Ačkoliv si Češi rádi půjčují i na spotřební zboží či dovolené, co se týče bydlení, jejich celková zadluženost stále nedosahuje evropského průměru. Dluhy spojené s nákupem bytu či domu dosahují v Česku 14,3 procenta hrubého domácího produktu, což je nejnižší podíl i mezi takzvanými postkomunistickými zeměmi.
„Hypoteční trh s nemovitostmi se u nás naplno rozvinul až po roce 2000, je tedy poměrně mladý. A mnoho lidí raději dávalo přednost bydlení s rodiči či opravám domu po rodičích než pořízení vlastního bydlení,“ řekl LN Petr Hána z české pobočky společnosti Deloitte. Zadlužení bytového fondu podle něj mohla ovlivnit také jeho rozsáhlá privatizace, která dala lidem možnost koupit si městský byt za zlomek jeho tržní hodnoty. Českým specifikem zůstává i vysoký podíl družstevního bydlení. „Ten je nejvyšší ze všech srovnávaných států,“ uvedl Hána.
Z hlediska celkové míry zadlužení bytového fondu tak mají méně než Češi napůjčováno pouze Rusové, a to tři procenta HDP. V Polsku je zadluženost v poměru k HDP dvacetiprocentní, v Maďarsku dosahuje 22 procent, stejně jako například ve Španělsku. Naopak ve Velké Británii a v Nizozemsku se blíží zadluženost bytového fondu sto procentům HDP.
Byt za sedmileté příjmy
Evropské srovnání zároveň prokázalo vysoké rozdíly v dostupnosti bydlení, a to i mezi starými členskými státy EU. Zatímco v Dánsku stačí k pořízení nového sedmdesátimetrového bytu dva průměrné roční platy, Češi musejí na stejný byt pracovat minimálně sedm let.
S vůbec nejvyšší investicí v poměru k výdělkům musejí v tomto směru počítat obyvatelé Ruska, kde na standardní sedmdesátimetrový byt nestačí ani deset průměrných hrubých platů. Ruským poměrům se ale velmi blíží i situace ve Francii, Velké Británii a Itálii. Vůbec nejlevněji v poměru k příjmům vyjde bydlení naopak v Dánsku, Německu a Belgii. „V České republice cena sedmdesátimetrového bytu v průměru dosahuje 7,2 násobku průměrné hrubé roční mzdy, což Česko řadí zhruba do středu tabulky,“ řekl Hána. Pro Čechy je ale nové bydlení v poměru k platům nejdostupnější ze všech postkomunistických států.
K TÉMATU: |
V porovnání absolutních cen bytů jednoznačně vede Francie, kde metr čtvereční nového bytu vyjde v průměru na 3900 eur (106 tisíc korun), podobně jako v Británii, kde je to 3800 eur. V Maďarsku stojí naopak metr čtvereční „jen“ 900 eur a v Polsku 1100 eur. Česká republika se s cenou 1200 eur řadí do spodní poloviny tabulky, nedá se ale říci, že by byly zdejší ceny v porovnání se starými státy EU nižší řádově. Například v sousedním Německu lze pořídit metr čtvereční průměrného bytu už za 1500, v Rakousku za 2400 eur. Praha dvakrát dražší než zbytek republiky Studie společnosti Deloitte zároveň v evropských státech potvrdila velké rozdíly mezi cenami bytů v metropolích a ve zbytku země.
Londýn je nejdražší
„V Česku překračují průměrné ceny v metropoli republikový průměr více než dvojnásobně,“ uvedl Hána. V tomto ohledu tak Česká republika patří k zemím s nejvyšší rozdílem mezi cenami v hlavním městě a okolí. Například v polské Varšavě představují ceny bytů 1,5 násobek průměru v zemi, v Budapešti dokonce jen 1,2 násobek. Naopak v Moskvě, ale třeba také v Mnichově zaplatí zájemce o bydlení až 350 procent částky představující celostátní průměr.
Vůbec nejdražším místem pro bydlení v Evropě zůstává vnitřní Londýn s cenou takřka 10 tisíc eur za metr čtvereční, následovaný Paříží (8500 eur) a Mnichovem (5500 eur). Ve všech třech městech přitom cena bytů loni meziročně ještě vzrostla. Průměrné ceny v Praze loni v průměru dosahovaly 2800 eur za metr čtvereční, ovšem v meziročním srovnání o několik procent poklesly.
Zajímavý je i pohled na rozdíly mezi tím, jakou cenou v jednotlivých zemí majitelé nemovitostí loni požadovali a za jakou svou nemovitost pak skutečně prodali. V Rusku zůstal rozdíl mezi nabízenými a skutečnými cenami pouze pětiprocentní, V Česku prodejce v průměru získal 88,2 procenta toho, co si původně představoval.
