Třetí největší světová ekonomika s klesající porodností a prodlužováním délky života rychle stárne. Japonsko tak nejenže má méně práceschopných lidí, ale snižuje se také jeho spotřebitelská poptávka i maloobchodní ceny. Premiér Šinzó Abe a jeho vláda se ale stále obávají, že by imigranti mohli narušit společenský řád a na trh práce je nechce pustit. Místo nich má nastoupit informační technologie, umělá inteligence, ženy a starší lidé.
Odborníci však před tímto přístupem varují. I když automatizace může podle nich problém poklesu populace zmírnit, řešením je větší imigrace. Japonsko chce sice migranty, ale ne imigranty. Některá odvětví jako stavebnictví či ošetřovatelství Tokio otevřelo zahraničním odborníkům, cestu k trvalému pobytu jim ale neusnadnilo. Minulý měsíc premiér oznámil, že hodlá otevřít dveře zahraničním odborníkům, chce ale omezit délku jejich pobytu a nedovolit jim, aby sebou přivedli rodinné příslušníky.
Žadatelé o vízum musí umět japonsky
A i když tvrdé bariéry jako imigrační zákon zmírněny byly, měkké překážky zůstávají. Žadatelé o pracovní vízum například musí absolvovat zkoušku z japonštiny, a to může být náročné. Znalost angličtiny je ale v Japonsku na nízké úrovni a řadě Japonců nemusí komunikace v jiném než rodném jazyku vyhovovat.
Na základě studia situace v Německu došli japonští politici k závěru, že strategie dočasné migrace je z hlediska sociální stability racionálnější. Japonsko se obává, že s přijetím velkých neasimilovaných skupin zahraničních pracovníků by mohla vzrůst zločinnost i sociální problémy.
Japonská vláda 99 procent žadatelů o azyl odmítá. Loni obdržela 20 000 žádostí, přijala ji ale jen 20. V roce 2016 to bylo 28 a od roku 1982 získala v Japonsku azyl necelá tisícovka lidí.
