Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Česko se musí stát centrem obchodu, udržet doma marži. Cesta vede přes Izrael

Ekonomika

  17:00
PRAHA - Český export do Izraele rostl loni o 58 procent a mohl by se dostat třeba až na dvojnásobek. „Budoucnost je především ve společných investicích v Africe nebo v Asii,“ říká prezident Česko-izraelské obchodní komory Pavel Smutný.

Pavel Smutný, prezident Česko-izraelské obchodní komory. foto: Yan Renelt, MAFRA

LN: Na jaké hodnotě je dnes náš obchod s Izraelem?
Podívejme se na vývoj za minulý rok, jsou to až neuvěřitelná čísla, ale je to realita. Jde už o 23 miliard korun jen pro český export, což je meziroční nárůst o 58 procent. Ještě nemáme zanalyzováno, co se stalo, ale obchod se zkrátka rozjel. V porovnání s tím je přímý vývoz do Číny už jen dvojnásobný.

Dnes je Izrael náš pátý export mimo Evropskou unii a nepochybně i kvalitativně roste. Za něj se dostávají země jako Japonsko, Spojené arabské emiráty, Norsko, Mexiko či Indie.

LN: Asi nikdy nemůže dosáhnout hodnoty Německa, ale na jaká čísla se až může dostat?

Tel Aviv může nahradit Londýn i USA. Izraelci lákají nadějné české firmy

Srovnání s Německem není správné. Německo je pro naši ekonomiku zásadní partner, sousední země, jsme součástí jeho širší ekonomické zóny. Co nás zajímá na obchodní výměně s Izraelem, je hlavně struktura toho čísla, tedy kolik je v něm škodovek a kolik jiného zboží. Potenciál našeho vývozu je dle mého odhadu 45 miliard korun ročně, určitě mezi 40 až 50 miliardami. Naopak je to také poddimenzované, takže se můžeme na dovozu dostat ke dvaceti miliardám ročně. Vzájemně jistě můžeme dosáhnout hodnoty obchodu ve výši 60 miliard za rok.

Ve vztahu k Izraeli zkrátka a dobře nejde jen o vzájemné sympatie a politické zájmy, jde o obrovský potenciál růstu, který máme jen s málokterou blízkou zemí. Je to malá spřízněná velmoc.

LN: Které firmy dnes nejvíce rozvíjejí vzájemnou spolupráci?
Například izraelská společnost Teva je 14. největším plátcem DPH v Česku. Zásadní ovšem je, že jsme koupili za miliardy klíčový radarový systém, součást izraelského systému Iron Dome. Jde o projekt, který by se dal nazvat průlomovým, protože se v něm snoubí zájem státu, byznysu i vědy a výzkumu. Jednoznačně je to výsledek mezivládní spolupráce.

Je to ale především špičková technologie, kterou rozhodně neprodají každému i z důvodu bezpečnosti a vojenských tajemství. Podílí se na něm i pardubická společnost Retia ze zbrojařského impéria Excalibur Jaroslava Strnada a zapojena má být i tamní univerzita. Jsem si jistý, že se tím dostáváme na vyšší úroveň spolupráce. Mimochodem, i v Izraeli nesou tento mobilní systém automobily Tatra, ke kterým tam mají obrovskou, přímo životní důvěru. I když je paradoxně kupují přes Spojené státy.

Americký bojový letoun F-35 v barvách IAF

LN: Dává ale smysl uvažovat třeba o rozvoji výrobních kapacit, když u nás je dnes nedostatek pracovní síly a v Izraeli je naopak velmi drahá?
Vůbec ne, výrobou se už dnes zbohatnout nedá. My už jsme ve výrobě snad na hranici toho, co je možné, a sice nejsme chudá země, ale bohatá také ne. Neměli bychom se s tím spokojit. Není pravda, že jsme navždy odsouzení být ekonomickou výkonností i životní úrovní za Německem. Tuto ambici jsem ostatně slyšel i od některých vedoucích představitelů naší ekonomiky.

LN: Jak tedy má vypadat budoucí česko-izraelská spolupráce?
Sladká budoucnost, kterou si představuji, je, že budeme společně pronikat na třetí trhy. Máme pro to unikátní podmínky a věřím, že během pěti let bude významné číslo pro český export znamenat spolupráce s Izraelem na trzích v Africe, v jihovýchodní Asii a v dalších zemích, ve kterých je alespoň jeden z našich států už přítomný.

Česku chybí vize a strategie. Bez toho ve světě neuspějeme, říká expert

Musíme se stát centrem obchodu a udržet v Česku marži, přidanou hodnotu, která dnes plyne do zahraničí. Nic proti zahraničním koncernům, ale odtok 400 miliard korun ročně je zkrátka realita, která nepovede k bohatnutí země. Povede k němu, pokud budou naše firmy investovat a podnikat ve třetích zemích a zisky pak poplynou zpátky k nám. Pokud se zkrátka budeme chovat stejně jako silné západní státy. A to půjde ve spolupráci s Izraelem, ne s tradičními velkými zeměmi.

Izrael pro nás není konkurence a ani nějakou nadřazenou zemí. Vnímá nás jako rovnocenného partnera.

LN: Jak se to projeví u nás, v naší ekonomice?
Jednoduše, přílivem kapitálu k nám, ne jeho odlivem, jako je tomu dnes. Přes další dělnická místa a platy dělníků se životní úroveň radikálně nezvýší. Jde samozřejmě o peníze, o kapitál a o volný kapitál, kterého zatím nemáme tolik, ale zlepšuje se to. A pak samozřejmě o odvahu podnikat za hranicemi. To je přesně to, v čem je Izrael napřed.

Důvody, proč spolu mají naše dvě země spolupracovat, se dále zvýrazňují. Jde o to, aby Západ pochopil, že Praha je západně od Vídně a Česká republika není jen nějaká banální postkomunistická země. A abychom my pochopili, že Izrael není jenom nějaká válečná ekonomika, která se někde potácí na Blízkém východě.

LN: Máme už dnes nějaký konkrétní příklad?
Jeden příklad, o kterém se málo mluví, je Meopta Přerov. Čtvrtinu obratu dělá právě v Izraeli, má tam vývoj a expanduje na další trhy.

LN: Může tomu nějak napomoci stát?
To je velká otázka, kterou se snaží řešit například vicepremiér Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL – pozn. red.) se svým plánem na ministerstvo vědy. Většina vědeckých institucí, podobně jako třeba kulturních, neprošla zásadní transformací. Organizace vědy a výzkumu je další velká oblast, kde nám může být Izrael velkým příkladem. V Česku je to bohužel velmi citlivé téma, podobně jako třeba účtenky v restauracích. Kdokoliv by chtěl podobně ukázat účty ve vědě, narazil by na velkou rezistenci.

Pavel Smutný, prezident Česko-izraelské obchodní komory

LN: Může být na překážku českým firmám, pokud obchodují s muslimskými zeměmi v regionu? Nevytváří to v Izraeli nežádoucí dojem?
Ne. To je jeden z mýtů, který je u nás rozšířený, ale je nepravdivý. Mnoho firem se bojí, že pokud mají obchodní zájmy v arabském světě, tak že je to v Izraeli diskriminuje. Samozřejmě, toto téma může rezonovat v obranném průmyslu, a kdybychom měli vojenské dodávky režimům nepřátelským Izraeli, tak je to něco, co se u spojenců zkrátka neočekává. Ale to se netýká běžného obchodu a ani arabské země nemají nějaký zvláštní problém, naopak.

LN: Pokud jsem byznysmen, jedu poprvé na schůzku do Tel Avivu, co mám a co naopak nemám dělat?
Nemusíte mít kravatu. Dokonce byste ji ani mít neměl. Ale musíte být perfektně připravený. Do Izraele musíte jet s tím, že všechno umíte nazpaměť, máte to nacvičené, máte svůj projev, máte přesné cíle. Víte, čeho chcete dosáhnout. Že je chcete o něčem přesvědčit, nebo jen o něčem informovat. Musíte mít perfektní podklady a tím si je získáte. Jakmile uvidí, že jste reálný, tak je v zásadě jedno, jak se chováte. Zajímá je byznys.

My na to jdeme zpravidla přesně opačně, nejdřív chceme získávat sympatie. To není jako v Asii, kde se předávají dárky, existují nepsaná pravidla byznysových námluv a pak se teprve bavíte o obchodu. V Izraeli je jedno, jestli jste královna krásy. Chtějí vědět, co, kdy, jak a za kolik bude. Žádné dojmy je nezajímají.