vlády.
Za druhé, mluvili jsme o projektu firmy Onsemi, což by mohla být jedna z největších zahraničních investic v Česku v historii a navíc v high-tech oboru. Ten ale není jistý, protože dosud nebyla schválena investiční pobídka. Právě jejím schválením investor svůj projekt podmiňuje a vláda by měla o této tzv. strategické investiční pobídce rozhodnout v nejbližších měsících.
A za třetí je tu novela zákona o zaměstnávání cizinců. Není to jen tak nějaká novela, jako spíše rekodifikace celé oblasti – de facto nový zákon. Má udělat Českou republiku atraktivnější pro zahraniční kvalifikovanou pracovní sílu, digitalizovat vízovou agenda, zrychlit udělování víz a zabránit možné korupci. Zákon je už v Poslanecké sněmovně.
Potřebujeme samozřejmě spoustu dalších zákonů. Vylepšit zákon o zaměstnaneckých akciích jako podporu start-upů, je tu zákon o kybernetické bezpečnosti, je třeba novelizovat zákon o účetnictví, často se jedná o nutnou implementaci evropských norem. Ale buďme realisté, stihnout se dá jenom něco, většinou to, co je už ve sněmovně, případně to, co jde udělat bez změny zákona. Zbytek, jak se říká, spadne pod stůl a začne ho znovu řešit nová vláda.
Česká armáda na rozcestí. V zájmu bezpečnosti země jsou drony a moderní technologie nutností![]() |
Lidovky.cz: Je tady ale vůbec potřeba lákat sem další zahraniční investice? Hodně se mluví o tom, že zahraniční investoři si tady ze svých projektů vybírají dividendy a Česku tak utíká bohatství do zahraničí. Další investoři budou přece dělat to samé.
Někteří politici tohle zneužívají jako populistické téma, tvrdí, že nás investoři okrádají, když posílají dividendy pryč. Ale investoři na to mají právo, je to jejich majetek, a mohou se rozhodnout, co s ním budou dělat. My bychom ale mohli udělat něco, aby k tomu nedocházelo v takové míře. Například zlepšit investiční prostředí tak, aby investoři měli tendenci rozšiřovat svoje aktivity právě tady, a ne jinde, a peníze tu ponechat. Osobně bych se nebránil ani tomu, aby se investiční pobídky podmínily tím, že část investiční pobídky, kterou investor dostane, je povinen zase reinvestovat zpátky v České republice.
Navíc představa, kterou jsem občas někdy slýchával, že už jsme přece do Česka přivedli zejména v devadesátých a nultých letech dost investorů, a teď už nic nepotřebujeme, je mylná. Svět se mění, hodně se změnil i za posledních deset let. Jsou tu nové technologie, nové obory. Chceme tu mít zase jiný typ investorů. Je to koloběh života, koloběh ekonomiky i koloběh investorů. Potřebujeme nové technologie, projekty s vysokou přidanou hodnotou, a to je třeba si odpracovat.