Jak se dneska máte?
Jak se mám! Smutně… umřela mi žena před pár dny. Jednapadesát let jsme byli spolu a Eva byla výborná, taková parťačka do života. Do velkýho života.
ČTĚTE TAKÉ: |
Ten jste jí umožnil.
To jo, ona mně zase dobré zázemí. A teď tu sedím a vzpomínám a furt je mi do breku. David nechal udělat plakát s fotkama Evy – tamhle leží na stole, běžte se podívat, celej její život. Byla krásná, do poslední chvíle, vždycky plná života. Ale jak stárla, tak chtěla odejít.
Chodila Eva do práce?
Jen když byla svobodná, byla aranžérkou v Klenotech. Přestala, když přišel její čas, čtrnáct dní před porodem Davida. To bylo něco, zatočil se mi svět, velká oslava. S bráchancem jsme natrhali růže a v noci jsme vlezli do špitálu a zasypali jsme Evu růžemi. A představte si, to není dlouho, mi moje paní volá, abych za ní přišel nahoru, k posteli, už ležela, na konci života – a najednou začala mluvit tak, jako nikdy: vzpomínala, jak jsme měli krásnej život, na ty růže v porodnici, jak jsme zalévali v horku betonový stopy na baráku, nikdy předtím mi nic takovýho neřekla. Poslední čtyři měsíce byla ve špitálu, odcházela před očima. Říkal jsem Davidovi, aby přijel, že máma odchází a on ať nepanikařím. A já jsem panikařil, doktoři nám řekli, že jí přibývají bílý krvinky, že něco v sobě má a nevěděli co. Měli jsme jí převést v pátek ráno do jiné nemocnice a ona v pátek v osm hodin ráno umřela na zástavu srdce.
Co děláte celé dny?
Nedělám nic, koukám na televizi, čtu noviny, ani knížky moc nečtu, muziku neposlouchám, protože špatně slyším a všechno se to motá dohromady, jsem takovej zamrzlej.
Který film byl zatím váš poslední?
Zatím, říkáte? To bylo v Americe Riding in Cars with Boys, Kluci mého života s Penny Marschalovou, ona byla původně herečka a pak začala sama režírovat, to nebyl první film, který jsem s ní dělal. I tentokrát, jako vždycky, to byla obrovská produkce, na penězích nezáleželo, o nich se za mých časů nikdy nemluvilo. To bylo před čtrnácti lety.
Věděl jste, že je to poslední klapka?
Né jistě, ale jistě jsem věděl, že už točit nechci.
Celý rozhovor s Miroslavem Ondříčkem čtěte v magazínu Pátek, příloze zítřejších Lidových novin.
