"Je možné, že těchto protestů využijí mocenské skupiny uvnitř jednotlivých režimů a pokusí se o převrat. Může tedy dojít k jakýmsi polorevolucím doplněným interním pučem. Tak tomu ostatně bylo i v případě Egypta. Nepokoje mohou nejvíce postihnout Jemen a Alžírsko," říká odborník.
U každého státu je podle Shanaáha situace odlišná. Saúdský král i korunní princ jsou velmi staří a také nemocní, což stabilitě v této zemi nepřidává. Naopak syrský prezident je relativně mladý a není neoblíbený, navíc syrská armáda je velmi těsně propojena s režimem a samotným prezidentem, který stejně jako většina jeho generálů patří k alevitské menšině (pozn. red. - alevité jsou odnoží šíitského islámu, zatímco většina obyvatel Sýrie je sunnitská).
"Lze předpokládat, že k protestům dojde i v bohatých zemích Perského zálivu, kde bude střední třída nebo určitá minorita (např. šíité v Bahrajnu) požadovat větší účast na rozhodovacích procesech," vysvětluje Shanaáh.
Na otázku, jak velkou šanci na úspěch by měly případné protesty, odpovídá, že vždy záleží na mnoha proměnných. Mezi ty nejdůležitější patří míra občanské společnosti a její organizace, míra nezávislosti odborů, jednotnost opozice v základních požadavcích, charakteristika režimu a jeho reakce, ekonomická situace v zemi a další, mnohdy nepředvídatelné faktory.
Jedním dechem ale dodává, že většina režimů si vzala ponaučení z posledních událostí a různými ústupky se snaží, někdy doslova, uplatit opozici. Kromě ústupků prý dochází k tvrdšímu potlačení jakýchkoli náznaků protestních akcí již v samém počátku.
"Myslím si, že spíše uvidíme více či méně kosmetické 'demokratické' reformy pod taktovkou samotných režimů než revoluční události. Avšak i menší reformy otevřou v režimu trhliny a stabilitu v žádném případě nepřinesou," uzavírá Shanaáh.
A co si o změnách v Egyptě a budoucí reakci trhů myslí další odborníci?
Chadí El-Moussawi, analytik Fio banky
Je otázkou zdali by tyto převraty byly tak úspěšné jako ty egyptské nebo tuniské. Každopádně představitelé autoritářských režimů v regionu si plně uvědomují, že pokud se Egypťanům podařilo svrhnout 30 let trvající diktaturu během necelých 3 týdnů, nelze vyloučit, že se vlna nepokojů ve větší či menší míře přesune i do dalších zemí. I proto spatřujeme, že se napříč Severní Afrikou a Středním Východem jednotliví lídři snaží narychlo uskutečnit aspoň určité kroky ve snaze vyslyšet prodemokratické hlasy. Co se týče reakce trhů, bude do značné míry záležet jestli budou mít protesty převážné nenásilný průběh nebo se dočkáme eskalace násilí, nebo se nepřenesou do zemích, které jsou z pohledu globální ekonomiky klíčové (jako je např. Saudská Arábie jakožto největší exportér ropy). Jak bylo vidět nepokoje v Egyptě se výraznějším způsobem na akciových trzích neprojevily. Jinak tomu bylo na komoditních trzích kde se nervozita promítla ve vyšších cenách ropy, nebo poptávce po bezpečných aktivech jako je zlato. Zároveň však investoři budou pro příště nejspíše vyžadovat vyšší výnosy z investic uskutečněných v zemích kde může hrozit politické riziko, nebo na rozvíjejících se trzích obecně. |
Petr Čermák, analytik Colosseum
Výsledek demonstrací v Egyptě je bezesporu úspěchem a mohl by podpořit snahy o změnu i v jiných částech Afriky, případně v zemích Blízkého východu. Již nyní jsme svědky protestů v Alžírsku a Jemenu. Další země mohou následovat. Oba výše zmíněné státy nejsou v oblasti tak významné jako Egypt, a proto na tamní situaci finanční trhy nijak zvlášť nereagují. Mnohem závažnější by bylo propuknutí masivních demonstrací v zemích významných vývozců a producentů ropy. Na ně by finanční trhy bezesporu zareagovaly.
Jiří F. Grund, předseda česko-saudského výboru Hospodářské komory
V ostatních zemích si nemyslím, že by hnutí přerostla v revoluci, určitá nespokojenost je s vládnoucí vrstvou a jistě zde jsou i některé vážné hospodářské problémy. Šance na úspěch zde není velká. Úspěch jakékoliv násilné revoluční změny jistě negativně ovlivní trhy v dané oblasti, ať se jedná o ceny ropy, bavlny či dalších produktů z tohoto teritoria. Rozhodující vliv na stabilitu této oblasti je situace v Egyptě, pokud se země dobere relativně v klidu do předčasných voleb, tak je šance na stabilnější vývoj, pokud by došlo k radikalizaci, tak by vzniklý chaos negativně ovlivnil nejen arabský region |
Petr Sklenář, hlavní ekonom Atlantik FT
Relativně rychlý a snadný konec režimů v Tunisku a Egyptě, které byly považovány za nejstabilnější země regionu, bere jakékoliv šance na pravděpodobné předpovědi. Mezi kandidáty na další otřesy režimů se dále určitě na prvních místech řadí Jemen, Sýrie a třeba i Alžírsko. Reakce trhů na politickou nestabilitu by byla určitě negativní, obzvláště v případě Jemenu či Sýrie, protože obě země sousedí s hlavními světovými producenty ropy a hrozí přímé či nepřímé omezení dodávek ropy. Zvyšovala by se také šance, že občanské nepokoje by mohly dorazit i některé ze zemí produkující ropu (např. Saudská Arábie), ale to je stále čirá spekulace. Hlavní potenciální dopad je tedy na komoditní trhy (ropa, zemní plyn), v případě Egyptu se přidaly i obavy z dopadu na mezinárodní dopad kvůli suezskému průplavu, přes který prochází 7% světového námořního obchodu.
Šádí Shannaáh, analytik Pražského institutu pro globální politiku - Glopolisu
|
