25. září 2018 6:00 Lidovky.cz > Byznys > Firmy a trhy

Excalibur Army: Od restaurování sovětské techniky po vlastní hi-tech vývoj

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Zbrojařský byznys je ale pod drobnohledem státního dozoru, od běžného podnikání... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Zbrojařský byznys je ale pod drobnohledem státního dozoru, od běžného podnikání... | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

ŠTERNBERK Už nechceme jen opravovat, teď nás čeká přechod na vlastní vývoj. To zní z podniku společnosti Excalibur Army ve Šternberku. Renovaci starší sovětské a československé techniky tam zvládají na jedničku, od šroubováků a brusek už ale delší dobu stáčejí zrak i k projektantským výkresům. „Je třeba se připravovat na konflikt, který bude, a ne na konflikt, který byl,“ shrnuje současnou filozofii podniku Jiří Talanda, který v Excalibur Army odpovídá za kvalitu.

ADVERTORIÁL

Raketomet BM-21 MT 4x4 posazený na podvozku Tatra Force se na palouku pomalu otáčí doprava i doleva, podobně jako si lidé obvykle protahují krk. Jeho čtyřicet raketnic jako by si prohlíželo okolní krajinu, v níž by až do vzdálenosti dvaceti kilometrů mohly způsobit paseku v prostoru o rozměru čtyř hektarů. Cokoli by se tam nacházelo, by buď nepřežilo, nebo by bylo srovnáno se zemí. 

Tichý obr před chvílí vyjel z bran závodu umístěného na okraji Šternberka, pod kopcem, na kterém právě stojí. Tam prošel rukama zbrojařských techniků a řemeslníků ze závodu společnosti Excalibur Army, jedné z nejúspěšnějších českých zbrojařských firem.

Jiří Talanda ve zkušebně vstřikovacích čerpadel.
Začátek procesu renovace pásového vozidla BVP.

Několik výrobních hal se od obvyklého průmyslové podniku, ve kterém se mohou vyrábět třeba mixéry, na první pohled příliš neliší. Jenže pokud dostanete možnost do jeho útrob nahlédnout, na kuchyňské spotřebiče rychle zapomenete. Tady vás přivítají obrněná vozidla všeho druhu a burácivé motory. Za brutální silou strojů, které místní závod opouštějí, je ale překvapivě jemná a svědomitá práce, jejíž perfektní zvládnutí trvá i desítky let.

Tradice jako stavební kámen pro budoucnost

Historie areálu sahá mnohem dál než pár dekád do dvacátého století. Ještě za Rakouska-Uherska (přesněji od roku 1905) se tady v Zemském choromyslném ústavu zotavovali lidé s psychickými poruchami. Po záboru Sudet, do nichž Šternberk těsně spadal, si tu Luftwaffe zřídila zotavovnu pro své piloty. Po válce se sem začala vozit porouchaná válečná technika a začátkem padesátých let odstartovala tradice opravárenského závodu, jejíž duch v areálu vydržel dodnes.

Posledních pět let spadá šternberský závod pod společnost Excalibur Army, která patří do koncernu Czechoslovak Group vybudovaného Jaroslavem Strnadem. Ten letos v únoru celý holding přenechal svému pětadvacetiletému synovi Michalovi. Strnad starší se projevil jako vizionář v době, kdy výkup starší vojenské techniky vypadal jako šílenství. Ve dvaceti letech, dva roky po sametové revoluci, začal podnikat v likvidaci kovošrotu. Velmi rychle se jeho nejdůležitějším zákazníkem stala česká armáda.

Tryskací komora.
V Excalibur Army mají ke strojům konstrukčně starým desítky let svůj vztah. Na...

Česká republika měla totiž nakročeno do NATO a vojáci potřebovali urychleně modernizovat. Mezi tisícovkami tun kovu určeného k sešrotování se ale našly i kousky, u kterých Strnad viděl obchodní potenciál. A tak začal motory a další části vojenské techniky opravovat a opět prodávat. S tím se ovšem nespokojil a rozjel nákup českých firem, s nimiž to v ten čas nevypadalo nejlépe: tak se mu podařilo opět řádně rozjet třeba Tatru, Avii nebo výrobce legendárních hodinek Prim. Synergie jednotlivých podniků (ve Šternberku funguje unikátní opravna tatrovek) dala skupině vyrůst v jedno z nejvýraznějších uskupení českého průmyslu.

Stovky rukou, miliony součástek

Nyní ale zpět do šternberské továrny. Momentálně zaměstnává nejvíce rukou v podniku právě uvádění starších strojů zpět do perfektního stavu. Při tomto procesu se potkávají v symbióze moderní technologie a postupy se zbraňovými systémy, které spatřily světlo světa v sedmdesátých či osmdesátých letech minulého století.

Když vejdete do opravárenské haly na bojová vozidla pěchoty, přezdívaná „bévépéčka“, ocitnete se rázem uprostřed procesu, který svým důrazem na detail a zručností jednotlivců člověka neznalého podobné práce lehce rozhodí. Vedle sebe jsou vyrovnány korby BVP, ručně očesané o všech téměř deset tisíc součástek. Devadesát procent z nich sjelo z výrobního pásu na území dnešního Slovenska. Dnes si v hojném počtu nacházejí cestu právě sem do Šternberka.

Několik výrobních hal se od obvyklého průmyslové podniku, ve kterém se mohou...
„Nejedná se o velké série, kde by se vyplatila automatizace, spíše se spoléháme...
Montážní hala.
Raketomet BM-21 MT.

Stav jednotlivých korb se liší. Jiří Talanda ukazuje na jednu z nich, pro oko lajka zralou na sběrnu kovového odpadu. „Tahle je třeba ještě v docela dobrém stavu,“ říká a dodává, že někdy dorazí třeba korba prorostlá stromem. Všechny odmontované součástky se pečlivě třídí do velkých košů: není jich totiž nazbyt, zásoby se zmenšují. Geopolitická situace shánění nových dílů taktéž nenahrává. Každé součástce se pak postupně dostane zvláštní péče, zpět k zákazníkovi musí jít ve špičkovém stavu. Práce na každém „bévépéčku“ představuje v přepočtu na práci jednotlivce tisíce hodin.

Tým řemeslníků a techniků je sehraný. Není divu, mnozí v podniku pracují už pěkných pár desítek let. Vladimír Kovář se s korbami těchto vozidel potýká už 41 let, takže si s nimi po technické stránce nejen důvěrně tyká, ale zároveň jim takříkajíc vidí do duše – na pohled prý pozná, nakolik je korba poškozená rzí a kolik práce na ní bude potřeba udělat. „Nejedná se o velké série, kde by se vyplatila automatizace, spíše se spoléháme na um a šikovnost lidí,“ přitakává Jiří Talanda.

Firemní veteráni jako studnice vědomostí

Obrovsky cenné je pro společnost právě know-how, které její zaměstnanci-veteráni nasbírali za desetiletí provozu. A má to ještě jednu výhodu: lidé tu po tak dlouhé době v podniku vkládají do práce svou duši. Jedním z takových je neoficiální historik celého závodu Jiří Teichman. V areálu prožil přes polovinu svého života – jako defektář, tedy technik určující stav opravovaného vozidla a jeho jednotlivých částí, nastoupil už v roce 1962.

„Těchto lidí si opravdu vážíme. Jsou to srdcaři, pracanti a je na ně spoleh. Opravdoví specialisté v oboru, kteří konkrétní typy vozidel znají do nejmenšího detailu anebo mají bohaté zkušenosti s určitou skupinou zákazníků a uživatelů naší techniky,“ vysvětluje Jiří Talanda, v čem spočívá lidské bohatství podniku.

Každé součástce se postupně dostane zvláštní péče. zpět k zákazníkovi musí jít...

Najít ale na dnešním trhu, který nasává uchazeče o technické profese jako průmyslový vysavač, vhodné adepty je čím dál složitější. „Pokud si vezmete například šikovného automechanika, který se odmala ,hrabe’ v autech, tak ten se u nás může rychle zaučit. Na druhou stranu problém v náboru lidí spočívá v absenci odborného školství ve zbrojním průmyslu, které by dodávalo na trh práce novou krev,“ líčí Jiří Talanda. „ Hlavní tíha odpovědnosti je u nás určitě na bedrech nejzkušenějších pracovníků – většinou jsou to lidé s bohatou praxí v oboru –, jimž dáváme k ruce nadšené lidi, kteří se rádi učí. Nezáleží přitom na tom, zda jim je dvacet, nebo šedesát, důležité je, že mají zájem tvořit a chtějí odvádět dobrou práci,“ líčí Jiří Talanda postup, díky němuž zůstává drahocenná zkušenost v podniku.

Motory, které jsou v lepším stavu, než byly vyrobeny

Ke světové špičce patří Excalibur Army, pokud jde o renovace a generální opravy motorů sovětské a československé výroby. Postup je de facto stejný jako u obrněnců ve vedlejší hale – rozebrat „na atomy“, zrenovovat a smontovat zpět. Díky tomu těžká bojová technika odjíždí ze Šternberka bez nadsázky v lepším stavu, než v jakém vyjela před dávnými lety z mateřského závodu. Speciálně motory dostávají po dokončení jistý industriálně krásný lesk. „Klidně bych si takový kousek postavil do obýváku,“ podotýká Jiří Talanda vedle zmodernizovaného motoru TE 2T 1050. Ten poputuje do modernizovaného tanku T-72.

Pohled na tisíce a tisíce součástek naznačuje, jak precizní organizaci takový provoz vyžaduje. I malé částečky přitom podléhají velmi přísným zákonům, taková jsou pravidla hry ve zbrojařině. „Stačí, abyste přes hranice, třeba na Slovensko, převezli nějakou specifickou součástku, ať už je sebemenší nebo sebejednodušší, a v tu chvíli pácháte mezinárodní zločin. Tresty jdou až do výše dvanáctilet,“ varuje garant kvality.

Motory se v závodě rovnou testují, mohou tedy bez záběhu po předání zákazníkovi rovnou do provozu. K tomu slouží tři motorové brzy, které precizně měří nejrůznější parametry výkonu. Nápadná je v této sekci přítomnost počítačů, které v jiných částech závodu příliš k vidění nejsou. Než pohonná jednotka projde celým kolečkem nutných oprav, trvá to okolo osmi týdnů. Pozici místního guru pro motory zastává Radek Palůch, který je chodící studnicí vědomostí a zkušeností, které jsou pro provoz jeho oddělení klíčové. „Málokdy vám dorazí motor i se servisní knihou,“ vysvětluje Palůch, jehož srdce tepe v taktu dvanáctiválce. 

Hlava válce - vačkové hřídele.
Testovna motoru - motorová brzda.

Zákazníkům pak posílají rovnou nový, případně se dle přání pustí to kompletní renovace strojů. Mužům bedlivě sledujícím křivky a čísla monitorující právě probíhající zkoušku dvanáctiválce nedělá problém předvést řvoucí potenciál testovaného kusu. Stiskem pár tlačítek dostanou stroj na 4400 newtonmetrů točivého momentu, což je téměř 20krát více, než zvládne průměrný osobní automobil. Burácení ale zní jakoby vzdáleně. Jiří Talanda otevírá dvoje kovové dveře a zvuk motoru náhle dolehne k uším naplno, silou 125 decibelů. Jak mohli tankisté ze svého stoje vylézt a nebýt naprosto hluší, je pro běžného smrtelníka záhadou.

Drtivá většina strojů procházejících zde úpravou vznikla v tzv. východním bloku, základem byla tedy především sovětská technika. Té se sice mnozí dodnes posmívají, konstruktérská škola v tehdejší globální supervelmoci ale položila solidní základy tomu, aby byla její technika díky své jednoduchosti a spolehlivosti hodnotná i téměř třicet let po zániku SSSR. Technologickou úrovní se Západu hlavně ke konci už asi rovnat nemohla, díky své odolnosti a jednoduchosti však stále tvoří jádro vojenské výzbroje mnoha států světa.

Teď je na řadě vývoj. Pomůže synergie holdingu

V Excalibur Army mají ke strojům konstrukčně starým desítky let svůj vztah. Jenže lpět na nich donekonečna nechtějí a na posunu do nové éry intenzivně pracují. „Z hlediska výroby nových vozidel jsme v uplynulých pěti letech vyvinuli a úspěšně zavedli do provozu rodiny raketometů Vampir, rodinu mostních automobilů AM 50/70, vozidlo řady MRAP Patriot (4x4), dekontaminační automobil a celou řadu modernizací původních sovětských a československých vozidel. Bohaté zkušenosti máme i s modernizacemi dělostřeleckých systémů ShKh vz 77 DANA a BVP1/2, tanků T72 a raketometů BM 21 na různých podvozcích,“ dodává ředitel odboru kvality.

Nové etapě podniku musel ustoupit i velký průmyslový komín, jehož zbytky ještě čekají na odvezení. Na jeho místě vyroste hala pro vývoj a inovace. V této high-tech kuchyni se v budoucnu uvaří zcela nové typy vozidel, které následně převezmou roli hlavního taháku společnosti Excalibur Army. Velkou výhodou v tomto směru je synergie v rámci skupiny Czechoslovak Group, jíž EA patří. Ostatní členové skupiny totiž vhodně doplňují portfolio společnosti.

Nové etapě podniku musel ustoupit i velký průmyslový komín, jehož zbytky ještě...

„Zázemí skupiny je velkou výhodou – zejména v oblastech, které nejsou naší vyslovenou specializací. Za zmínku stojí například naše spolupráce s Tatrou Kopřivnice, kde na unikátní tatrovácké podvozky vyvíjíme a vyrábíme speciální vojenské aplikace a nástavby, čímž dochází k rozvoji potenciálu obou firem.“

Zbrojařský byznys je ale pod drobnohledem státního dozoru, od běžného podnikání se výrazně liší, je silně regulován. Proto je pro společnost jako Excalibur Army klíčové, že může úzce spolupracovat s nejlepším možným zákazníkem na tuzemském trhu, Armádou České republiky. „Dodávky pro AČR považujeme za prestižní a referenční, je naším nejdůležitějším zákazníkem. Na druhou stranu, domácí poptávka by naši společnost nenaplnila a současně přílišná závislost na jednom trhu by mohla být nezdravá. Novým projektům s Armádou České republiky se nebráníme, naopak je podporujeme a vyhledáváme,“ vysvětluje energicky Jiří Talanda. 

Důležitost českého vojska pro jeho společnost ostatně dokládá i existence bílých dveří s logem armády u elektrotechnické dílny. „Tam jsou ubytovaní zástupci AČR. Když k nim jdeme my, musíme zaklepat a počkat. Oni ale mohou do provozu vyjít kdykoliv,“ popisuje Jiří Talanda důvěru, kterou k sobě obě strany chovají.

Servis jako nepostradatelná služba zákazníkovi

Právě pro zákazníky, jako je česká armáda, je klíčová ještě jiná služba, kterou Excalibur Army ve spojitosti se svými výrobky nabízí, a tou je servis. „U dodávky speciální techniky platí možná více než kdekoliv jinde, že uživatel se bez aktivní podpory výrobce neobejde. Jsme hrdí na dlouhodobé vztahy s našimi zákazníky, které svou délkou mnohdy přesáhnou i dvě dekády, což by bez kvalitní podpory uživatele v místě použití naší techniky nebylo vůbec možné,“ líčí Jiří Talanda. Jestli si ale představujete technika opásaného šroubováky a krabičkou s nářadím, kterak uprostřed bitevní vřavy pobíhá za jedoucím tankem, jste na omylu. 

„Pokud je potřeba naše specialisty vyslat na servis k zákazníkovi, bývá mnohdy tím nejsložitějším zajištění víza a licencí. Nepatříme mezi společnosti, které vyvážejí do válečných nebo nebezpečných oblastí. Pokud jedeme do oblastí z pohledu Evropana exotických, pak je taková cesta vždy zajištěna ve spolupráci s naším místním partnerem, který má dokonalou znalost prostředí a zajišťuje absolutní bezpečnost našich lidí,“ ujišťuje Jiří Talanda. Když jste zbrojař, nemůžete zkrátka něco obalit bublinkovou fólií a poslat to za zákazníkem, tím spíš, pokud jde o lidi.

„Tahle je třeba ještě v docela dobrém stavu,“ říká o zrezavělé korbě vozidla...
Články tankových pásu v podlaze v jedné z nejstarších budov areálu.
Jiří Talanda v tanku T-72 M1.
Momentálně zaměstnává nejvíce rukou v podniku právě uvádění starších strojů...

A co dnes vyžaduje typický zákazník zbrojařů od Šternberka? „Obecně lze říci, že většina zákazníků, jedná-li se o novou výrobu, vyžaduje transfer technologií a know-how. Důvodem je částečně snaha o zaměstnanost, ale primárně posilování nezávislosti na zahraničních dodavatelích,“ osvětluje Jiří Talanda. Podle něj chtějí jejich zákazníci uživatelsky co nejjednodušší produkt, zároveň ale datově propojitelný s ostatními, dále sběr a vyhodnocení dat v reálném čase, přehled o situaci na bojišti, sdílení informací například vozidel a vyšších celků velení a řízení a zvýšení bezpečnosti a komfortu uživatele. Právě na tyto faktory se v Excalibur Army zaměřili například při vývoji nové modulární platformy obrněného vozidla Patriot, které může plnit řadu úloh – od velitelsko-štábní, přes spojovací, průzkumnou či evakuační až po přímé bojové nasazení.

Excalibur Army má zkrátka v následujících letech nakročeno k tomu, udělat velký skok a dostat se do nové dimenze zbrojařského byznysu. Ve Šternberku totiž třímá potenciál pro vyvinutí nějakého dalšího Panduru nebo vozidla, které budou plošně využívat země NATO. Areálu s takovou historií by podobný úspěch nepochybně slušel.

  • 0Diskuse
Michal Bernáth

Autor

Michal Bernáthmichal.bernath@lidovky.czČlánky

Najdete na Lidovky.cz