Vstup pouze za panáka. Cedule s tímto nápisem visí na dveřmi kuchyně v českobudějovické hospodě Na Spojce, kde šéfkuchař Evžen Rychtařík právě připravuje oběd jednoho z místních štamgastů. Čtvrtá cenová skupina, smluvní ceny, ale na své jídlo nenechá Evžen dopustit. „Co mi nechutná, to na plac nedám,“ říká kuchař a zároveň provozovatel hospody. S hosty si před obědem dává „aperitiv“. Mezi štamgasty je pověstný tím, že když člověk dojídá, může se stát, že se k němu Evžen znenadání přitočí a bez ptaní mu přidá na talíř maso nebo knedlíky.
Ačkoliv podobných hospod, kde se jakoby zastavil čas, existují v Česku stovky, hostinec Na Spojce je přece jen výjimečný. Minimálně 60 let se v něm netočí jiné pivo než Samson, tedy pivo z pivovaru, jehož vlastníkem se minulý týden stal koncern Anheuser Busch-Inbev (ABI). Světový výrobce piva číslo jedna koupil pivovar se stamilionovými dluhy údajně s jediným cílem. „Momentálně zvažujeme možnost expanze pod značkou Samson Budweiser,“ uvedla mluvčí ABI Karen Coucková.
ČTĚTE TAKÉ: |
Pokud pivovarnický gigant myslí svůj záměr vážně, z hospody Na Spojce se automaticky stává jedna z kultovních restaurací světového koncernu. Samson bez „Spojky“ totiž není Samson a Spojka bez Samsonu není Spojkou. Zatímco i z domovských Českých Budějovic tato pivní značka prakticky zmizela a točí se jen v několika málo restauracích, tradiční samsoňáckou „Spojku“ si dosavadní majitelé pivovaru chtěli vždycky udržet doslova za každou cenu. A tomu odpovídají i speciální podmínky, které nabídli. „Pivo u mě stojí patnáct korun,“ chlubí se Evžen zřejmě nejlevnějším točeným v Evropě.
Z toho, že by nový majitel pivovaru, Anheuser Busch-Inbev, hospodě Na Spojce zvýšil ceny, údajně strach nemá. „Když mě budou chtít dusit, smetu je,“ vzkazuje Evžen pivovarnickému gigantu s loňským ziskem 14,4 miliardy dolarů. Jakmile podle něj noví majitelé zvednou speciální cenu pro Spojku byť jen o korunu, zapomene na to, že se tady točí Samson už od nepaměti. „Dám sem prostě jiný pivo, tradice netradice,“ varuje Američany.
„Paňáky“ se posílají rovnou do dřezu
Samotná představa, že zástupci světového pivovarnického koncernu přijedou vyjednávat s provozovatelem kultovní samsoňácké hospody o tom, jak zvýšit prestiž značky, je poněkud iluzorní. Některé zvyky a tradice totiž Evžen nehodlá za žádnou cenu měnit. Někteří štamgasti například s oblibou posílají vypité „paňáky“ po výčepním pultu tak, aby přepadly rovnou do dřezu. Na pánských toaletách zase vítá návštěvníky nápis „Tříděný odpad“, upozorňující, že levý pisoár je určen pro pijáky „desítky“, další pro konzumenty „jedenáctky a třináctky“ a ten poslední, prakticky nepoužívaný, pro ty, co pijí nealko.
Budova českobudějovického pivovaru Samson.
Evžen bez varování přidává štamgastům na talíř jídlo z pekáče. Možná díky tomuto speciálnímu kouzlu ale Spojku navštěvují už celé roky lidé různých sociálních skupin, včetně těch, kteří rozhodně nemají hluboko do kapsy. Bude si chtít Spojku jako svou kultovní restauraci udržet i Anheuser Busch?
To je otázka, která v širším kontextu zajímá nejen pravidelné návštěvníky Spojky, ale prakticky všechny „Budějčáky“. Všichni si totiž marně lámou hlavu nad tím, proč světový gigant zadlužený a skomírající pivovar koupil.
„Určitě to bylo kvůli Budvaru, jinak by to ti Američani nedělali,“ říká jeden ze štamgastů na Spojce. Anheuser Busch se totiž v mnoha zemích světa soudí s druhým budějovickým pivovarem Budějovický Budvar o ochrannou známku Budweiser a vlastnictví výroby v Českých Budějovicích by mu mohlo údajně ve sporu pomoci.
Jenže ani tohle vysvětlení není vůbec jednoduché. Pokud by totiž koncern, jak tvrdí jeho mluvčí, chtěl skutečně expandovat s ochrannou známkou Samson Budweiser, jednalo by se o zcela novou značku, kterou by si musel nově nechat s nejistým výsledkem zaregistrovat. Samson zkrátka není totéž jako Samson Budweiser. „Takovou značku bychom pochopitelně napadli,“ říká mluvčí Budvaru Petr Samec. Jediné, co může ABI udělat už dnes, je využít ochranné označení místa původu. Samson má právo na svých lahvích menším písmem uvést, že se jedná o českobudějovické pivo nebo budějovický měšťanský var. Toto ochranné označení místa původu náleží na základě potvrzení EU pivu, které splňuje určitou technologii a postup výroby a zároveň se nevyrábí nikde jinde než na území Českých Budějovic.
Přijde obrat naruby?
Jenže kdyby Anheuser Busch takto označil svou značku Samson, jednalo by se ve světě piva o skutečnou senzaci a zpochybnění veškeré dosavadní obchodní politiky koncernu. Ten totiž dosud tvrdil, že ochranné označení místa původu je v případě piva naprostý nesmysl, protože místní podmínky při výrobě nehrají roli. Takto argumentoval i při své snaze, aby EU neudělila ochranné označení místa původu Budějovickému Budvaru.
Ještě komplikovanější jsou přitom spekulace, že se Anheuser pokusí u soudů s Budvarem o značku Budweiser využít skutečnosti, že je nyní i on pokračovatelem tradice výroby piva v Českých Budějovicích. To by totiž opět musel popřít prakticky všechno, co tvrdí před mezinárodními soudy už celá desetiletí. „Anheuser vždy před soudem argumentoval tím, že název značky Budweiser není nijak odvozen od Českých Budějovic, nemá s tímto městem nic společného a byl vytvořen společností AB,“ říká právník Lukáš Lorenc, který zastupuje Budějovický Budvar ve známkoprávních sporech.
Nedovede si vysvětlit, jak by chtěla společnost nyní svou argumentaci obrátit úplně naruby. Lorenc přitom není zdaleka jediný odborník na známkoprávní spory, který si marně láme hlavu nad skutečným důvodem, proč Anheuser Busch koupil zadlužený Samson. Koncern žádné bližší podrobnosti k celé transakci nesdělil. Podobně se zachoval už před třemi lety, kdy koupil některé ochranné známky Budějovického měšťanského pivovaru a vodní vrt, ovšem nikoliv celý pivovar. Ten pod názvem Samson vyráběl pivo dál a kumuloval ztrátu.
Teprve po třech letech se Anheuser Busch rozhodl od firmy Taurus One Limited, jejímž spolumajitelem je údajně i policií hledaný podnikatel František Savov, koupit i budovy a výrobní zařízení. Proč nyní? Ve světle podivných transakcí, tajemných právnických kliček a spekulací působí slova číšnice Ivety v hospodě Na Spojce jako živá voda. „My nic nevíme a je nám to jedno. Hlavně aby nám nechali stejnou cenu,“ říká a staví na stůl půllitr Samsonu za patnáct korun.
