Turner je od září 2005 baronem z Ecchinswellu a členem britské Sněmovny lordů a mimo to šéfem britského Výboru pro změnu klimatu. V City, londýnské finanční čtvrti, si zatím Turner získává pověst rebelanta, buřiče a rozvraceče starých pořádků.
Zdá se, že si svou pověst provokatéra užívá. Při rozhovoru s reportéry agentury Bloomberg například říká, že také podporuje dekriminalizaci drog.
Od Turnera, který je bývalým generálním ředitelem Konfederace britského průmyslu (CBI), hlavní podnikové lobbistické organizace ve Velké Británii, by se přitom dalo očekávat, že spíš bude ve své funkci prosazovat zájmy bank a investičních firem, které se vzpamatovávají z globální ekonomické krize.
Místo toho, jak píše magazín Bloomberg Markets, tráví svůj čas plísněním finančních společností za příliš velký růst. Toho dosáhly tyto firmy díky rizikovým produktům, které ovšem "nabízejí jen malý přínos pro občanskou společnost."
Zdaňte rizikové obchody!
Turner vehementně podporuje zdanění obchodování s cizími měnami. Na jednu stranu by to odradilo investory od spekulativních transakcí a zároveň by stát získal finanční zdroje na rezervy, až opět dojde k dalšímu zpomalení ekonomiky. Tyto daně by mohly navíc financovat řešení problému klimatických změn.
Ve svém snažení se Turner inspiroval dnes již zesnulým americkým ekonomem Jamesem Tobinem, nositelem Nobelovy ceny za ekonomii. Turner v roce 1973 navrhl zdanění čistě spekulativních operací na devizových trzích tzv. Tobinovu daň.
A co vlastně dělají bankéři pro společnost?
"Věřím v trhy, věřím v podnikání," říká Turner. Za své osobní hrdiny považuje amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta nebo britského ekonoma Johna Maynarda Keynese. "Ale vždycky jsem si myslel, že se tržní hospodářství nemůže samo spojit s udržitelností životního prostředí nebo přiměřeně spravedlivou a dobrou společností. Kapitalismus musí být chráněn sám před sebou," dodává Turner.
Byla to právě Turnerova veřejná kampaň, která popostrčila britské zákonodárce k tomu, aby byli přísnější na banky. Britský premiér Gordon Brown tak loni v listopadu na schůzce G20 podpořil zavedení celosvětové daně z finančních transakcí. Na začátku prosince pak Brownova vláda zavedla také dočasnou padesátiprocentní daň bankám na finanční bonusy, které přesáhnou částku 25 tisíc liber (více než 732 tisíc korun).
Turner zároveň neustále vyzývá bankéře, aby se zamysleli, jak slouží společnosti. Koncem září pak vyřknul mezi finančníky přímo kacířskou myšlenku - banky by podle něj měly ustoupit od produktů, jako jsou složité deriváty, ze kterých nemá prospěch celá společnost. "Některé finanční činnosti, které se šířily v posledním desetiletí, byly společensky bezcenné a některé části systému překročily svou optimální velikost," hřímal Na setkání s britskými finančníky.
Zděšený, znechucený a zahanbený...
Turnerovy výroky vyvolaly mezi představiteli finančního průmyslu vlnu nevole. Podle finančníků je absurdní, aby byl do regulace zaveden morální rozměr. "Zcela upřímně, jsem zděšený, znechucený, zahanbený a velmi rozpačitý," reagoval na Turnerovy výpady Howard Wheeldon, vedoucí stratég brokerské společnosti BGC Partners LP. "Jak se vůbec opovažuje? Trh se sám rozhodne, zda je něco velké nebo malé. Nemůže o tom rozhodovat jednotlivec, ať je jakkoli mocný." rozčílil se na regulátora Wheeldon.
K táboru kritiků se připojil Michael Spencer, generální ředitel londýnské makléřské společnosti ICAP Plc. "Opravdu jsem se urazil. Předpokládám, že by se svou logikou popsal Porsche jako společensky neužitečné pro výrobu automobilů," pravil jízlivě Spencer na Turnerovu adresu.
Od konzervativců doleva
Nyní má však Turner potenciálně mnohem silnější fórum pro své myšlenky: G20. Jako člen celosvětového výboru pro finanční stabilitu byl vyzván šéfy centrálních bank a ministry financí zemí skupiny G20, aby navrhl způsoby, jakými by měly jednotlivé vlády regulovat nadnárodní finanční firmy, jako je Deutsche Bank AG či Goldman Sachs Group Inc. Má prozkoumat, do jaké míry by měly být od bank odděleny části, které se věnují rizikovým obchodům. Turner řekl, že je proti takovému rozdělení a místo toho dává přednost zdanění rizikových obchodů, které by je udělalo méně atraktivními.
