Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Češi ‚nakupují‘ na svých záhonech. Nemusím do obchodů běhat pro rajčata ze Španělska, říká zahrádkář

Ekonomika

  5:00
Praha - Kilogram brambor až za třicet korun, cibule z Nového Zélandu, mdlá, nevýrazná rajčata, jablka ošetřovaná pesticidy. Jinými slovy: drahota, ekologie a chuť. To jsou tři hlavní důvody, které ženou Čechy zpátky do zahrad k pěstování vlastních produktů.
ilustrační snímek

ilustrační snímek foto:  František Vlček, MAFRA

Kiwi, citrony a mandarinky se zabydlují na zahrádkách v Česku. Sucho ale dusí rostliny našich babiček

Český statistický úřad (ČSÚ) uvádí, že v zahrádkářských koloniích či na záhonech u domků předloni (údaje za loňský rok ještě nejsou k dispozici) drobní pěstitelé sklidili pro vlastní potřebu přes 130 tisíc tun brambor, osm tisíc tun mrkve, čtrnáct tisíc tun okurek nakládaček či skoro patnáct tisíc tun rajčat. Pokud v něčem vysloveně excelují, pak je to vlastní rybíz, kterého natrhali do košíků celkem devět tisíc tun. Tím mnohonásobně trumfli tuzemské farmy, které ho vypěstovaly jen necelé dva tisíce tun. Podobné je to s jahodami, zahrádkáři jich sklidili pět tisíc tun, produkci v zemědělských podnicích tím převyšují o 1,5 tisíce tuny. Oblíbené jsou i ovocné stromy, které rostou na 80 procentech zahrádek. Jde hlavně o jabloně, švestky, třešně.

U většiny plodin přitom zahrádkáři ještě nedosahují množství vlastní vypěstované zeleniny z přelomu tisíciletí (dřívější data statistici nesledovali). Ještě v průběhu devadesátých let doznívaly snahy o soběstačnost z dob socialismu, kdy zelenina i ovoce spadaly do kategorie nedostatkového zboží. Pak se lidé začali od práce na užitkových zahradách odklánět a vlastní produkce upadala – vše bylo k mání celoročně a lacino. Jenže nyní to soudě dle dat ČSÚ vypadá, že se trend u některých položek znovu obrátil. U brambor je to ve srovnání s rokem 2015 nárůst skoro o třicet tisíc tun, u další zeleniny pak o šest tisíc tun, konkrétně třeba rajčat o 400 tun a zelí o 700 tun.

Velmi oblíbený je v posledních letech samosběr jahod.

„Během sezony jsme zcela soběstační, k pěstování nás vedou ceny v obchodech, nekvalita, obavy z používané chemie,“ říká Jana Odstrčilíková, jedna z oslovených zahrádkářek. „Kromě toho je to můj relax, miluji hlavně chuť a vůni všeho čerstvě utrženého a s láskou vypěstovaného,“ dodává. Podobně odpovídali v anketě LN i další zahrádkáři. „Máme ovocné stromy a keře a třicet metrů čtverečních záhonů. Je to málo, nemám moc místa na brambory, stačí to jen na zeleninu,“ uvádí Renata Šmehlíková. 

Pěstuje kedlubny, červenou řepu, špenát, kapustu, brokolici, melouny, okurky a vše, co má její rodina ráda. Zásoby na zimu řeší skladováním ve sklepě, zavařováním, dělá kompoty, čalamády a něco i zamrazuje. „Z bylinek, jako jsou například heřmánek či měsíček lékařský, vyrábím mastičky,“ líčí zahrádkářka. 

Částečně soběstačný je i David Běhoun, který má pro svou tříčlennou domácnost k dispozici 1500 metrů čtverečních. Hlavním důvodem, proč nechce nakupovat ovoce a zeleninu v obchodech, je ekologie. „Nemusím do obchodů běhat pro rajčata vypěstovaná ve Španělsku,“ říká.

Bazén a dýně

Zatímco orná půda v Česku mizí – nyní je jí o 281 tisíc hektarů méně než před třiceti lety –, zahradních ploch setrvale přibývá. Předloni činila jejich rozloha skoro o devět tisíc hektarů víc než v roce 1989, tedy 7 887 144 hektarů. „Nejspíše to souvisí s rozvojem výstavby rodinných domů, původně většinou orná půda se mění na stavební parcely a zahrady,“ uvádí ředitelka kanceláře předsedy Českého úřadu katastrálního a zeměměřičského Jarmila Daňková.

Mluvčí Státního pozemkového úřadu Lenka Růžičková si však všímá ještě další věci, a tou je jiný životní styl. „V 90. letech byly zahrady kolem rodinných domů až třikrát menší, než jsou běžné zahrady v dnešních satelitech,“ říká. Průměrná parcela má nyní rozlohu 600 metrů čtverečních. Lidé tudíž část takzvané odpočinkové zahrady mohou vyčlenit pro záhonky a vedle grilu a bazénu rostou bylinky, dýně a třeba rajčata.

Návrat k pěstování zeleniny a chov domácích zvířat

Jiné je to se zahrádkářskými osadami. Pozemky s chatkou, kde by lidé mohli hospodařit, jsou stále velmi žádané a také tuze nedostatkové zboží. O zahrádkaření stojí podle mluvčí Českého zahrádkářského svazu Marty Pawlicové hlavně mladé rodiny s dětmi a také senioři s vnoučaty. V prvním případě se lidé seznamují s prací na zahradě, důchodci se toho naopak snaží vypěstovat co nejvíc a k práci vedou i svá vnoučata. Stoupá i zájem ze strany invalidů, kteří považují zahrady za oázy klidu a pohody.

Zahrádkáři mládnou

To, že zahrádkáři mládnou, zjistila v evropském výzkumu i agentura GfK: zatímco ještě nedávno platilo, že v hlíně se rýpou hlavně lidé v důchodovém věku, nyní projevují zájem o zahradničení třicátníci a rodiny s dětmi ve věku do dvanácti let. Dle údajů Centra pro výzkum veřejného mínění zahradničí na vlastním či pronajatém pozemku 43 procent populace, ať už jde o lidi z venkova, či z měst.

Zahrada pro zábavu i odpočinek. Děti zpátky na strom a brouzdaliště s kamínky

„Zvláště ve velkých městech, jako jsou Praha, Brno, Ostrava, vůbec nelze zájemce o zahrádku v kolonii uspokojit. Venkov si drží svůj standard, tam jsou většinou přídomní zahrádkáři,“ říká mluvčí Českého zahrádkářského svazu Marta Pawlicová. „Nové osady nevznikají, jakmile se objeví nějaká nabídka, okamžitě volá mnoho lidí.“ V republice je nyní 2650 zahrádkových kolonií, v Praze 124, a Český zahrádkářský svaz má 132 tisíc členů. „Osady se bohužel stále ruší, obce a města navíc nechtějí podepisovat smlouvu se zahrádkáři na delší dobu, výpovědní lhůta třeba v Praze je jeden rok, což je skutečně velmi málo času na obranu v případě, že na městskou část tlačí developer,“ uvádí Pawlicová.

Koupit zahrádku v Praze či v jiném velkém městě podle jejích slov v podstatě nelze, protože v drtivé většině případů parcela patří magistrátu, avšak chatka na ní je v osobním vlastnictví. Jde tedy o prodej chatky a odstoupení od smlouvy o užívání pozemku. „Měli jsme případ, kdy byl zájemce ochoten zaplatit za takovýto odstup až 400 tisíc korun, přitom chatka nic moc,“ popisuje Pawlicová. 

„U zahrádky ve vlastnictví majitele – protože i takové jsou ve velkých městech – se vychází z ceny půdy, v Praze to je cca 1500 korun za metr čtvereční.“ Český zahrádkářský svaz zaznamenal i snahy o zakládání základních organizací. „Většinou jde o zájemce z rodinných domů, kteří chtějí být obeznámeni s pěstováním, novými trendy a novinkami na trhu, což jim svaz umožňuje. V Praze se o to pokoušelo i ústředí, ale nepochodilo. Plochu nabídl soukromník, neshodovalo se to však s územním plánem města, a tak to skončilo v zapomnění,“ dodává Pawlicová.

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.