8. srpna 2015 7:00 Lidovky.cz > Byznys > Firmy a trhy

Demence děsí i přitahuje. Jde o byznys, který láká miliardové investice

Ilustrační foto | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ilustrační foto | foto: Shutterstock

PRAHA I když demence patří k nejobávanějším a také nejnákladnějším chorobám staršího věku, začíná se stávat podnikatelským magnetem. Stále více firem otevírá domovy pro klienty s touto diagnózou. A vynakládá na jejich výstavbu miliardy korun.

„Alzheimerova nemoc v posledních letech postihuje stále více lidí a domácí péče o nemocného se postupem nemoci stává náročnější a pro členy rodiny velmi vyčerpávající,“ vysvětluje motivace Jiří Vitík z Centra spokojeného stáří. 

To ve Svobodě nad Úpou disponuje 120 lůžky a v Lázních Bohdaneč nabízí kapacitu pro 51 klientů. V této chvíli jsou obě centra téměř zaplněna, volných je pouze několik posledních míst.

Soukromníci se tak ucházejí o část z celkových 39 miliard korun. Na tuto částku totiž vyčíslila Česká alzheimerovská společnost roční náklady na nemoc. Rodiny se totiž často nezdráhají uskromnit a doplácet tisíce až desetitisíce měsíčně za své příbuzné, kteří alzheimerem onemocněli. 

Další peníze dostávají zařízení od pojišťoven a ze sociálního sektoru. Ze zdravotního pojištění do léčby demence plyne celkem necelá miliarda korun. Další položkou je příspěvek na péči o klienta, který může dosáhnout až dvanáct tisíc. Zařízení také mohou žádat kraje či stát o sociální dotaci. Ta ale není nároková.

Příležitostí je asi zatím více než dost: zatímco v Česku se odpovídajících služeb dostane jen desetině lidí s demencí, v Německu je jich již čtvrtina a například ve Francii polovina.

Soukromníci na tahu

Celkem v zemi funguje na 270 domovů se zvláštním režimem se zhruba 10 tisíci lůžek. Dalších 40 tisíc lůžek provozují klasické domovy důchodců. 

„Dohromady by bylo kapacity asi i dostatek, ale problém je v tom, že ačkoliv domovy pro seniory zejí prázdnotou, nemocné s demencí přijímat nechtějí,“ vysvětluje uznávaná gerontoložka Iva Holmerová.

Na demenci se orientuje dohromady jen několik desítek zařízení. Většina z nich patří obcím, krajům nebo církvi. Soukromé domovy jsou zatím v menšině. Ale možná to tak už dlouho nebude. Některé z nich mají totiž smělé plány. 

Lidí v penzi přibývá.

„Plánujeme velkou expanzi v počtu desítek zařízení ve všech krajských městech i ve městech nad 20 tisíc obyvatel po celé republice,“ uvádí jednatel společnosti Senior Holding Pantelis Larcou. Spoluvlastníkem této firmy je rakouská síť SeneCura, která se na demenci specializuje již léta. První zařízení se ale teprve otevřít chystá v Praze na Klamovce a v Chrudimi letos na podzim.

Společnost Anavita otevřela první domov již v roce 2010 v Šanově na Znojemsku. Nyní jich provozuje již pět s kapacitou 700 lůžek. Aktuálně finalizuje projekt v Jablonci nad Nisou a koncem roku otevře ještě další zařízení v Plzni. 

„V příštím roce otevřeme rezidenci pro 226 klientů v Praze-Slivenci a pak další v Bohnicích a Štěrboholích,“ popisuje mluvčí společnosti Hana Raiskubová. Postupně chce otevřít domovy specializující se na klienty s demencí s kompletní 24hodinovou péčí v každém krajském městě.

Zatím je ale stále největší sítí průkopník v oboru – Alzheimercentrum s tisícovkou lůžek v devíti pobočkách, které spoluvlastní Jaroslava Jůzová a Aleš Kulich. 

Demence v poslední době láká i známé tváře. Herečka Zdeňka Žádníková spolu s manželem Radkem zaštiťuje zařízení v Darkově, pražský exposlanec Boris Šťastný (ODS) otevřel domov v Kunraticích u Prahy. Miliardář Jiří Michal, původní majitel Zentivy, investoval stovky milionů do luxusního resortu Šarlota v Posázaví.

Klienti, hledejte Vážku

Byznys se stářím ale přitahuje i různé podnikavce, kteří rozhodně neposkytují adekvátní služby. Často nedisponují registrací poskytovatele sociálních služeb a své pochybné podnikání s lidskou důstojností schovávají pod roušku penzionu. Nejkřiklavější případy musely zavřít poté, co se je podařilo odhalit úřadu ombudsmana. 

„Zhruba pětina nemocných dostává vysoce kvalitní péči, další pětina příšernou. Ostatní něco mezi tím,“ odhaduje Holmerová. 

Proto by si měla rodina co nejvíce o zařízení zjistit, jestli má registraci, jestli poskytuje odborné lékařské služby, promluvit si s personálem a orientovat se třeba také podle toho, zda má domov certifikát Vážka, který uděluje Česká alzheimerovská společnost. Tím se může pochlubit například domov Anavity v Šanově.

Provozovat lůžkové centrum je poměrně nákladné. „Průměrná hodnota lůžka měsíčně vyjde na 25 až 35 tisíc korun,“ přibližuje Helena Bednářová, ředitelka společnosti Centrin, která se stará o 183 klientů ve třech domovech v Praze, Zruči a Unhošti.

Průměrně rodiny přispívají 18 tisíc korun. „Záleží, jaké služby si klient nasmlouvá či zda chce být na pokoji sám nebo na třílůžkovém,“ vysvětluje Raiskubová. Jinde mohou jít ceny řádově výš: například za superluxus v Šarlotě klienti zaplatí přes 60 tisíc.