Na myšlenku vzít si filipínskou chůvu mě přivedl holandský kamarád Jan, když viděl, jak vypadá život matky samoživitelky se dvěma malými dětmi.
Jan si už pár roků létal na Filipíny užívat, což maskoval služebními cestami za účelem založení agentury, která bude "dovážet" do Čech a do Holandska filipínské chůvy.
Moje Filipínka
"V podstatě každá dívka na Filipínách sní o tom, že odejde do světa a je ochotna pracovat ve dne v noci za pár dolarů. Navíc Filipínky jsou vzdělané, umí anglicky, jsou velmi přátelské a děti milují," přesvědčoval mě Jan. Takhle mě navnadil a stále jezdil na ty své Filipíny. Jenže já už byla lapená. Když jsem potkala známou, manažerku poradenské firmy, která už doma Filipínku měla, bylo hotovo. Pěla na ni ódy.
Na internetu jsem objevila agenturu, která se "dovozem" chův z Filipín do Česka živí. Slíbili, že za čtyři měsíce bych mohla mít svoji Filipínku. Pustí se do hledání hned potom, co jim zaplatím 15 tisíc korun zprostředkovatelský poplatek. Souhlasila jsem a můj experiment s chůvami ze země tisíce ostrovů mohl začít. Naší první chůvou měla být Marylin.
Více o platu, dalších nákladech pro filipínskou chůvu a trablech ukrajinských uklízeček v zítřejším magazínu Pátek LN.
V magazínu Pátek LN se také dočtete:
|
