Navzdory koronavirové krizi chystá nové projekty. Doba si nás prověřila, říká majitelka luxusních butiků

Lidovky.cz: Jak byste popsala rok 2020, pokud jde o byznys s luxusními hodinkami?

Tamara Kotvalová: Určitě nebyl lehký, i kvůli uzavření našich butiků. Napřed jsme měli strach, jestli koronavirus není nějaký „nový mor, který nás všechny zahubí“. Pak přišlo naštvání, že nemůžeme realizovat projekty, které jsme měli připravené. Nakonec jsme se se situací smířili. Nicméně musím říci, že tento rok přinesl naší firmě i pozitivní věci – nastavili jsme jinak její fungování, řekla bych, že došlo k jejímu obrození. Krize nás spojila a každý dává do firmy to, co umí. Doba si nás prověřila a prověřila si mé zaměstnance. Je skvělé, když zjistíte, že vaše firma výborně funguje i v těžkých časech.

Lidovky.cz: Každý rok mělo Carollinum nárůst obratu zhruba o dvacet procent. Jak jste na tom dnes?

T. K.: Co se týká obratu, jsme stále lídr na českém trhu. Nemůžeme se ale spoléhat na to, že za nás současnou situaci někdo vyřeší. Musíme se naučit s virem žít. Tento rok jsme se naučili pracovat a fungovat ze dne na den, nemohli nic plánovat a to pro podnikatele opravdu není dobrá situace. Jak už jsem říkala, některé projekty jsme pozastavili, ale teď jsme začali vážně uvažovat, že je stejně spustíme. První reálná vlaštovka našich plánů je podzimní kampaň na Carollinum s přáteli značky – panem profesorem Janem Pirkem, armádním generálem Emilem Bočkem a golfistkou Klárou Spilkovou.

Lidovky.cz: Pane Pirku, dotkla se koronakrize transplantací srdce?

Jan Pirk: Ne. Transplantací srdce není z celkového počtu operací srdce tolik – ročně provedeme v IKEM 1300 operací srdce, letos 40 transplantací, což je více než v předchozích letech. Přestože se do IKEM nevozili pacienti s covidem, dotklo se to provozu celé nemocnice – měli jsme například smlouvu s blízkou Thomayerovou nemocnicí a brali jsme urgentní pacienty od nich, aby tam měli místo pro ty covidové. Máme i velmi omezený operační program. Zrovna dnes jsme s kolegy lékaři vybírali pacienty, kteří by se kvůli nemoci srdce nedožili konce roku, ty budeme operovat ještě teď. Ti, u kterých předpokládáme, že zatím přežijí, budou muset počkat do nového roku.

Covid určitě zasáhl nás všechny. Já jsem na jaře onemocněl a musel jsem na více než měsíc opustit kardiochirurgii, nemohl jsem na sál, což se mi nestalo nikdy za těch více než čtyřicet let, co jsem v IKEM. Zrušily se také některé sportovní akce, rád běhám a fandím Slavii. Docela dost mě zasáhlo omezení našich svobod a to, jak snadno si na to lidé zvykli.

Lidovky.cz: Přes složitý rok jste spustili kampaň zaměřenou na společnost Carollinum. Proč a jak jste do ní vybírali lidi?

T. K.: Chtěli jsme představit kampaň s osobnostmi České republiky, které něco pro naši zemi udělaly a mají určitou vážnost, můžeme na ně být hrdí. Nechtěli jsme prvoplánově propagovat hodinky, ale naší ústřední myšlenkou je vnímání času a to, jak je čas pro danou profesi důležitý. Jsem s kampaní spokojená a budeme v ní pokračovat i na jaře – ale nechci ještě prozrazovat jména dalších osobností. Příští rok také Carollinum oslavuje dvacet pět let na trhu.

Lidovky.cz: Přece jen ne každý známý lékař se chce vidět na billboardech. Váhal jste přijmout nabídku z Carollina?

J. P.: Ne, vůbec. Tamaru znám velmi dobře, je to poctivá podnikatelka. Jen jsem musel vyvracet fámy, že jsem za kampaň dostal zaplaceno, to ne. Dělal jsem to z přátelství k Tamaře zadarmo, ne kvůli materiálnímu zisku.

T. K.: Chtěli jsme udělat kampaň s přáteli značky, nikdo nedostal zaplaceno.

Lidovky.cz: Pane Pirku, na kampani i teď na ruce máte své oblekové hodinky Calatrava od značky Patek Philippe. Jaký máte vztah k hodinkám?

J. P.: První hodinky jsem dostal, když jsem se narodil. Moje teta mi k narození darovala švýcarské zlaté hodinky. Nedávno bylo mému nejstaršímu vnukovi osmnáct let, tak je dostal ode mě k narozeninám. Nosil jsem je jen při svátečních příležitostech – zlato na zadní straně pouzdra už bylo dost tenké a hodinář mi říkal, že by se mohlo prošoupat. Kam je bude nosit můj vnuk, to nevím.

T. K.: Pan profesor je vzorový klient, protože vede k zájmu o mechanické hodinky i další generaci. Předávání hodinek z generace na generaci je krásná tradice, bohužel tu byla přerušena léty komunismu. Historie mechanických hodinek je tu tak poměrně krátká. Ale už existují zákazníci, kteří mají k luxusním hodinkám krásný vztah a dokážou je ocenit.

Lidovky.cz: Stal jste se známým i díky tomu, že jste jako první provedl v IKEM transplantaci srdce a plic. Koupil jste si za ni hodinky, nebo jste je dostal?

J. P.: Ne, nejsme placeni „od kusu“. První hodinky, které jsem dostal, byly ty od východoněmecké značky Ruhla. Byly velmi zajímavé tím, že jeden den šly přesně, jiný se zase předcházely třeba o čtvrt hodiny, další se pak zpozdily o dvě a půl hodiny. Mám primky, dostal jsem také automaty značky Omega. Při svátečních příležitostech nosím hodinky Patek Philippe.

Jan Pirk se svými hodinkami Calatrava od Patek Philippe.

Lidovky.cz: Paní Kotvalová, na jaké luxusní hodinky vzpomínáte vy?

T. K.: Mě okouzlily Tank od značky Cartier, dostala jsem je v malé, dámské verzi pouzdra od manžela, když jsem založila společnost Carollinum. Mám je dodnes. Dnes ale raději nosím větší hodinky, mám ráda spíše pánské modely. Nosím je samozřejmě podle příležitosti.

Lidovky.cz: V kampani s Janem Pirkem je slogan „Srdce a čas jsou mými spojenci i soupeři“. Co pro vás čas znamená?

J. P.: Čas je hodně důležitý při sportu a já rád závodně běhám, i když vím, že letos můj čas bude zase o něco horší, než byl loni. Do svých pětapadesáti, možná šedesáti let jsem si držel stabilní časy, od té doby se zhoršují. A důvod? Maximální tepová frekvence je 220 minus věk, proto se dnes už přes sto padesát nedostanu. Srdce už není tak elastické, zadýchávám se, když se snažím běžet rychleji. A vezměte si, že mladí kluci se dostanou klidně i přes dvě stě tepů za minutu. Vím, že čas je v tomhle ohledu neúprosný.

Lidovky.cz: A jako pro kardiochirurga?

J. P.: Samozřejmě je hodně důležitý, protože při operaci srdce zastavíme, nepřitéká do něj krev. Pomocí speciálního roztoku ho ochladíme a ochráníme. Ale srdce musí být zastaveno co nejkratší dobu, proto musíme pracovat rychle. Samozřejmě že na sále nemám své hodinky, ale čas mi hlídá anesteziolog – i když se maximálně soustředím na výkon, musím mít orientaci v čase. Každá operace může být velmi jednoduchá, ale táž operace může být i velmi složitá a komplikovaná. Záleží na stavu srdce, na tom, zda třeba bylo už před tím několikrát operováno.

Lidovky.cz: A co znamená čas pro vás, paní Kotvalová, jako podnikatelku?

T. K.: Nám podnikatelům se času nedostává a já s časem stále bojuji. Ani za ta léta v podnikání jsem se nenaučila mít na vše dost času. Je to pochopitelné, protože přicházejí nové a nečekané věci, které musím řešit. Jsem to já, kdo musí dělat okamžitá a rychlá rozhodnutí. I když mám v diáři naplánovaný svůj den, vždy se mi zamotá. Ale oproti panu profesorovi mám vlastně docela klid. (směje se)

J. P.: Kdybych já měl takovou firmu jako vy, do čtrnácti dnů bych zkrachoval.

T. K.: Co je víc než zodpovědnost za lidský život?

Lidovky.cz: Pane Pirku, mluvil jste o neúprosnosti času. Kdy je vrchol výkonnosti chirurga?

J. P.: Myslím si, že je to mezi 45. a 60. rokem. Když je vám čtyřicet pět, jste u řemesla patnáct, někdy i dvacet let, máte dostatek zkušeností. Nejde totiž ani tak o tu vychvalovanou zručnost, ale o to zvolit správnou taktiku operace. A to získáte jen praxí, to se musí částečně odkoukat a částečně si tím projít.

Lidovky.cz: Paní Kotvalová, jak se promítají léta zkušeností do vašeho byznysu?

T. K.: Určitě se mi některá rozhodnutí dělají snadněji. Ale když mi bylo kolem třiceti, představovala jsem si, že v tomto věku už mě nic nepřekvapí, budu v klidu sedět na poradách, rozdávat rady, které rozdávají ti moudří. Jenže tak to vůbec není. Dnes jsem možná ještě nervóznější než dřív. Čas prostě nikomu povahu změnit nedokáže. Naštěstí se necítím unavená, mám ráda, když se kolem mě a mého podnikání něco děje. Myslím si, že neustálá aktivita prospívá mému zdraví.

J. P.: Je velmi důležité se obklopit mladými chytrými lidmi. Mají dobré nápady, stejně jako jsme je mívali v jejich věku my. Když je šéf posera, obklopí se lidmi, kteří jsou horší než on.

T. K.: Mám kolem sebe mladé lidi, v soukromí mi zase nedají spát mé děti, které dokážou být velmi kritické. Ve firmě se mi už párkrát stalo, že jsem musela těm mladším dát za pravdu, a opravdu se mi to neříkalo lehce. Ale většinou všichni časem shodně dojdeme k jednomu závěru. A to je důležité.

Lidovky.cz: Carollinum je rodinná firma, kde pracují vaše dvě děti. Jak získat potomky pro práci ve firmě?

T. K.: Je dobré nikoho do ničeho nenutit. Samozřejmě že ve firmě rozhoduji já, ale do soukromí svým dětem nezasahuji. Je velmi důležité, aby spolu děti uměly vyjít a aby měly firmu rády. Také se musí vzájemně respektovat a zároveň i přijmout riziko, které s sebou podnikání přináší. Vyvažuje ho ale svoboda. Já jsem velmi svobodomyslný a nezávislý člověk a doufám, že jsem tento přístup přenesla i na své děti. My vlastně nemáme soukromý život, protože se spolu pořád bavíme o firmě. I na Štědrý den připíjím na hezké Vánoce a na to, aby se firmě dařilo. (směje se)

Lidovky.cz: Kdy byla pro vás vteřina dlouhá jako hodina?

J. P.: Na medicíně při zkouškách.

T. K.: V okamžicích, kdy jsme se snažili získat novou hodinářskou značku. V těch chvílích, kdy se manažeři značky definitivně rozhodovali, zda ji budeme moci zastupovat, a kdy už jsem já osobně nemohla nic ovlivnit. Myslela jsem na to, že mám zodpovědnost nejen za sebe, ale i za svůj tým, kterému bych třeba musela říci, že jsme neuspěli. Nechtěla jsem být neúspěšná.

Lidovky.cz: Bylo to tak i v případě značky Patek Philippe?

T. K.: Získat tuto slavnou značku trvá velice dlouho. Musíte její zástupce umět přesvědčit nejen o tom, že vaše firma je dobrá, stabilní a solventní, ale že k té značce cítíte takovou sympatii a vášeň, že uděláte maximum pro to, abyste ji prosadila na trhu. Hodinářský svět je založený na vztazích, a to nejen s klienty, ale i s dodavateli. Můžete mít například ideální firmu, ale pokud si se zástupci značky nesednete lidsky, troufám si říci, že spolupráce nebude tak úspěšná, jak by měla být. Náš byznys je zkrátka založený na emocích a vztazích. Ale nám to vyhovuje, protože na kladných emocích a dobrých vztazích jsem od začátku budovala Carollinum. Já jsem optimista a vidím věci pozitivně a mám stejně smýšlející lidi kolem sebe.

Lidovky.cz: Patek Philippe i další značky jsou firmy s dlouhou historií. Vnímáte i příběhy, které se ukrývají za hodinkami?

J. P.: Měl jsme možnost navštívit díky Tamaře hodinářské manufaktury a také si sestavit část hodinového strojku, což se mi podařilo jako jedinému ze skupiny. Od té doby mám k hodinářství velkou úctu. Například jen vymyslet mechanismus, díky kterému by se s úbytkem energie ve strojku jeho chod nezpomaloval, ale strojek šel stále stejně přesně, trvalo mnoho let.

T. K.: Když jsem poprvé přijela na hodinářský veletrh, byla jsem naprosto uchvácená. Pochopila jsem, že jsem vlastně celý život chtěla pracovat v hodinářském byznysu. Potkáte tam inteligentní lidi, jde o konzervativní prostředí, pracujete s hodinkami vyrobenými z drahých kovů. Mám ráda design a umění a hodinky jsou uměním. Navíc se za nimi skrývají desítky hodin ruční práce. V naší době je důležité se umět zastavit a uvědomit si hodnoty, které lidská práce přináší. Prostě mám práci snů a nikdy nepřestanu děkovat štěstěně, že ji mohu dělat.