11. března 2017 15:00 Lidovky.cz > Byznys > Firmy a trhy

Rodinné pumpy mizí z trhu, nemá je kdo převzít

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Čerpací stanice. Ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Čerpací stanice. Ilustrační foto. | foto: Shutterstock

PRAHA Už dvacet let provozuje dnes osmašedesátiletý Květoslav Švarc svou čerpací stanici ve středočeských Dymokurech u silnice z Poděbrad do Jičína a chtěl by svůj byznys, provozovaný se třemi zaměstnanci, někomu předat. Nemá komu. A hledá kupce. „Jsem po těch letech unavený, provozovat pumpu je obrovská starost a řešením je najít nového vlastníka,“ říká podnikatel.

V podobné situaci není jediný. Počet malých nezávislých pumpařů (často rodinných firem) je v Česku obrovský a v Evropě ojedinělý – přes 1600, ale pomalu klesá. Někteří sice předávají pumpy svým dětem, jiní však s podnikáním končí a jejich stanice přebírají velcí konkurenti.

Velké sítě, velký vliv

Ti naopak rostou. Sedmičce největších vlastníků, tedy Benzina, MOL, Čepro (pumpy Euro Oil), OMV, Shell, Robin Oil a Tank Ono, patří dohromady už celá třetina z 3900 všech veřejných pump.

Podle aktuální statistiky MPO však klesl na konci loňska počet majitelů kteří vlastní jednu až čtyři benzinky - o 17 na 1605. Celkový počet vlastníků všech čerpaček u nás dosahuje čísla 1678, to znamená, že podíl těch nejmenších nezávislých pumpařů na celkovém počtu majitelů je stále obrovský, přes 95 procent. Přitom na prodaném množství benzinu a nafty v Česku mají sotva třetinový podíl.

Což je údaj v Evropě ojedinělý, podobně je na tom například Polsko. „V začátcích podnikání v devadesátých letech, kdy u nás bylo dohromady jen nějakých 800 pump výhradně státní Benziny, tu panovala představa, že provozovat pumpu je lukrativní zlatý důl. Stát stavbu nových benzinek pořádně nereguloval a pumpařů rapidně přibývalo. Postupně, jak rostla konkurence, ale klesaly marže, takže dnes řada z nich sotva přežívá,“ říká Ivan Inadráček, šéf Unie nezávislých petrolejářů, která sdružuje menší pumpaře a distributory pohonných hmot.

Malí pumpaři lákají na nižší cenu

Jeho slova potvrzuje i v úvodu zmíněný podnikatel Švarc. Zatímco velké sítě nabízejí kromě paliv i třeba myčky, restaurace a další služby, malým často nezbývá než lákat řidiče na co nejnižší cenu.

Přepumpované Česko

„Konkurence na vytížených tazích má leckde marže kolem tří korun z litru, v našem případě se ale jedná o desetníky,“ říká Švarc. Pumpu, která patří k těm moderněji vybaveným a nově chystá například zavedení dobíjecí přípojky pro elektroauta, nabízí k prodeji zatím neúspěšně.

Jinde se ještě daří kontinuitu byznysu v rodině zachovat. Například na okraji Rudné u Prahy převzala rodina Kateřiny Kvapilové pumpu od jejího otce a podnikání uživí i desítku zaměstnanců. „V nejbližším okolí není velká konkurence a řidiči si k nám cestu najdou. Pro tohle podnikání je vždycky podstatná lokalita,“ říká Alexandr Kvapil, který má provoz této pumpy na starosti.

Prodané množství a tím i výdělky jednotlivých vlastníků v Česku se přitom diametrálně liší. Zatímco jedna nezávislá pumpa prodá ročně kolem 1.5 milionu litrů pohonných hmot, firma Tank Ono bratří Ondrů v síti 39 nízkonákladových pump kolem 700 milionů litrů a ještě víc prodá ročně i třeba Unipetrol ve svých 375 pumpách Benziny.

Leckdy mení komu předat firmu

Potíže s generační výměnou v byznysu malých a středních podnikatelů ale zdaleka nejsou doménou jen pumpařského oboru. Podle předsedy Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR Karla Havlíčka nastala doba, kdy lidé, kteří začali podnikat hned na začátku devadesátých let, stárnou a často nemají komu svou živnost předat.

„Je to jedno z nejpalčivějších témat současnosti. Ti, co tehdy začínali, věděli, že jdou do obrovského rizika a nepohodlí. Mladí dnes mají ale možnosti dobrého výdělku třeba i v zahraničí nebo u velkých zavedených korporací, kde kvůli úspěšnému výdělku nemusejí podstupovat tak velké riziko jako jejich rodiče. A převzít rodinnou firmu často nemají zájem,“ vysvětluje Havlíček.

  • 0Diskuse




Najdete na Lidovky.cz