George R. R. Martin, autor románové ságy Píseň ohně a ledu, na níž je seriál HBO postavený, sám říká, že si vzal inspiraci z jistých historických událostí včetně anglické Války růží. A diváci oceňují, jak se seriál "drží reality", byť je značně brutální. Jak blízko je tedy svět Hry o trůny skutečnému středověku? V některých bodech naprosto, uvádějí experti. Jedním dechem ale dodávají, že skutečná středověká Evropa byla mnohem nudnější a také méně brutálnější než Západozemí. Byla i mnohem víc sevřená náboženstvím, když katolická církev pronikala do každého aspektu života.
Nejprve jedna poznámka: středověk je zhruba definován jako období mezi pádem Říše římské v roce 476 a protestantskou reformací, která začala v roce 1517 a skončila kolem roku 1648. A byť se historici přou o přesné datování toho, odkud a kam sahá středověk, plus mínus 1000 let je dlouhá doba a Evropa je velké místo; proto je těžké "středověké časy" nějak zevšeobecňovat.
Stínání hlav a usekávání končetin
S ohledem na to se Martinovi podařilo velmi dobře zachytit část středověké reality, řekl Kelly DeVries, americký historik a odborník na středověk Marylandské univerzity. "Zbraně a brnění jsou tu správně respektovány," dodal. Moderní filmaři podle něj obvykle v bitvách sahají po okázalém stínání hlav a usekávání končetin meči. Ale středověké brnění odvádělo dobrou službu při ochraně před tehdejšími zbraněmi, tvrdí DeVries.
Také kuše a luky tehdy byly mnohem méně přesné, než jak se objevuje na plátně, a přesná trefa hledím přílby do oka, která je na plátně či obrazovce tak oblíbená, by byla přinejmenším velkou náhodou. "Lidé na bitevním poli umírali na vykrvácení," dodal. Tehdejší zbraně jen velmi zřídka zasáhly tak důležitý orgán, aby člověka okamžitě zabily.
Seriál HBO Hra o trůny slaví úspěchy
Martin má od historiků také pochvalu za to, že zobrazuje středověk jako mnohem násilnější svět než ten, který obývají dnešní diváci. "Je určitě pravda, že počet vražd v přepočtu na počet obyvatel byl velmi vysoký," řekl Carl Pyrdum III., odborník na středověk Yaleovy univerzity. "A je pravda, že se většina lidí setkala s nějakým druhem násilného divadla v každodenním životě. Běžné byly například veřejné popravy." A příšerná byla i spravedlnost, dodal Pyrdum. V jednom případě byla žena shledána vinnou, že jiného člověka ubodala k smrti. Jejím trestem bylo - ubodání stejným počtem ran, jaké sama zasadila své oběti. Zemřela po prvních zhruba 50 bodnutích, ale kati dál bodali do jejího těla, dokud nedosáhli správného počtu.
Život ve středověku ovšem nejspíš nebyl tak hrozný, jak zobrazuje válkou sužované Západozemí - alespoň ne po většinu té doby. Obyčejní lidé tehdy tvrdě pracovali, ale "byli to jenom lidi", říká Pyrdum. "Máme spoustu záznamů o tom, jak se dokázali bavit, jak se opíjeli, slavili, pořádali průvody." Běžný život byl prostý a ne moc vzrušující, o zábavu se staraly svátky a denní mše, souhlasí DeVries.
Během války pochopitelně nebyly časy tak růžové. Ale i tehdy, když se feudální pánové navzájem bili kvůli území, obvykle se snažili z bojů vynechat venkovany a jejich farmy. "Když se snažíte vydobýt si oblast nebo území, nechcete na něm zlikvidovat všechny budoucí ekonomické možnosti," řekl DeVries.
A obdobně také bitvy byly mnohem častěji vedeny tak, aby se protivník dal na útěk, než tak, aby byl zcela zmasakrován, jak to předvádí několik bitev ve Hře o trůny, dodal DeVries.
Touha, led a oheň, aneb Hra o trůny se vrací čtvrtou řadou
|
