Lidovky.cz: Pro zaměstnavatele platí od středy testovací povinnost plynoucí z vládního opatření, ale co zaměstnanci? Mají i oni na základě toho, co vydala vláda, povinnost se nechat otestovat?
Povinné testování zaměstnanců zavedlo mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví vydané 1. března. Zaměstnavatelé s více než 250 a postupně i ti s více než 50 zaměstnanci jsou povinni začít testovat na covid-19 nejpozději do 12. března, potažmo do 15. března. Stejné opatření pak stanovuje i povinnost zaměstnanců se testování podrobit. Možnost testovat zaměstnance pak obecně vychází z nedávno schváleného pandemického zákona.
Lidovky.cz: Pokud ale zaměstnanec odmítne podstoupit test, hrozí mu nějaký postih?
Hrozí. Z pohledu pracovního práva je takové odmítnutí porušením pracovněprávní povinnosti zaměstnance. Nechat se testovat na covid je tedy podobné, jako když se zaměstnanec musí podrobit kontrole, zda není pod vlivem alkoholu nebo drogy. Za porušení je možné zaměstnance písemně upozornit na možnost výpovědi, předat mu vytýkací dopis. Pokud by šlo o opakované jednání nebo nějak jinak závažnější porušení, lze pak uvažovat i o ukončení pracovního poměru.
Protože zaměstnavatelé nebudou smět netestované zaměstnance pustit na pracoviště, domnívám se, že dokud se zaměstnanci nenechají otestovat, má být takto zameškaná pracovní doba neplacená. Podle pandemického zákona navíc hrozí zaměstnanci pokuta až 50 tisíc korun.
Odmítnout povinné testování? Zaměstnanec může dostat i výpověď, na pracoviště podle právníků nesmí |
Lidovky.cz: Kdo toto kontroluje a případně pak pokutu zaměstnanci nebo zaměstnavateli udělí?
Sankce, která je pro zaměstnavatele až ve výši 500 tisíc korun, by měly udělovat především krajské hygienické stanice anebo v omezené míře snad i státní a obecní policie. A jak se vyjádřili někteří politici, měly by být postupně zaváděny ještě přísnější sankce.
Lidovky.cz: Má celé toto opatření podle vás osobně vůbec význam? Dokážou ho firmy smysluplně provádět?
Naši klienti jsou velice uvědomělí a snaží se vždy vyhovět všem zákonům, i když jim některé nepřijdou nejvhodnější nebo je to pro ně hodně náročné. Stejně je tomu i v tomto případě, kdy se opravdu snaží, a testování konzultuji s desítkami z nich. Kupují a objednávají ve velkém testy, shání externí dodavatele na testování, připravují metodiky, dopředu předvídají situace, které oficiální dokumenty neřeší, a hledají pro ně vhodné postupy, konzultují, sbírají informace, kde se dá.
Osobně se obávám, zda tato náročná akce, která bude stát opravdu hodně peněz a stráví se na ní velké množství času, vůbec přinese kýžený výsledek. Citlivost antigenních samotestů totiž není příliš vysoká a může vést k falešnému pocitu negativity a bezpečí.