Skupinka mladých lidí se dobře baví. Všichni jsou oblečeni v pestrých svršcích – žlutých podkolenkách, zelené mikině, vínových kalhotách a v ruce drží květiny. Jarně laděný obrázek z kampaně italského výrobce Benetton nabízí i jeden méně obvyklý model.
Muž s květinou ve vlasech má na sobě kromě džínsů i růžovou tylovou sukni. Jeho tričko navíc zdobí velký nápis Colors don’t have gender (v překladu Barvy nemají pohlaví). Pro pánské zájemce o sukni to ale má podstatný háček – není na prodej.
Zůstalo jen u kalhot
Propagace rovnosti mužů a žen v módě tak u Benetonnu začíná a končí u obrázků. Během nákupu v internetovém obchodě už zákazník na tylovou sukni v oddělení pro muže nenarazí a může vybírat pouze z běžné kategorie kalhot. Unisex oblečení je v e-shopu italské firmy zastoupeno jen bílým tričkem rovného střihu s barevným názvem značky.
Mužská sukně v kampani tak funguje zřejmě hlavně jako reklamní tah. „Než připijeme světu postgenderové módy, je důležité rozlišovat mezi marketingem a skutečným vývojem společnosti k rovnosti pohlaví,“ říká socioložka Mary Rizzová z Rutgersovy univerzity v americkém New Jersey, která se zabývá mimo jiné společenskými aspekty oblékání. Móda podle ní dokáže obhajovat sociální změny. „Stejně tak ale často společenská hnutí využívá a estetizuje je, aby vypadala avantgardně a vydělala.“
Fotka kampaně k nové jarní kolekci Benettonu.
Takzvaná unisexová móda, v níž stejné svršky oblékají ženy i muži, je trend trvající už několik let. Když návrhář Alessandro Michele nastoupil jako kreativní ředitel luxusního domu Gucci, jeho kolekce pro podzim a zimu 2015 byla ještě o něco více šokující než současná kampaň Benettonu. Zcela totiž setřela rozdíly mezi oblečením pro muže a ženy. Mužské modely oblékl do růžových halenek s fižím i do květinových kostýmků. „Smíchat obě kolekce mi přijde přirozené. Takhle vidím svět,“ vzkázal tehdy Michele.
O rok později francouzský Louis Vuitton nafotil kampaň se třemi náctiletými modelkami a 17letým Jadenem, synem herce Willa Smithe, který stejně jako dívky oblékl průsvitný top a černou sukni.
Kolekce designéra Rafa Simonse pro americkou značku Calvin Klein na podzim 2017 pak zase muže a hubené modelky oděla do identických kalhot s vysokým pasem a košil s kapsami na prsou.
Unisex móda však není výsadou jen drahých značek: následují ji i běžné oděvní řetězce. Například španělská Zara v minulosti nafotila pánskou kolekci na modelce nebo ušila oděvní řadu vytahaných mikin a džín s rovnými nohavicemi určených jak pro zákazníka, tak zákaznici.
Nová kampaň italské značky hraje barvami.
Nerozlišovat mezi barvami, natož střihy nebo materiály určenými mužům i ženám ale není módou posledních několika sezon. V 60. letech se hnutí hippies odlišovalo módou dlouhých vlasů a květovaných halenek. V roce 1984 zase designér Jean-Paul Gaultier šokoval svět, když modely vyslal na molo v sukních.
Tiché ženy, skvělí muži
Rovnoprávností v módním průmyslu se před pár lety zabývala i socioložka Allyson Stokesová zkanadské University of Waterloo. V roce 2015 upozornila na to, že mezi lety 1981 až 2013 získalo prestižní ocenění CFDA, které lze označit za módní Oscary, celkem 98 mužů a jen 29 žen.
Stokesová ve svém průzkumu také zjišťovala, jak o oděvních designérech píše nejvlivnější módní časopis na světě, americký Vogue. Zatímco návrhářky jsou označovány za „pohodlné, přízemní a tiché“, muži jsou viděni především jako „skvělí a vtipní umělci“. Například designér Alber Elbaz má podle módních redaktorů „duši básníka“ a Tom Ford je zase „Flaubertem módy“.
Odlišný přístup k návrhářům a návrhářka je patrný i v přístupu k jednotlivým značkám. Zatímco o designérovi Alexanderu McQueenovi se psalo jako o „zkušeném řemeslníkovi“, Sarah Burtonová, která značku po smrti McQueena převzala, je označována za „jemnější“ a „klidnější“.
