legalTV.cz: Co dělat, když je epidemie a běží insolvenční řízení? |
Jakkoli by většinová společnost ukončení činnosti exekutorů uvítala, pro účastníky řízení, aniž si to uvědomují, by to mělo fatální a neřešitelné následky.
Po dobu odkladu by soudní exekutoři nemohli věřitelům vyplácet vůbec žádné peníze, které již byly vymoženy. To znamená, že matky samoživitelky a nejen ony po dobu odkladu nedostanou žádné výživné, i kdyby bylo exekutorovi zaplaceno. Tím výčet problémů ale teprve začíná.
Pro úplnou představu budu pokračovat vylíčením postavení soudního exekutora v době plošného odložení exekucí.
Zákaz provádění exekucí
Pro soudní exekutory by generální odklad v prvé řadě znamenal zákaz provádět exekuci, tedy zákaz veškeré výdělečné činnosti, neboť jiná výdělečná činnost je exekutorovi zákonem zakázána.
Jenomže ani totální odstavení exekutora od výdělečné činnosti neznamená, že může jen tak poslat zaměstnance domů, úřad zavřít a vrátit se k němu za půl roku. Nadále totiž zůstává exekutorem a zaměstnavatelem, a nadále ho stíhají povinnosti spojené s výkonem exekutorského úřadu.
Plošný odklad exekuce by pro řadu pracovních pozic, zejména pro vykonavatele, značnou část administrativního aparátu a zcela jistě i právníků znamenal, že jim exekutor nebude moci přidělovat práci, tedy překážku v práci na straně zaměstnavatele, za kterou zaměstnanci náleží náhrada mzdy ve výši 100 % průměrného výdělku. Povinnost vyplácet náhradu mzdy by stíhala exekutora, nikoli stát, neboť zaměstnanci exekutora nejsou státními zaměstnanci.
Soudní exekutor je orgánem veřejné moci, proto i v době odkladu exekuce musí zajistit chod exekutorského úřadu tak, aby byl dostupný a v provozu. Musí fungovat podatelna, musí být zajištěn příjem zásilek, úřední hodiny pro styk s veřejností, možnost nahlížení do spisů, obsluha úřední desky, datové schránky, musí být zajištěno skladování již zabavených movitých věcí, musí být zajištěn výdej věcí vyloučených z exekuce a jejich vracení na místo soupisu, a především se i nadále musí dodržovat lhůty a včas vyřizovat procesní podání účastníků, jako je rozhodování o návrhu na odklad a zastavení exekuce, předkládání spisů soudům a ukončování exekucí, které byly zastaveny nebo vymoženy. Odklad exekuce totiž účastníkům nebrání dobrovolně zaplatit exekuci a požadovat uvolnění postiženého majetku a skončení exekuce. Celou tuto agendu by soudní exekutoři museli zajistit a hradit z rezerv.
Zcestná představa
Jenomže představa, že by kterýkoli zaměstnavatel měl alokovány rezervy na to, aby si celé měsíce nebo dokonce rok mohl dovolit platit jen výdaje na mzdy, nájmy a služby, je zcestná. Soudní exekutoři v současné době čelí podfinancování v důsledku 19letého zvyšování nároků na rozsah, kvalitu vykonávané agendy při současném, zmrazení exekučního tarifu, snížení odměn, růstu cen služeb, poštovného a růstu mezd. Dovolím si tvrdit, že řada soudních exekutorů by měla velké problémy ustát odklad všech exekucí delší než jeden měsíc. Exekutor totiž jiné příjmy než příjmy z exekuční činnosti nemá a mít nesmí. Právě z nich pokrývá výdaje na výkon exekutorského úřadu, který je ale výkonem veřejné moci.
Pamatujme, že k odvolání exekutora na vlastní žádost nedochází hned, ale až uplynutím šesti měsíců po doručení žádosti o odvolání z exekutorského úřadu. Do té doby by drtivá většina exekutorů skončila v insolvenci.
Exekuce bez správce
Najednou by tu bylo 4,5 milionů exekucí, které by neměly správce. Zcela neřešitelnými by se staly situace, kdy by se povinný domáhal zastavení exekuce či ukončení exekuce, kterou dříve zaplatil. Po skončení exekuce majetek uvolňuje soudní exekutor a ne soud. Dokonce i výmaz z centrální evidence exekucí musí udělat soudní exekutor. Řada osob se skončenou exekucí by se výmazu a uvolnění majetku nedočkala. Exekuční spisy se nacházejí u exekutorů, ne u soudu. Bez součinnosti s exekutorem by soudy nemohly vůbec rozhodnout o odkladu nebo zastavení exekuce ani rozhodovat o opravných prostředcích. Pokud by exekuční soud potřeboval exekuční spis, nebyl by tu nikdo, kdo by ho soudu zaslal. Na účtech bývalých exekutorů by zůstaly viset nerozdělené výtěžky dražeb a vymožená plnění, která nemohla být před odkladem exekuce vyplacena věřitelům. Nelze spoléhat ani na nahrazení exekutorů jejich zástupci, neboť ani činnost zástupce není hrazena státem a většina zástupců jsou právě soudní exekutoři, tudíž by rovněž neexistovali a nebyli by jmenováni ani noví exekutoři.
Představa, že by exekuční soudy na sebe převzaly masu 4,5 milionu exekucí a exekuce dále vedly a ukončovaly, je naprosto nereálná. I v dobách, kdy výkon rozhodnutí prováděly výlučně soudy, činil roční nápad výkonů rozhodnutí jen 300 000 věcí ročně. Soudy byly této agendy až na výjimky zproštěny novelou z roku 2013, kdy byla značná část běžících řízení převedena právě k soudním exekutorům.
Pokud tedy zákonodárce hodlá do exekučních řízení a osudů osob jimi dotčených vnést totální zmatek a beznaděj, nechť přistoupí hromadnému odkladu exekucí. Má-li zájem na řádné správě této agendy, pak hromadný odklad exekucí není na pořadu dne.
Autorka je soudní exekutorka.
CHCETE SE TAKÉ VYJÁDŘIT?Jste právník/právnička a rád/a byste se vyjádřil/a k současnému dění, právnickému stavu či novinkám v legislativě? Napište nám na tomas.nahodil@lidovky.cz. |
