‚Kdyby lidi byli sekvoje.‘ Básník tweetuje za ministerstvo a občas je nepochopený

Lidovky.cz: Jak se básník dostane ke správě twitterového účtu ministerstva kultury?
Jsem kmenovým zaměstnancem tiskového odboru ministerstva. Komunikace se neodvíjí ale jen na rovině tiskových zpráv ale i sociálních sítích. Tak jsme si to na resortu rozhodili. Kolegyně Simona Cigánková má Facebook a já se starám o Twitter.

Lidovky.cz: A proč jste si vybral právě Twitter?
Má jen 140 znaků a to úplně miluji. Jako básník se profiluji v krátkých formátech. Baví mě, když se snažím dostat nějaký smysl na co nejmenší plochu.

Lidovky.cz: Jak hodnotí vaší práci kolegové a pan ministr? Některé zprávy mohou narazit i na nepochopení. Jako příklad mohu odcitovat: „Není na čase vidět zas nějakou fotku z Blízkého východu, na které NENÍ uprchlík?“
Jak na to reaguje vedení ministerstva kultury, se z velké míry odvíjí od toho, jaké jsou reakce čtenářů. Protože jsou zatím pozitivní ohlasy častější než ublíženost a nepochopení, mám volnou ruku. Chci ale dodat, že mě primárně neúkoluje pan ministr, ale práci mi zadává a kontroluje Simona Cigánková. Je velkorysá a je si vědoma, že si vzala na odbor člověka s velkou dávkou verbální kreativity.

Kdo je Petr Kukal? Český básník, spisovatel a publicista. Občas používá pseudonym Arnošt Veverka. Je členem Českého centra mezinárodního PEN klubu a za svou tvorbu získal několik cen. Napsal již sedm sbírek poezie a šest knih pro děti. Básník a pracovník ministerstva kultury Petr Kukal.

Lidovky.cz: Jak bojujete s twitterovým omezením 140 znaků na zprávu?
Problém současné poezie je v tom, že je strašně upovídaná. Nikdo dneska nedělá vázaný verš a všichni tvoří jen volný. Dnešní poezie je tak hodně užvaněná a v současných básních je strašně moc slov. Co chce básník říct, se klidně vejde i do 140 znaků.

Lidovky.cz: Jak moc máte volnou ruku během tvoření?
Nikdo mi neříká, co mám na Twitteru propagovat. Mám v tom volnost a je to zároveň i mou odpovědností. Sleduji, co vydáváme za tiskové zprávy, a pokud mi přijde, že si to něco svou významností zaslouží, tak to propaguji. Když se jedná o důležité akce, jako je například Nejkrásnější české knihy roku, tak tam se kolikrát zdržuji kreativity a prostě oznámím, že se knihou roku stala ta a ta publikace. Zbylé zprávy si hledám sám a volím formu, kterou jim dám.

Lidovky.cz: Jak dlouho nějaký příspěvek tvoříte? Většina z nich vypadá velmi promyšleně.
Příliš o tom nepřemýšlím, protože i po té autorské zkušenosti, která už trvá tak 20 let, je vidět, když je to moc vypocené. Je to stejné jako s vajíčkem. Pokud ho chcete mít chutné, tak ho musíte po třech minutách vyndat a ne čekat hodinu, až bude úplně kamenné. Prostě si ten tweet napíšu, chvíli ho sleduji a hodnotím, jestli to může být zpráva státní instituce.

Lidovky.cz: Stalo se někdy, že byste lidově řečeno přestřelil a zpráva se setkala s nepochopením?
Že se dočkal příspěvek nepochopení, to se stává docela často, protože pracuji s aluzí – odkazem na literární či mimoliterární kontext. To je můj základní tvůrčí přístup. Podívám se, co by mohlo v aktuálním společenském kontextu resonovat a samozřejmě s těmi konotacemi, které to aktuálně nese, pracuji. Že bych ale někdy přestřelil tak, že by to nařízení nevydýchali, tak to se mi ještě nestalo.

Lidovky.cz: Budete pracovat v budoucnu více s nějakými vizuály či fotkami? Tweetování často není jen o samotném textu.
Práce s vizuálem je zajímavá, protože dnešní kultura je vizuální. To médium, které předává informaci, je dnes spíše infografika než slovo. Když pan ministr například informoval v Bruselu o možnosti zachovat točnu v Krumlově, tak jsem tam dal tuto zprávu a pod ní fotku, na které byl Galileo Galilei. Ten výrok - „a přece se točí“ - nemusel být všem jasný – třeba lidem, kteří neví, jak Galilei vypadal na rytině.

Lidovky.cz: A jaký příspěvek máte vůbec nejraději?
Nejraději mám sekvoje. „Kdyby lidi byli sekvoje, dožil by se dnes E. Hemingway 116 let. A kdyby se 7 let po získání Nobelovy ceny za literaturu (1954) nezastřelil.“ Tento tweet nám skokově zvýšil zájem o ministerský Twitter a počet nových následovníků nám narostl během chvíle asi o 500. Jinak v zásadě platí, že mám rád ten, který se mi aktuálně povede.

Lidovky.cz: Měly by podobně kreativně komunikovat i další státní resorty?
Každé ministerstvo si může dovolit jinou míru svobody. Ministerstvo kultury je kreativní resort a tak si mohu dovolit mnohem větší míru svobody. Přijde mi, že to nemůže být suché – to už by nebyl resort kultury. Nemůže ale takhle komunikovat třeba Obrana – ta by neunesla tenhle typ komunikace. Třeba ministerstvo financí nebo obchodu musí mít také trochu vážnosti.