Čeští řidiči přitom mají o cenách čerpacích stanic mnohem horší přehled než třeba řidiči v Rakousku, kde data ze všech pump monitoruje denně státem provozovaný web. V Česku nic takového není.
CCS Česká společnost pro platební karty, která spadá pod nadnárodní skupinu Fleetcor, pokrývá svými terminály většinu z 3700 veřejných pump u nás. A má tak denně přehled i o jejich cenách, jejichž průměr denně aktualizuje na svých stránkách.
Klobásy od řezníka, domácí marmelády. Pap Oil se stane ‚vesnickým obchodem‘ |
Data byla k dispozici v mnohaletém srovnání iv průměru za celou republiku i jednotlivé kraje a okresy. Zákazníci, kteří mají registraci klientů CCS, měli navíc přístup i k cenám jednotlivých pump.
Společnost ale důvody změny nekomentovala. „Při přechodu na nové internetové stránky CCS omezila veřejný přístup k informacím o cenách pohonných hmot. Průměrné ceny pohonných hmot budou k dispozici pod zabezpečeným přístupem,“ uvedla za CCS Jana Šantrůčková z oddělení podpory služeb zákazníkům.
Přehled cen benzinu a nafty poskytuje v Česku několik zdrojů, každý z nich však ke sběru a prezentaci přistupuje jinak. Například rozsáhlý web Českýbenzin.cz má v databázi skoro 3600 čerpacích stanic, ale aktuálně uvádí ceny u 778 z nich. Je závislý na dobrovolném hlášení od samotných řidičů, některé pumpy tak zaznamenává téměř každý den, jiné i s několikadenním odstupem.
Konec nejpřesnějších dat
Podobný veřejný servis (v uvádění průměrné ceny za republiku), jako měla CCS, poskytuje Český statistický úřad. Ten však zveřejňuje údaje jednou týdně, staré několik dnů a získané z menšího počtu pump. „Cenová data od společnosti CCS jsou u nás nejpřesnější,“ srovnává zdroje pro svou práci analytik společnosti Colosseum Boris Tomčiak.
Velmi podrobný a denně aktualizovaný přehled o cenách pump poskytoval před časem web Tankujlevněji.cz, provozovaný z podnětu ministerstva průmyslu Českou poštou. Na čtyři tisíce motorizovaných doručovatelů denně hlásilo do centrály ceny z totemů pump, ležících na doručovacích trasách. Po roce však pošta tuto aktivitu zastavila. Nevyplatila se jí.
Ministerstvo při spuštění poštovního webu v dubnu 2013 přitom tvrdilo, že se jedná o velmi důležitou službu. Tehdejší ministr průmyslu Martin Kuba to zdůvodňoval slovy: „Výhoda oproti jiným databázím, které uvádí ceny, je v tom, že tyto údaje jsou verifikované, pošta garantuje jejich aktuálnost a správnost. Celé by to mělo vést k tomu, aby spotřebitelé dostávali co nejkvalitnější zboží za co nejnižší cenu.“
Zveřejňování cen považoval Kuba za potřebný tlak na pumpaře, aby si bezdůvodně nezvyšovali ceny a tím i marže.
Petrolejářské firmy, zejména ty největší a často také nejdražší, nebyly z prezentací cen nadšené. Tvrdily, že takové celoplošné zveřejňování vede k tomu, že si řidiči budou vybírat výhradně ty nejlevnější pumpy, mezi kterými se ovšem najdou i takové, které dosahují nízkých cen jen díky prodeji nekvalitního paliva od podvodníků.
Po čase padaly i stížnosti na velké množství chyb, způsobených při zapisování cen ze stojanů benzinek.
Pumpaři sami – až na výjimky ze strany nejlevnějších prodejců – své aktuální ceny na internetu nezveřejňují. K těm výjimkám patří například Tank Ono nebo čerpací stanice hypermarketů.
V aplikaci na Facebooku prezentovala aktuální ceny svých jednotlivých pump i síť Lukoil. Se službou ale přestala poté, co pumpy převzal maďarský koncern MOL.
