Nová zbraň Hradu proti médiím. Živé přenosy po internetu pod taktovkou Ovčáčka |
Jaká je, podle vás, hranice, kterou by tiskový mluvčí neměl nikdy překročit?
Tu hranici stanovuje ten, za koho tiskový mluvčí mluví. Má-li politik pocit, že tiskový mluvčí má vydávat tiskové zprávy a opakovat dvě tři věty, které mu sdělí, pak je ta hranice jinde, než ji mám třeba nastavenou já. My jsme po domluvě s panem prezidentem zvolili jinou taktiku a byli jsme takto domluveni už od začátku, abych měl co největší prostor. Mým jediným mantinelem je názorová shoda s panem prezidentem. To by se pak pan prezident ozval, kdybych se dopustil nějaké hrubé chyby.
A už se někdy ozval?
Ne. On si každý představuje vztah mezi politikem a jeho tiskovým mluvčím jako odtažitý, ale my vedeme každý večer debaty o politice a já velmi naslouchám, co prezident říká nebo naznačuje. To mi pomáhá pak reagovat, když jsem sám voják v poli, tedy třeba na tiskové konferenci, kde přichází různé dotazy, jejichž znění dopředu neznám. Díky tomu, že vím, co si o různých věcech prezident myslí, mohu reagovat, aniž bych každou větu konzultoval. V podstatě tak každý den spolu mluvíme, zhodnotíme den, včetně toho, co jsou stanoviska pro naši vnitřní diskusi a co stanoviska, která mohu veřejně prezentovat.
Prezident Miloš Zeman se svým mluvčím Jiřím Ovčáčkem.
Tu otázku jsem položil z jasného důvodu - vy jste posunul hranice aktivity tiskového mluvčího někam, kde na to nikdo nebyl dosud zvyklý. Často působíte spíš jako politický poradce či člen nějakého politického sboru prezidenta než jeho mluvčí.
Jsem prostě jenom mluvčí, který má, zaplať pánbůh, možnost volněji se vyjadřovat před kamerami a na sociálních sítích. Ano, někdy mohu riskovat, že zacházím dál, než tu bylo zvykem, ale prostě tak to máme nastaveno a prezident mě v tom podporuje. Pak v tom nevidím problém.
Stává se vám, že osobně s názory prezidenta nesouhlasíte?
Je to velmi častá otázka a vždy odpovídám po pravdě: ne. Už jenom proto, že ta stanoviska často vznikají při společné diskusi s ním. Já s ním velmi dlouho souzním a to mi usnadňuje práci.
Pojďme k vašim začátkům. Vy jste začínal jako redaktor komunistických Haló novin.
Ve skutečnosti jsem začínal ve čtrnáctideníku Prahy 10, ale Haló noviny jsou můj opravdový začátek novinářské kariéry a jsem smířený s tím, že mi to bude neustále vyčítáno. Já se toho ale nezříkám, je to součást mého života. Nebudu dělat to, že bych vytvářel nějaké falešné proslovy na téma omluvy za něco, co jsem dělal. Nemám důvod, je to součást mého života. Každý má svůj příběh a tohle je součástí toho mého. Je to kontroverzní, toho jsem si vědom, ale ta zkušenost mi umožnila být od roku 2003 v Poslanecké sněmovně, získat zkušenosti jako politický novinář a dodnes z toho, co jsem se během té práce naučil, vycházím.
Souzněl jste s vedením a vydavatelem Haló novin jako teď souzníte s prezidentem?
Nebyl jsem nikdy členem KSČM, ani voličem. Pro mě to prostě byla příležitost. Já jsem chtěl vždycky pracovat v médiích a nějak se mi náhodou dostaly do rukou Haló noviny právě ve chvíli, kdy v nich otiskli inzerát, že hledají redaktory. Já mám rád drobné provokace a při tom vědomí jsem se jim přihlásil.
Mluvčí Hradu Jiří Ovčáček při návštěvě Nýřan.
Provokoval jste i v těch novinách nebo jste držel linii?
Občas jsem volil volnější styl psaní, což mi jednou i vytkli. Ten list je stranický a některé články, které jsem v něm psal, jako třeba ten o Jiřině Švorcové, jsou stále předmětem různých legrácek na můj účet. Mně to nevadí, mládí je prostě mládí. Asi bych si vypůjčil název autobiografie Adiny Mandlové: Dneska už se tomu směju.
A když se zpětně podíváte na svou práci na Hradě, taky se tomu budete smát?
Určitě ne. Pro mě ta práce tady je to nejlepší, co jsem kdy v životě dělal. Už jenom proto, že můžu pracovat s člověkem, kterého si nesmírně vážím a u kterého vím, že pro tuto zemi opravdu hodně dělá. Je to pro mě čest dělat pro Miloše Zemana.
Dělal jste i pro Jiřího Paroubka, ale tam to rozloučení nebylo zrovna jednoduché. Ten vás dokonce nazval „nechutným podrazákem“ a „prolhaným hlupákem“.
Věřte nebo ne, já na to nevzpomínám ve zlém. On byl velmi aktivním politikem a pro mě to byla skvělá zkušenost v tom, že jsem byl v pořádném zápřahu. To, že jsme se potom ve zlém rozešli, považuji za minulost a netrápí mě to. Já jsem před svým odchodem prostě usoudil, že už s ním nesouzním a musím odejít. On to bral špatně a jsem si jistý tím, že to bylo zbytečné.
Pak přišla nabídka z Hradu. Jak?
Přímo od pana prezidenta. Pan prezident se mnou onoho dne hovořil v Lumbeho vile, kde bydlí. Přijel jsem za ním na pozvání na návštěvu. Myslel jsem si, že mi chce sdělit nějaké stanovisko pro noviny, dělal jsem v té době, jak známo, v Právu a Novinkách. On mi přitom sdělil tuhle nabídku. Měl jsem málo času, ale rozhodl jsem se prakticky hned. Taková nabídka se prostě neodmítá. V Právu mi pak vyšli vstříc a mohl jsem nastoupit během dvou týdnů.
Jak znám šéfredaktora Práva Zdeňka Porybného, určitě vám dal na odchod nějakou dobrou radu.
Samozřejmě. Něco mi řekl a měl velkou pravdu. Nebudu ale říkat, co mi sdělil. Každopádně rád na to dodnes vzpomínám.
S Milošem Zemanem jste se tedy znali už dříve.
V Právu jsem měl na starosti levou část politického spektra a s Milošem Zemanem jsem dělal rozhovory ještě předtím, než začal uvažovat o kandidatuře. Několikrát jsem za ním jel na Vysočinu. Mluvili jsem o politice i mimo rozhovory a možná to jej motivovalo, aby mě oslovil.
Prezident Miloš Zeman (uprostřed) a Blok proti islámu.
Byl jste novinář, tedy minimálně hnůj a póvl, podle Miloše Zemana.
Novinář by se měl oprostit od toho, aby si takové bonmoty na sebe vztahoval. Navíc jsme postupně k sobě získali jistou elementární důvěru a tohle se mě nedotýkalo.
Co budete dělat až Miloš Zeman na Hradě skončí?
Nepřemýšlím nad tím. Nikdy nepřemýšlím nad tím, co budu dělat, až třeba nebudu dělat práci, kterou zrovna vykonávám.
Už jednou jste se z politického PR vrátil do novinařiny. Myslíte, že cesta zpět vede i teď?
Nebyl jsem první, kdo tak učinil. Hodně novinářů odešlo dělat mluvčí třeba na ministerstvo a pak se vrátili zpátky. Ale zase se budu opakovat – nepřemýšlím nad tím. Já bych to považoval za neslušné přemýšlet teď nad tím, co bude až Miloš Zeman nebude prezident.
Jaká média nejraději čtete?
Nemám oblíbené médium, ale autory. V každém periodiku se najde někdo zajímavý, kdo mě dokáže oslovit, jehož článek si rád přečtu. V podstatu ale čtu úplně všechno, co se ke mně dostane v rámci monitoringu.
Tak schválně, nahoďte, kdo je váš oblíbený novinář.
Nebudu vám dávat seznam, nechci nikoho uvést v plen pražské kavárně, tak se omezím na dvě jména, kterým tím určitě neuškodím – Jan Schneider a Jan Petránek. Podle mě jsou to nesmírně skvělí autoři, kteří nejdou s proudem a mnohdy jsou kritičtí i vůči prezidentovi. To mi nevadí, líbí se mi, že nejsou ideologové. Těch se poslední dobou v médiích objevuje čím dál víc a je to na škodu.
Doufal jsem, že třeba řeknete Jindřich Šídlo.
Ale toho čtu také rád. Jeho svěží texty jsou pro mě živou vodou. Napsat jedovatý komentář jako on, to je také umění. Dokáže být vtipný a to se mi líbí.
Jaký máte obecně vztah k českým novinářům, koneckonců býval jste jedním z nich.
Už v posledních letech, kdy jsem dělal v Právu, jsem sledoval jednu negativní věc a to je ztráta kontextu u mladých novinářů. Nejenže si nepamatují dřívější důležité události třeba v české politice, ale ani si nedohledají starší informace o tématu, které zpracovávají. Dneska se hodně tlačí na rychlé zpravodajství, internet tlačí kvalitu dolů a klouže se po povrchu. Pro politiky je to výhodné, ale čtenáři, pokud nechtějí klouzat po povrchu s médii, si pak musí věci dohledávat. To pak uvolňuje prostor pro různé alternativní weby, konspirační weby a třeba i dekonspirační weby.
Ale vždyť vy toho nešvaru velmi zkušeně využíváte – předhazujete novinářům drobky, lehce či více senzační prohlášení, komentáře a oni po tom jdou jak hladoví psi po kosti. Umíte s tou povrchností pracovat a jde vám to na ruku, ne?
No, hodně pracuji se sociálními médii, hlavně Twitterem. Výhodné je, že ho hodně používají novináři, takže na něj umístím fotografii či informaci a ona se tak rychle dostane do veřejného prostoru. Přitom to moc ve skutečnosti nemám rád, jsem konzervativní člověk a osobně mi takový styl komunikace není blízký. Ale ano, je to pro mě zajímavá laboratoř jak pracovat s médii.
Když už jsme u těch sociálních médií, jsou plná parodií na vás, ať už je to falešný profil Jiří Ovčáček na Facebooku, taky Ovčí Mluvčáček nebo stripy Čuňáček & Ovčáček. Máte i vlastní díl v seriálu Kancelář Blaník.
Ten je skvělý, mimochodem. Když se podíváte na tu skříň za mnou, tak vidíte, že já si různé parodie na sebe sbírám. Mně se to líbí a dělá mi to radost. Je to známka toho, že má práce má dopad. Pokud by nebyli Ovčí Mluvčáčkové, znamenalo by to, že to dělám špatně a není mě vidět ani slyšet.
Ani trochu se vás to nedotkne? Musí to být strašný nápor na psychiku.
Jedna věc je karikatura na internetu, druhá reální lidé tam venku a ti se ke mně chovají slušně. Tohle jsou jenom obrázky, ať už pohyblivé nebo statické, to mi nevadí. Naopak mě vždycky překvapují politici, kteří se kvůli tomu ohrazují nebo se chtějí soudit. To by mě nenapadlo, mě to baví.
Takže nevadí, že jsem dole na recepci říkal, že: Nesu pytlík sušených švestek do ovčína?
Oč se jedná?
To byla taková legrační kauza, kdy váš falešný napodobitel z Facebooku vytrollil nějakého aktivistu ze Svobodného vysílače, který si myslel, že se baví ve skutečnosti s vámi.
Zas tak detailně to nesleduji, mě baví ty koláže, jak už jsem říkal. Tady vážně vzkazuji: Jen houšť a větší kapky. Jenom si budu muset najít nějakou další výstavku. Na knihovnu se mi to už nevleze a na stole se to začíná moc roztahovat.
Na internetu lze dohledat různé vtipy na adresu mluvčího Hradu.
Přijde mi, že prezident ignoruje veřejnoprávní média a dává zásadní rozhovory spíš komerčním subjektům. Proč?
To určitě není pravda. Zrovna za chvíli (rozhovor se odehrál ve čtvrtek 12. 8.) bude mít pan prezident rozhovor pro veřejnoprávní televizi. Při svých cestách pro republice pak v každém kraji dává rozhovor veřejnoprávnímu rozhlasu. Je jenom jeden formát, u kterého prezident jasně řekl, že jej nebude navštěvovat a to jsou Otázky Václava Moravce. Mimochodem, nově zřízená OVTV má ambici překonat ve sledovanosti druhou část právě Otázek Václava Moravce.
Jak teď vlastně OVTV funguje?
Není to pravidelné vysílání, ale když jsou důležité akce, tak samozřejmě OVTV vysílá prostřednictvím Facebooku. Teď v září bude prezidentská návštěva Pardubického kraje a budeme určitě vysílat ze všech setkání, jak s občany, tak zastupiteli. Máme zajímavou sledovanost a navíc to zamezuje některým médiím, aby poskytovala zkreslený obraz toho, co se na takových setkáních děje - třeba nafukovala počty lidí, kteří přišli proti panu prezidentovi demonstrovat. My přitom zabíráme v rámci transparentnosti všechno, včetně právě těch demonstrujících, jsou-li. Je to pro nás účinná mediální zbraň.
Točíte sám?
Já nebo kolega, který mě doprovází při krajských návštěvách.
Hodně jste teď kritizován v souvislosti s fenoménem ruské propagandy u nás . Dal jste třeba rozhovor prokremelskému Pražskému expresu. Není to tak, že tím tyhle prokremelské propagandistické kanály legitimizujete?
Nevidím žádný problém v tom, že dám rozhovor nějakému médiu. Proč? Jediné médium, které bych striktně odmítl ať už by šlo o rozhovor se mnou nebo panem prezidentem, by bylo jenom něco jasně fašistického nebo nacistického. Víte, on je to podle mě dobrý byznys bojovat proti ruské propagandě. Podle mě je to jednak hloupě děláno a navíc je to kontraproduktivní. Nemyslím si, že by se tu měly vypínat nějaké weby a nemyslím si, že je problém, že bych dal občas třeba rozhovor Sputniku (Síť zahraničních webů financovaných ruskou vládou a podporujících ruskou vládní politiku. Funguje i v české verzi).
Stejně tak, zaujme-li mě článek z Daily Mail, pověsím ho k sobě na Twitter stejně jako třeba článek z Guardianu nebo právě Sputniku. Třeba včera večer jsem k sobě vyvěsil, a přiznávám, že to byla provokace, článek z tohoto webu, že FSB uvedla, že ukrajinští diverzanti pronikli na Krym. Spustila se na mě kvůli tomu kanonáda. Tady je vidět hloupost těch, co bojují proti ruské propagandě. Jistě, u Sputniku jde o propagandu, ale tenhle zarputilý boj proti tomu jenom zase nahrává ruské propagandě, že se u nás omezuje svoboda slova. Věřím, že lidé dokáží tyhle věci rozeznat. Důležité je prostě sledovat, co děláte, ne co sdílíte.
Ale když tyhle věci sdílíte, dáváte jim punc relevantního zdroje.
Podívejte, ono je pikantní to sledovat. Na Sputniku se objeví nějaká informace o dění ze zahraničí, kterou si oni převezmou ze zahraničního tisku a upraví si ji. Nakonec se ta informace stejně objeví i v českých médiích v nějaké jiné podobě. Mně jde o tu informaci samotnou. Jiná rovina je, že každá propaganda je hloupá, včetně té ruské. Ale tady je velké nebezpečí, že my na jednu hloupou propagandu odpovíme stejně hloupou propagandou. Výstupy těch spolků (Jiří Ovčáček naráží na aktivity Think-tanku Evropské hodnoty), to je na úplně stejné úrovni. Je to medvědí služba celé té záležitosti a my bychom na ruskou propagandu měli odpovídat co největší mírou svobody v naší zemi.
Bohužel si myslím, že ideologizace debaty v České republice bude pokračovat a bude to na škodu české novinařině. A proto si myslím, že občasná provokace se Sputnikem z mé strany je na místě.
Článek byl převzat ze server Mediahub.
