V nejvyšších patrech Evropské unie stále roste provozní teplota. Kvůli diskusím, jak financovat pomoc evropským ekonomikám, respektive jakou část finanční pomoci nejvíce postiženému jižnímu křídlu eurozóny mají představovat dary a jakou půjčky.
Británii hrozí katastrofa. Tato ekonomická krize se liší od všeho, co známe z minulosti, tvrdí expert |
Palivo do ohnivé diskuse ke konci minulého týdne přilil evropský komisař pro ekonomiku Paolo Gentiloni, který přišel s pojmem permanentní půjčka. Španělé zase před posledním zasedáním Evropské rady, která o finanční pomoci jednala před týdnem, dorazili s nápadem, že by Evropská unie mohla vydat společné dluhopisy s nekonečnou dobou splatnosti.
Španělský nápad časově neohraničené výpůjčky podpořil s energií sobě vlastní úspěšný investiční bankéř maďarského původu George Soros. „Byly by nesmírně účinné,“ uvedl před pár dny v článku napsaném pro think-tank Project Syndicate s tím, že jejich úroková sazba by mohla být kolem 0,5 procenta. Tuto sazbu odvozuje od stoletých dluhopisů, které v roce 2017 vydala australská vláda.
Evropskou radu však nápad s „věčnými“ bondy neoslnil. Soudě podle závěrů jednání se jím premiéři zemí EU nejspíš oficiálně ani nezabývali.
Zájem by byl
„Tento instrument dává svým držitelům jistotu dlouhodobého toku plateb, které se v čase nemění,“ říká docent Karel Brůna z Vysoké školy ekonomické. Proto jsou dlouhodobé dluhopisy velmi žádané mezi penzijními fondy a pojišťovnami. Investice s podobně výhodnými parametry na trhu nejsou. „Blížily by se tomu akcie. Ty už jsou ale podstatně rizikovější,“ vysvětluje.
Kolik dosud vybrané země daly na zmírnění následků pandemie.
Rubem dlouhodobých bondů je případná změna úrokových sazeb na trhu. Ta totiž mění tržní cenu a instituce musejí přeceňovat svůj majetek, jako třeba právě penzijní fondy, což je velice nepříjemné. Kolísání úrokových sazeb přitom není nic neobvyklého. Světová ekonomika jím prochází od 70. let, kdy ji rozkývaly ropné krize a centrální banky se následně snažily úpravou sazeb hospodářství podpořit. Nicméně pro určité investory by podle Brůny „věčné“ dluhopisy zajímavé být mohly. „Záleželo by ovšem na velikosti (úročení – pozn. red.) kuponu,“ připomíná Brůna.
„Z pohledu Evropská komise by to znamenalo získat relativně hodně peněz s nízkými náklady v nejbližších letech. Zásadní otázka však zůstává stejná – kolik takových dluhopisů budou chtít členské země společně upsat a zda padne odpor ze strany Německa a Nizozemska, které preferují financování záchranných programů z národních zdrojů,“ hodnotí potenciální úspěšnost „věčných“ dluhopisů, pokud by se znovu dostaly do hry, hlavní ekonom Patria Finance a člen Ekonomického poradního týmu při Ústředním krizovém štábu vlády Jan Bureš.
„Viděl bych v tom pokus posunout EU směrem k federalizaci. To je pro pana Sorose typické,“ komentoval myšlenku nekonečných bondů ekonom a exministr hospodářství Karel Dyba.
Penze po 159 letech
Myšlenka půjčit si u veřejnosti na dobu neurčitou zasahuje hluboko do minulých století. Americká média před pár dny potvrdila, že na účet jednoho z pečovatelských domů na Floridě i nadále každý měsíc dochází částka 73,13 dolaru. Je to penze pro válečné veterány, kteří se zúčastnili Občanské války v letech 1861–1865, respektive jejich pozůstalé. Paní Irene Triplettová (89 let), která se seržantu Moseovi Triplettovi narodila v jeho 83 letech, pobírá sirotčí penzi ještě 155 let od konce oné války. Je ale už úplně posledním člověkem, který má na tuto penzi nárok.
Válka Severu proti Jihu, jíž se zúčastnil Mose Triplett, respektive válečná penze, kterou musela americká federace vyplácet, byla jedním z důvodů, proč federální vláda následně začala vydávat své dluhopisy bez určení doby splatnosti. S prvními bondy vyšla do světa v roce 1870. Byly úročeny čtyřmi procenty. Data o tom, zda jsou tyto dluhopisy stále v držení investorů, nejsou dostupná. Dostupné jsou však informace, z nichž vyplývá, že jsou považovány za artefakty a jsou žádanou součástí různých uměleckých sbírek.
Ještě dříve, než Spojené státy začaly vydávat dluhopisy s neohraničenou dobou splatnosti, britská vláda si tímto způsobem financovala především svoje válečné výdaje, například Napoleonova tažení či válku na Krymu. Ale platila z nich i třeba dluhy vzniklé v důsledku výplaty kompenzací spojených se zrušením otroctví v roce 1835.
První britské „věčné“ bondy vydané v roce 1751 byly úročeny třemi procenty. Pak se úroková sazba kuponů, s nimiž si majitelé dluhových cenných papírů každoročně chodili pro výplatu, pohybovaly směrem dolů i nahoru. A to až do roku 2015, kdy se britská veřejnost se starými dluhopisy právním aktem vlády nadobro rozloučila.
