16. června 2018 6:00 Lidovky.cz > Byznys > Firmy a trhy

Rozchod s plasty nás bude bolet. Mohou ale škodit, jsou v kohoutkové vodě i pivu, říká expert

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 38Diskuse
Při rozkládání plastů vznikají mikroplasty, ty najdeme téměř všude. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Při rozkládání plastů vznikají mikroplasty, ty najdeme téměř všude. | foto: Reuters

PRAHA Tažení proti plastům, zamořujícím životní prostředí v Evropské unii, směřuje k zákazu či omezení jednorázových výrobků obsahujících umělé hmoty. „Nacházejí se v balené i v kohoutkové vodě, ve všech nápojích, v pivu i v džusech,“ říká Tomáš Cajthaml, ředitel Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty UK. „Jediné, co můžeme udělat, je za pět minut dvanáct zastavit přísun plastových odpadků do přírody.“

LN: Čím by bylo možné plast v obalech nahradit?
Existují biologicky rozložitelné materiály. Výrobky z nich už jsou na internetu dostupné. Důležité ovšem je, aby se jednalo o plasty založené na biologicky stoprocentně rozložitelném materiálu. Jsou sice dražší než fosilní plasty, ale existují. Výhoda je také v tom, že mikroorganismy tyto materiály rozloží. V podstatě je sežerou.

LN: Výrobci si ale stěžují, že jsou drahé…
Není to dramatické. Takový pytlík stojí korunu padesát, rozložitelný pytlík na psí exkrementy asi dvě koruny.

LN: Evropská komise by chtěla omezit i tampony, menstruační vložky nebo cigaretové nedopalky.
To jsou samozřejmě materiály, které jsou nerecyklovatelné. Třeba nedopalek cigarety se rozkládá až 15 let. Pro spalovny odpadu představují určitou zátěž také dětské pleny, které špatně hoří. Odhady jejich rozkladu na skládkách předpokládají stovky let.

Tomáš Cajthaml, ředitel Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty UK.

Tomáš Cajthaml, ředitel Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty UK.

LN: Jak velkou část z plastového odpadu tvoří obaly na jedno použití?
Celosvětově se z tohoto obrovského množství používá až 50 procent na obaly. Celé je to o tom, že tyto materiály jsou pro nás velmi laciné a pohodlné, jednoduše se vyrábí. Samozřejmě některé věci je možné vyrobit jen díky plastům. Jako příklad mohou posloužit výrobky vyráběné vstřikováním plastů do forem.

LN: Když tedy Komise navrhuje omezit či zakázat některé plastové obaly, je to správná cesta?
Je to naprosto nezbytné a samozřejmě také mírně bolestivé pro nás, pohodlné Evropany, žijící v nejklidnějším a nejbohatším koutu světa. Ale právě to nám dává určité mravní povinnosti se o planetu, která je skrznaskrz kontaminovaná nejen spoustou nových chemických látek, ale také mikroplasty, začít starat.

LN: Zaznívá i to, že Evropa, na rozdíl od Asie, příliš ke znečišťování oceánů nepřispívá...
Na úniku mikroplastů do oceánů se Evropa podílí asi jen pěti procenty. Sice se chováme lépe než většina světa, ale to neznamená, že se chováme dobře. My musíme jít příkladem. Pokud to nebudeme dělat ani my, proč by to měly dělat země třetího světa, když mají horší životní úroveň a menší ekonomický potenciál pro to, aby dobře recyklovaly a nahradily levné fosilní plasty za dražší, rozložitelné bioplasty?

LN: Komise by také ráda zavedla vratný systém plastových lahví. Je to vůbec možné?
Vratný systém takzvaných petek funguje docela dobře v Německu. Návratnost se u nich blíží až k 98 procentům, což je podobné číslo jako u našich skleněných lahví. Není úplně nutné použít danou lahev znovu, důležité je dostat ji zpátky a recyklovat či zlikvidovat materiál, ze kterého je vyrobená.

I z vytříděného plastu ale končí asi 50 procent ve speciální spalovně, což není ten nejhorší problém. Je to zřejmě mnohem lepší, než když skončí na běžné nebo na ilegální skládce.

Tomáš Cajthaml

  • Vystudoval analytickou chemii, krajinnou a aplikovanou ekologii na Přírodovědecké fakultě UK.
  • Ředitel Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty UK, environmentální chemik a odborník na ekotoxikologii.
  • Zabývá se znečisťujícími látkami, takzvanými organickými polutanty, v životním prostředí a jejich rozkladem pomocí mikroorganismů. Věnuje se také vývoji biotechnologických metod pro jejich odstraňování.
  • Je činný i v Mikrobiologickém ústavu Akademie věd ČR.

LN: Proč takové množství plastů končí ve spalovně?
Protože není odbyt na materiálové zpracování. Dokonce je to ještě horší, Čína od Nového roku omezila dovoz plastového odpadu. To pro nás znamená problém, protože značná část našeho plastového odpadu končila právě v Číně, ale teď končí ve skladišti.

LN: Často se hovoří o mikroplastech. O co se vlastně jedná?
Plasty se v přírodě rozpadají na menší části, takzvané mikroplasty neboli částice menší než pět milimetrů, a ty putují napříč planetou. Nicméně to jsou sekundární mikroplasty. Existují ještě mikroplasty primární, což jsou malé plastové částice záměrně přidávané například do kosmetiky. Najdete je třeba v peelinzích, kde se firmy vychloubají účinnými granulemi. Jejich poměr je vůči těm sekundárním, které vznikají rozpadem odpadků, mnohem menší. Odhadem tvoří pouze jednotky procent ze všech mikroplastů vyskytujících se v přírodě. Na druhou stranu by šly velmi snadno omezit.

V moři je velké množství malých živočichů, kteří mikroplasty zfiltrují, ale nedokážou je vyloučit; takto se dostávají napříč potravním řetězcem. Nakonec se ukazuje, že mikroplastové částice, ať už jako granule, nebo vlákna, se nacházejí v rybách, v mořské soli i v mořských plodech.

LN: Představují pro člověka nějaké nebezpečí?
To právě nevíme. Ale všichni si myslím uvědomujeme, že to tam nemá co dělat, a nikdo asi nechceme jíst rybu plnou mikroplastů. Existuje řada studií, které toxicitu mikroplastů zkoumaly, nicméně to jsou studie spíše umělé. To znamená, že využívají většinou uniformní velikost jednoho mikroplastového materiálu o velikosti až sto mikrometrů, přidají jej k rybičkám a zkoumají, co s nimi udělá. Nicméně nastal problém: ukázalo se totiž, že tyto velké mikroplasty nezpůsobují obvykle nic pozorovatelného.

Ale s největší pravděpodobností se rozpadají na ještě menší o velikosti nanomateriálu a ty už se dokážou šířit organismem, zalézt rybám do jater a způsobit jim zánětlivé procesy, jak ukazují jiné studie...

LN: Kde lze mikroplasty a nanoplasty ještě najít?
Nacházejí se v balené vodě, v kohoutkové vodě, ve všech nápojích, v pivu, v džusech. Z oblečení se zase dostávají vlákna. Bylo již publikováno několik studií, které objevily, že při vyprání jedné pračky se uvolňují tisíce až desetitisíce mikrovláken.

Mikroplasty přinášejí ještě jedno riziko – jsou to často hydrofobní, tedy vodou nesmáčivé materiály, na které se chytají toxické látky, například pesticidy. Pokud se takový mikroplast dostane do těla, může být cílovým orgánům nebezpečný. Starší typy znečišťujících látek bývají karcinogenní, ty nové ovlivňují hormonální systém.

LN: Jak to zastavit?
S mikroplasty, které nám do životního prostředí unikly, už ne uděláme nic. Ty větší se převážně odstraní v úpravnách pitné vody, o těch menších toho příliš nevíme. Jediné, co můžeme udělat, je za pět minut dvanáct zastavit přísun plastových odpadků do přírody.

Sice již víme, že existují bakterie, které je umí rozkládat, ale jsou pomalé a my jsme již plastu nadužívali. Před několika lety jsme překročili hranici 300 milionů tun plastového odpadu za rok. Předpoklad je, že v roce 2020 už to bude 400 milionů tun a roku 2050 snad až miliarda tun...

Ve školách se učí o tom, jak dlouho trvá, než se rozloží igelitový pytlík nebo PET lahev. Jenomže to není rozklad, ale jen rozpad. Tedy okamžik, kdy nám plastový odpad zmizí z očí a rozloží se na mikroplasty.

  • 38Diskuse




Rozdáváme 32 lahví z nové řady Canpol Babies. Přihlaste se o tu svoji
Rozdáváme 32 lahví z nové řady Canpol Babies. Přihlaste se o tu svoji

Soutěžte o dětskou lahvičku Canpol Babies. Je to snadné!