"O Velké pardubické to bývá fofr. Koně jsou natěšení, napružení na dostih, nechtějí moc stát," řekl Ráliš.
K TÉMATU: |
Ráliš už koval nejen v jejich domovských stájích několik vítězů Velké pardubické, například klisnu Libentínu, která byla první v roce 1990. Hnědák Peruán, který vyhrál v Pardubicích třikrát za sebou, se při kování choval klidně. Zato dvojnásobná vítězka Orphee des Blins je náladová "dáma", které se nelíbilo kování zadních nohou. Statná kobyla má i neobvyklou velikost podkov, běžné je očíslování tři, čtyři, pět, hnědka má velikost devět. "Orphee letos opět obhajuje. Poprvé při letošní kvalifikaci jí poprvé šlapal na paty Zarif. Uvidíme, jak letošní ročník dopadne. Peruána jsem koval v neděli dopoledne před závodem, když je to šancový kůň, trenér se najednou rozhodne pro změnu podkov," řekl Ráliš.
Aby se koně nesmekli
Podkovy pro dostihy musejí být co nejlehčí, mít profilovaný tvar, mají ostrou hranu, aby se koně při běhu nesmekli. "Jeden dostih bylo strašně deštivo a všichni najednou chtěli podkovy s ozoubky, to se nedalo stihnout. Nahradili jsme to většími hřebíky, které mají podobnou funkci," řekl Ráliš.
Častěji se teď při Velké pardubické začínají používat lehčí hliníkové podkovy místo ocelových. "Myslím si, že hliníkové podkovy by se měly používat u rovinových dostihů a na delší těžší závody ty ocelové. Ale Velká pardubická už není tak náročná skokově, je spíš rychlostní, takže i tady mají uplatnění hliníkové podkovy," řekl Ráliš.
Výrobní postupZatímco v minulosti kovář podkovy vyráběl pomocí kladiv a výhně, nyní mu pomáhají stroje. Na vyražení jedné podkovy potřebuje půl minuty nebo minutu. A i do tohoto oboru zasahuje konkurence. Tradiční výrobci si zadávají zakázky v Číně či Malajsii, a tak je výroba vyjde levněji. Ráliš tradiční postup výroby ale využívá nadále, například pro speciální ortopedické podkovy. "Libentína vyhrála Velkou pardubickou s rozštěpem kopyta. Ještě mám její podkovu schovanou. Podkova měla dvě čepičky, které kopyto stahovaly," řekl Ráliš. |
